Jan Baptista Bárta

Jan Baptista Bárta OFM (1921 Příbram - 9. prosince 1982 u Hradce Králové) byl český skaut, katolický kněz a františkánský mnich - minorita, teolog, překladatel teologických děl a lektor tajné teologie, vůdčí osobnost františkánského katolického disentu a politický vězeň komunistického režimu v Československu.

Pro svoji činnost za komunsitického režimu je označován za „divokého teologa“ či „teologa originálního jednání“. Jaroslav Cuhra jej charakterizoval jako „vůdčí postavu františkánského řeholního života v časech komunistické totality“. Michaela Rozbrojová jej ve své diplomové práci věnované pronásledování československých františkánů za komunistického režimu označuje za asi nejvýznamnější postavu československých františkánů 20. století.

Život

V mládí se byl skautem, později se rozhodl stát františkánem, byl totálně nasazen v Německu, což jeho vstup do řádu oddálilo. Po návratu do vlasti dokončil františkánský noviciát a v roce 1947 byl vysvěcen na kněze a poté působil v českém pohraničí.

V roce 1949 byl zatčen a v roce 1950 po tzv. Akci K internován a umístěn v želivském koncentráku. V září 1950 z Želivy uprchl, poté se skrýval a veld podzemní církevní činnost. V roce 1951 byl zatčen, krutě mučen a v roce 1952 odsouzen ke dvaceti letům vězení. Prošel jáchymovskými doly, kde oraganizoval mezi trestanci tajné náboženské kroužky, pročež byl přemístěn do věznice, kde byl styk vězňů více omezen. Propuštěn byl v roce 1966, nějakou dobu pracoval v příbramských dolech.

„	Řeholní život nesmí vymřít a nevymře, jen je třeba jej neúnavně předávat.	“
— Jan Baptista Bárta

Za Pražského jara organizoval obnovu františkánského řádového života i podpůrné programy a exercicie pro ženské řády, přišel s myšlenku malých maskovaných komunitních domů, někdy i smíšených, která byla postupně realizována především v Liberci, Praze, Brně, Bratislavě a Košicících. Časem si každý dům vytvořil svá specifika. Po sametové revoluci tato forma soužití postupně zanikla.

Bárta připravoval a organizoval podzemní řádová teologická studia, pro něž překládal a vytvářel učební texty, jeho koncepci přebírali i ostatní řehole. V roce 1969 se usadil ve Vrchlabí, kde žil v komunitě mladých františkánů, které připravoval ke kněžství.

V různých podzemních školách a kurzech vyučovbal teologii a religionistiku a produkoval křesťanský samizdat. V roce 1980 byl znovu zatčen a odsouzen k šestnácti měsícům věznění za „maření státního dozoru nad církvemi“, nástup trestu byl ale ze zdravotních důvodů odložen. Zemřel za volantem svého vozu na infarkt, jeho pohřeb se stal manifestací přežívajícího řeholního živoza v Československu. Čtrnáct dní po pohřbu došla na jeho adresu výzva k nástupu trestu.

Pohřben je v Liberci-Ruprechticích. V roce 2004 obdržel od Institutu františkánských studií in memoriam Plaketu sv. Anežky České „za dlouholetou heroickou činnost pro záchranu františkánské spirituality v našich zemích v období totalitního režimu a organizaci teologického studia Provincie sv. Václava OFM.“

Dílo

Vlastní práce

• Malá teologie (1968, úvod do studia teologi)

Překlady

• Františkánské prameny (nejstarší životopisy sv. Františka z Asisi a řádové dokumenty)
• Liturgie hodin (s použitím Renčova překladu žalmů a Škráškova překladu hymnů)

Odkazy

Související články

• Řád menších bratří

Externí odkazy

• Teolog originálního jednání. Jan Baptista Bárta (1921-1982) - článek Jaroslava Cuhry na stránkách Radia Vatikán

Literatura

• Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 10-11)
• Michaela Rozbrojová: Perzekuce františkánského řádu v letech 1948 – 1989 a její dopad na současný řeholní život tohoto řádu, Brno 2007 (bakalářská diplomová práce; Ústav religionistiky při Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně)