Jacques-Yves Cousteau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau
Narození 11. června 1910
Saint André de Cubzac, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 25. června 1997
Paříž, FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Alma mater École Navale a Collège Stanislas de Paris
Povolání biolog, cestovatel, filmař, inovátor, fotograf, autor, památkář, oceánograf, spisovatel a vynálezce
Ocenění komandér Řádu čestné legie
Válečný kříž
velkokříž Národního řádu za zásluhy
Commandeur des Arts et des Lettres‎
Prezidentská medaile svobody
Manžel/ka Simone Melchior
Děti Philippe Cousteau
Některá data mohou pocházet z datové položky.
loď Calypso
Ponorka SP-350

Jacques-Yves Cousteau [žak ív kustó] (11. června 1910, Saint André de Cubzac u Bordeaux25. června 1997, Paříž) byl francouzský námořní důstojník, oceánograf a vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie.

Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung (1942), po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se presidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1976 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua.

V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" (1959), a Svět bez slunce (1965). Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 1965 nejvyšší americké vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. Od roku 1988 byl členem Francouzské akademie.

Jméno Jeancousteau nese planetka 6542, kterou roku 1985 objevil Antonín Mrkos na Kleti.

Bibliografie v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Svět ticha. Praha: Mladá fronta, 11959, 21960. (s Frédéricem Dumasem)
  • Dech moře. Praha: Mladá fronta, 11964, 21966.
  • Žralok. Praha. Mladá fronta. 1973 (s Philippem Cousteau)
  • Poklad na stříbrné mělčině. Praha: Mladá fronta, 1977. (s Philippem Diolé)
  • Tři dobrodružství lodě Calypso. Praha: Orbis, 1977. (s Philippem Diolé)
  • Velryba. Vládce moří. Praha: Mladá fronta, 1977.
  • Delfíni. Praha: Mladá fronta, 1979. (s Philippem Diolé)
  • Život na konci světa. Praha: Mladá fronta, 1983. (s Yvesem Paccaletem)
  • Tuleni. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-081-2
  • Tučňáci. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-079-0
  • Delfíni. Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-082-0 (fotopublikace odlišná od knihy z r. 1979)
  • Tajemství mořských hlubin. Praha: Slovart, 1995. ISBN 80-85871-29-7
  • Člověk, orchidej a chobotnice: objevování a ochrana našeho přírodního světa. Praha. Mladá fronta, 2010 ISBN 978-80-204-2109-8

Na motivy knih J. M. Cousteau vycházely komiksové příběhy s názvem Slavné vraky v časopise ABC.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(francouzsky)Životopis na stránkách Francouzské akademie

17. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jean Delay
1988 - 1997
Jacques-Yves Cousteau
Nástupce:
Érik Orsenna