Jakuti
 |
|||||||||||||||
| Jakuti tančící kruhový tanec během oslav letního slunovratu - Yssyach. | |||||||||||||||
| Populace | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 450 000 - 510 000 | |||||||||||||||
| Země s významnou populací | |||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Jazyk(y) | |||||||||||||||
| Náboženství | |||||||||||||||
Jakuti jsou turkické etnikum, žijící především v republice Sacha a jinde na východní Sibiři. Patří k nejpočetnějším domorodým etnikům Sibiře, dnes čítají až 510 000 lidí.
Obsah |
[editovat] Entymologie
Jakuti sami sebe nazývají Sacha, pl. Sachalar (Саха, Сахалар), což lze přeložit jako "Sluneční (lidé)" nebo "Jasní (lidé)". Někdy, zvláště v mýtech a lidové slovesnosti používají Jakuti por svůj národ i jiné, obrazné názvy jako Uranchaj Sacha nebo Ajyy ajmaga ("potomci nebeských duchů"). Označení Jakuti, které je používáno v ruštině (Якуты) či angličtině vzniklo z evenkského označení Jaku, což znamená chovatelé koní.
[editovat] Historie
Jakuti se na své dnešní území přestěhovali z jižní Sibiře asi ve 13. století, za jejich předky pokládáme Kurykany. Nejstarší památkou na Jakuty jsou petroglyfy v povodí řeky Leny.
Asi v 16. století se začali dostávat na území Jakutů Rusové kteří zde hledali zlato a začali s Jakuty obchodovat, hlavně s kožešinami. V těchto dobách začala kultura Jakutů rozkvétat. S Rusy však přišly i epidemie spalniček, neštovic a dalších chorob. Když se V době příchodu Rusů byli Jakuti rozděleni na 35 až 40 kmenů - ulusů, které mezi sebou často bojovaly. Největší ulusy, například Kangalas, měly 2 000 až 5 000 lidí. V této době se vyznamenal jakutský náčelník - tojon - Tygyn Darchán, který se postavil útlaku kozáků.
Za stalinské éry byla však jejich ekonomika brutálně kolektivizována a Jakutové byli nuceni se trvale usídlit a vzdát se nomádského života. Prezident Jelcin se jim za tuto politiku v roce 1994 oficiálně omluvil.
[editovat] Jazyk
Jakuti hovoří jakutštinou, která náleží do severovýchodní skupiny turkické větvealtajské jazykové rodiny. Jakutština je úředním jazykem republiky Sacha a kromě Jakutů jí mluví také Evenkové, Evenové, Dolgani a Jukagirové. Jakuti i ostatní mluvčí tohoto jazyka jsou však v současné době bilingvní a všichni ovládají i ruštinu.
[editovat] Náboženství a mytologie
Náboženství je dnes většinou pravoslavné křesťanství, ale část si uchovala i původní šamanismus a s ním související představy. Navíc mnozí formálně křesťanští Jakuti zachovávají starší tradice, spojené právě se šamanismem.
Rozšířená je víra v příznivé nebeské duchy ajyy (předky lidí), nebezpečné nebeské i podzemní démony abaasy (též abaahy), přízraky üör (duchy předčasně zemřelých nebo násilně zabitých šamanů) a místní duchy ičči (strážce pramenů, hor, duchy tajgy, zvířat, rostlin a stromů). K nejpopulárnějším, dodes uctívaným mytologickým bytostem patří ženští duchové plodnosti - Ajyysyt a štěstí Ijeechsit, mužští duchové tajgy - Bajanaj, ohně - Temirije a koní Desegej. Zachovaly se i prvky totemismu - každý klan měl zvířecího "ochránce", jehož bylo zakázáno zabít. Mohl jím být orel, jeřáb, krkavec či jiný pták, ze savců los, medvěd aj. Každý mužský šaman oyun i ženská šamanka udangan měl svého ochranného ducha. Tento duch se šamanovi zjevil v průběhu iniciace, kdy si ho vyvolil za svého služebníka. Častá byla jeho podoba zvířecí matky, která iniciovaného kojila. Ta pak byla jeho hlavnímochranným duchem. Šamani měli i pomocné duchy - emeget, jejichž podoba je ztvárněna na ozdobách šamanova oděvu nebo namalována na jeho bubnu.
