Jaderný magneton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jaderný magneton je fyzikální konstanta užívaná jako jednotka k vyjádření magnetického momentu atomového jádra. Jde o analogii Bohrova magnetonu, který popisuje elektron. Definiční vztah a hodnota jaderného magnetonu je[1]

\mu _{{{\mathrm  N}}}={e\hbar  \over 2m_{{{\mathrm  p}}}}=5{,}050\,783\,699(31)\times 10^{{-27}}\,{\mathrm  {J/T}}=3{,}152\,451\,2550(15)\times 10^{{-8}}\,{\mathrm  {eV/T}}\,,

kde e je elementární náboj, \hbar je redukovaná Planckova konstanta a m_{\mathrm p} je hmotnost protonu. První uvedená hodnota je v základních jednotkách soustavy SIjoule na tesla, u druhé hodnoty jsou místo joulů elektronvolty.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adjustace konstant CODATA 2014. Dostupné online. NIST, 2014 (anglicky)