Jakub Mladší
| Svatý Jakub Alfeův | |
|---|---|
 Socha sv. Jakuba Menšího | |
| apoštol a mučedník | |
| Narození | neznámé |
| Úmrtí | 1. století Jeruzalém |
| Příčina úmrtí | ukamenování |
| Svátek | 3. května |
| Rodiče | Marie Kleofášova |
| Úřady | apoštol |
| Uctíván církvemi | všechny křesťanské církve s kultem svatých |
| Atributy | valchařská tyč, kniha |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Jakub je jedním z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vyvolil, a bývá v Novém zákoně obvykle uváděn s dodatkem syn Alfeův[1][2][3]. Bývá též ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem Menší či Mladší (řecky HO MIKROS, ο μικρος)[4], a to zřejmě kvůli svému jmenovci Jakubovi Většímu, který byl buď vyšší postavy nebo o něco starší věkem. Někdy je ztotožňován s Jakubem Spravedlivým, zvaným „bratr Páně“. Jakub Menší byl synem svaté Marie Kleofášovy, která stála pod křížem s Ježíšovou matkou[5]. Protože jméno Kleofáš je zcela řeckého původu (Κλωπας, KLÓPAS, či Κλεοπας, KLEOPAS, doslova „Slavného otce“), kdežto Alfeus je v podstatě pořečtělý hebrejský výraz (חַלְפִּי, CHALPI, doslova „Zaměněný“)[6], má se za to, že otec svatého Jakuba byl nazýván oběma jmény.
Podle tradice byla svatá Marie Kleofášova blízkou příbuznou Panny Marie a svatý Jakub Mladší tím pádem Ježíšovým bratrancem. Její dcerou měla být svatá Salome Jeruzalémská (zvaná též sv. Marie Salome), manželka Zebedeova, tj. matka (dalších dvou z Dvanácti apoštolů) : sv. Jakuba Staršího = Většího a sv. Jana Evangelisty. Obě jsou připomínány 24. dubna. Podle jedné z legend byl Jakub Mladší svým vzhledem podobný Ježíšovi a Ignác z Antiochie, který se s Ježíšem nikdy nesetkal, si přál putovat do Jeruzaléma a spatřit Jakuba, aby si mohl představit, jak asi Kristus vypadal.
Evangelijní činnost[editovat | editovat zdroj]
Se jménem tohoto apoštola se pojí apokryf Protoevangelium Jakubovo[7], které opěvuje svatost a panenství Panny Marie.
Ti, kdo pokládají svatého Jakuba za prvního jeruzalémského biskupa, věří, že jeho působištěm byl především Jeruzalém. Skutky apoštolů zdůrazňují, že tento Jakub měl v Jeruzalémské církvi vůdčí postavení. Na apoštolském koncilu, který se konal (v letech 49-50 n.l.) po smrti Jakuba Většího, spolu s Petrem pomohl překonat nebo lépe integrovat původní židovskou dimenzi křesťanství spolu s požadavkem nenakládat obráceným pohanům povinnost podřizovat se veškerým předpisům Mojžíšského zákona (například obřízka)[8]. Svatý Pavel z Tarsu, který mu připisuje zvláštní vidění Vzkříšeného[9], když mluví o své návštěvě Jeruzaléma, zmiňuje Jakuba dokonce před Petrem, a označuje za "sloupy církve" oba zároveň. Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba, např. když Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratřím[10].
Mučednická smrt[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší informaci o smrti tohoto Jakuba nám podává židovský historik Josefus Flavius. Ve svých Židovských starožitnostech, napsaných v Římě koncem 1. století, vypráví, že o Jakubově smrti bylo rozhodnuto nezákonnou iniciativou velekněze Annáše (syna toho Annáše, kterého zmiňují evangelia), který využil prodlevy mezi sesazením římského prokurátora Festa a příchodu jeho nástupce Albina a roku 62 nařídil jeho ukamenování. Křesťanská tradice vypráví, že se ho po statečném vystoupení v Jeruzalémském chrámu chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámové hradby a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: „Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!“ Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil. Historik Eusebius napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti. Mnoho Židů si jej pro jeho vlastnosti velmi vážilo a mnozí z nich přijímali křesťanství. Byl nazýván "spravedlivý" a o jeho hluboké zbožnosti se tradovalo, že trávil tolik času na modlitbách, až se mu zvětšila kolena tak, že měl nohy podobné nohám velblouda.
Ostatky[editovat | editovat zdroj]
Pohřben byl na místě umučení. Tam umístěný náhrobní kámen se dochoval do doby císaře Hadriána (vládl v l.117 - 138 n.l.) Pak až do 4. století se o jeho hrobu nevědělo, až byly jeho ostatky znovu nalezeny a mohlo tak dojít k jejich uložení do kostela v tom místě. Část relikvií byla v 6. století přenesena do Říma společně s ostatky apoštola Filipa do chrámu "Dvanácti apoštolů". Jeho svátek je slaven v liturgickém kalendáři spolu s apoštolem Filipem. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn 1. května, což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů 1. 5. 570. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká filipojakubská noc. V novém římskokatolickém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny pro památku Josefa Dělníka a Atanáše, učitele církve, na 3. května. Starokatolické církve(z Utrechtské unie) jej slaví stále v původním termínu, 1. května.
Patronace[editovat | editovat zdroj]
Svatý Jakub Mladší je patronem Uruguaye, Fríska a Dieppe, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů většinou společně se svatým Filipem. Navíc je také patronem umírajících, kvůli jeho shovívavosti se svými vrahy. V Anglii je svatému Jakubovi zasvěceno 26 kostelů, často společně se svatým Filipem.
Ikonografie[editovat | editovat zdroj]
Atributy svatého Jakuba Mladšího jsou valchářská tyč (tyč s proděravělou deskou = nástroj jeho smrti, viz výše), kyj, kamení, kniha, svitek. Bývá zobrazován podle nástroje umučení zpravidla s kyjem, ale také na mnoha obrazech, jak ho shazují z chrámové hradby nebo jako dítě s malým mlýnkem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Mt 10, 3 (Kral, ČEP)
- ↑ Mk 3, 18 (Kral, ČEP)
- ↑ Sk 1, 13 (Kral, ČEP)
- ↑ Mk 15, 40 (Kral, ČEP)
- ↑ J 19, 25 (Kral, ČEP)
- ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 493, 520.
- ↑ DUS, Jan A; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.). Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-839-8. S. 254.
- ↑ Sk 15, 13 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kor 15, 7 (Kral, ČEP)
- ↑ Sk 12, 17 (Kral, ČEP)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
