James Kirkup
James Falconer Kirkup, (23. dubna 1918 – 10. května 2009) byl anglický básník, překladatel a cestopisec. Napsal přes 30 knih, včetně autobiografie, románů a divadelních her. V roce 1962 se stal Fellow of the Royal Society of Literature.
Obsah |
Život [editovat]
James Kirkup vyrůstal v South Shields, navštěvoval zde Westoe Secondary School, později studoval na Durhamské univerzitě v Anglii. Během Druhé světové války byl odpíračem vojenské služby a pracoval v lesnictví a na farmě. Učil na Downs School v Colwallu, Malvern, kde studoval úspěšně i Wystan Hugh Auden. James Kirkup byl první básník, který získal Gregory Fellowship pro poezii v roce 1950 na Universitě v Leedsu, ve Velké Británii se stal prvním básníkem - stálým zaměstnancem univerzity. V roce 1952 se přestěhoval do Gloucestershire a další tři roky byl hostujícím básníkem na Bath Academy of Art. Po odchodu z Bathu učil na London Grammar School a v roce 1956 opustil Velkou Británii, žil a pracoval v Evropě a USA. Posléze našel zázemí pro svou práci v Japonsku, usadil se tam na 30 let, učil anglickou literaturu na několika univerzitách. Na začátku devadesátých let se Kirkup usadil v Andoře. Psal nekrology pro britské noviny The Independent až do roku 2008. Vydal také několik virtuálních knih u Brindin Press [1]. Kirkup zemřel v Andoře 10.května 2009.[2] [3]
Dílo [editovat]
Svou první knihu poezie The Drowned Sailor napsal v Downs School, publikována byla v roce 1947. Kirkup publikoval básnické sbírky, šest dílů autobiografie, přes sto monografií originálních prací a překladů a tisíce krátkých článků v časopisech. Psal také haiku a tanka. Mnohé jeho básně se vracejí do dětství na North East a jsou součástí knih The Sense of the Visit, To the Ancestral North, Throwback, a Shields Sketches.
Případ rouhání [editovat]
Kirkup přitáhl pozornost veřejnosti v roce 1977, kdy čtrnáctidenník Gay News publikoval jeho báseň "The Love that Dares to Speak its Name" [4], která pojednává o lásce římského setníka k Ježíši poté, co byl sejmut z kříže. Editor novin, Denis Lemon, byl obviněn z rouhání v případě Whitehouse v. Lemon . Šlo o soukromé stíhání na podnět Mary Whitehouse, ředitelky Národní asociace diváků a posluchačů (National Viewers' and Listeners' Association). Lemon publikoval báseň na základě toho, že "poselství a záměr básně byl oslavit absolutní universalitu boží lásky." [5] Byl odsouzen k devíti měsícům vězení, které mu bylo odloženo a zaplatil pokutu 500 liber.
Bibliografie [editovat]
Poezie
- No Men Are Foreign
- The Drowned Sailor (1947)
- The Submerged Village and Other Poems (1951)
- A Correct Passion and Other Poems (1952)
- A Spring Journey, and Other Poems 1952-1953 (1954)
- The Descent into the Cave and Other Poems (1957)
- The Prodigal Son: Poems 1956-1959 (1959)
- Refusal to Confirm Last and First Poems (1963)
- White Shadows Black Shadows: Poems of Peace & War (1970)
- The Body Servant: Poems of Exile (1971)
- The Sense of the Visit (1984)
- He Dreamed He was a Butterfly (1997)
- Marsden Bay (2008)
Hry
- True Mystery of the Nativity (First published 1956)
- The Prince of Homburg (First published 1959)
- The Physicists (First produced 1963, first published 1963)
- The Meteor (First produced 1966, first published 1973)
- Play Strindberg (First produced 1992)
Autobiografie
- The Only Child: An Autobiography of Infancy (1957)
- Sorrows, Passions and Alarms: An Autobiography of Childhood (1959)
- I, of All People: An Autobiography of Youth (1990)
- A Poet Could Not But be Gay (1991)
- Me All Over (1993)
Ocenění [editovat]
Rodné město South Shields má uloženu velkou kolekci jeho děl v Central Library [6] a díla z období jeho pobytu v Japonsku jsou umístěny v místním muzeu. Poslední díl básní byl publikován během léta 2008 u Red Squirrel Press [7] a je také součástí Central Library v South Shields. Získal:
- Atlantic Award for Literature ( Rockefeller Foundation, 1950)
- Fellow of the Royal Society of Literature, (1962)
- Japan P.E.N. Club Prize for Poetry, (1965)
- Scott Moncrieff Prize za překlad,(1992)
- Japan Festival Foundation Award, (1997)[8]
Nekrology [editovat]
James Kirkup za více než dvě desetiletí spolupráce s novinami The Indipendent, napsal více než 300 nekrologů, psal je téměř vždy až po smrti spisovatele úhledným písmem na papír formátu A4 a faxoval je do deníku. První byl věnovan japonskému spisovateli Yasushi Inoue, další francouzskému romanopisci Hervé Guibertu, který zemřel na AIDS. [9]
Reference [editovat]
- ↑ http://www.brindin.com/
- ↑ http://www.shieldsgazette.com/news/local-news/internationally_acclaimed_poet_dies_1_1305240
- ↑ http://www.thejameskirkupcollection.co.uk/biography.html
- ↑ http://torturebyroses.gydja.com/tbrkirkup.html
- ↑ http://www.independent.co.uk/news/people/obituary-denis-lemon-1415565.html
- ↑ http://www.thejameskirkupcollection.co.uk/
- ↑ http://www.redsquirrelpress.com/
- ↑ http://www.telegraph.co.uk/news/obituaries/culture-obituaries/books-obituaries/5314221/James-Kirkup.html
- ↑ http://www.independent.co.uk/news/obituaries/james-kirkup-poet-author-and-translator-who-also-wrote-approximately-300-obituaries-for-the-independent-1685745.html
Externí odkazy [editovat]
- 2499000/2499721.stm 1977: Gay paper guilty of blasphemy
- Český překlad básně The love that dares to speak its name
- Times Obituary