James Pradier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Niobid, 1822, Louvre
Svatý Lidvík, Aigues-Mortes

Jean Jacques Pradier (23. května 1790 Ženeva4. června 1852 Bougival) byl francouzsko-švýcarský sochař. Jeho bratr byl rytec Charles Simon Pradier a jeho syn John Pradier, malíř.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1809 se stal žákem Lemota na École nationale supérieure des beaux-arts a roku 1813 vyhrál Prix de Rome. Léta 1812 až 1819 strávil v Římě, kde kopíroval antická díla. Po návratu v roce 1819 vystavil v Salonu své sousoší Kentaur a bakchantky a zvítězil.

V roce 1827 začal vyučovat na Ecole des beaux arts. Jeho mecenášem se stal Ludvík Filip.

Se svou ženou, Louise Darcetovou, měl tři děti. Je pohřben na pařížském hřbitově Père Lachaise, náhrobek vytvořili jeho žáci.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vytvořil značné množství soch a bust. Část je uchovávána v Louvru, jiné lze najít po celé Francii.

Žáci[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byly použity překlady textů z článků James Pradier na německé Wikipedii a James Pradier na francouzské Wikipedii.