Svět v představách Jakůtů se dělí na tři vrstvy: horní, střední a dolní. Horní nebeský svět obývají přízniví duchové ajyy i nebeští démoni abaasy, kteří způsobují bouře a duševní choroby. Střední svět obývají lidé (potomci nebeských duchů ajyy), zvířata a duchové ičči. Dolní svět, podsvětí, je říše podzemních démonů abaasy nebo aďaraj, kteří jsou zákeřnější a krutější než jejich nebeští příbuzní. Vypadají příšerně a způsobují epidemie i jiné nemoci.
Njedůležitější náboženskou slavností je pro ně oslava letního slunovratu zvaná Yssyach (někdy přepisováno též jako Yhyach). Během Yssyachu se oslavuje příchod léta a počátek laktace hospodářských zvířat (zejména klisen). K tradicím patří kolový tanec osuochaj, zpěv písní, vyprávění eposů - Oloncho, hostina pod širým nebem (tradičně se podává vařené sobí nebo jiné maso a kumys) a tradiční sporty: zápas chapsagai, koňské dostihy, lukostřelba a kylyy - sport jehož podstatou je skákání po jedné noze ze značky na značku.
[editovat] Tradiční způsob života
Jakuti obývají nejchladnější místa na zemi, což ovlivnilo jejich způsob života. Tradičně se živili hlavně pastevectvím. chovají dodnes jakutské koně a soby, na jihu i skot. Nejcennějším jídlem bylo mléko a mléčné výrobky, např. kumys a sýry. Přebytky mléka se mrazí v jamách, vykpaných až na věčně zmrzlou půdu, v zimě se z nich podle potřeby usekává sekerou. Stejně uchovávají Jakuti i ostatní domorodí Sibiřané také maso a ryby. Dále se žilivli lovem (k lovu používali luky, šípy a oštěpy, dnes ručnice), obzvlášť losů a vodních ptáků. k lovu kožešinové zvěře a zajíců dodnes slouží psi (jakutská lajka) a různé pasti, hlavně oka a samostříly na principu kuše. Menší význam měl rybolov a sběr jedlých rostlin, hlavně bobulí a kořenů. Přes léto tradičně žijí v jurtách nebo kuželovitých stanech které jsou pokryté kůžemi nebo březovou kůrou. Tyto stany se jakutsky nazývají uras, častější je však evenkské označení čum. V zimě stavěli Jakuti hliněné nebo drnové zemnice s dřevěným komínem a slídovými okny, nezřídka kvůli tepelné izolaci obložené koňským hnojem - balagany. Součástí balaganu byl chlév choton, kde přezimovali koně, případně krávy. Kvůli přezimování zvířat je velmi důležitá senoseč, prováděná tradiční krátkou kosou ve tvaru hokejky.
[editovat] Folklór
Jakuti mají velice pestrý folklór, který se dochoval do současnosti v poměrně uceleném stavu. V jižní části území Jakutů se objevuje více shod s mytologií a folklórem etnických skupin jižní Sibiři ((Burjati, Tuvinci) a Mongolska. Naproti tomu představy severních Jakutů vykazují shody spíše s tradicemi Evenků, Jukagirů a Dolganů. Existuje mnoho písní, pohádek a tanců, ale nejznámějším a vrcholným dílem jejich ústní tradice jsou eposy Oloncho, které pojednávají o bojích legendárních válčeníků s démony a nebo o vlastnostech a moci jednotlivých duchů.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ЯКУТЫ - ngu.ru (rusky)
- Yakuts článek anglické wikipedie (anglicky)
