Ja'el Dajanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ja'el Dajanová
יעל דיין
Ja'el Dajanová

poslankyně Knesetu
Ve funkci:
1992 – 2003

Narození 2. prosince 1939 (74 let)

Nahalal, Britský mandát Palestina

Občanství Izrael
Politický subjekt Merec (dříve Strana práce, Jeden Izrael)
Kneset 13., 14., 15.
Choť Dov Sion
Rodiče Moše Dajan a Ruth Dajanová
Vzdělání

Hebrejská univerzita
Open University of Israel

Ja'el Dajanová (hebrejsky: יעל דיין, * 2. prosince 1939) je izraelská politička a spisovatelka. V letech 1992 až 2003 byla poslankyní izraelského parlamentu a k roku 2010 je členkou telavivské městské rady. Je dcerou Moše Dajana a sestrou Asafa Dajana.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v mošavu Nahalal za dob britské mandátní Palestiny, jako dcera Moše Dajana a vnučka Šmu'ela Dajana. Po službě v Izraelských obranných silách, kde dosáhla hodnosti poručíka v jednotce armádního mluvčího, studovala mezinárodní vztahy na Hebrejské univerzitěJeruzalémě a biologii na Open University of Israel. Vdala se za Dova Siona, se kterým má dvě děti.

Literární kariéra[editovat | editovat zdroj]

Její jméno se poprvé dostalo do povědomí díky svým novinovým sloupkům, které psala pro Jedi'ot achronot, Ma'ariv, Al ha-Mošmar a Davar. Celkem napsala pět románů, paměti ze šestidenní války z roku 1967 pod názvem Israel Journal: June 1967 a biografii svého otce s názvem My Father, His Daughter.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Stala se mírovou aktivistkou a působila ve vedení neziskové organizace Mír nyní (Peace Now). Rovněž se angažovala v Bat Šalom, Mezinárodním centru pro mír a v Radě pro mír a bezpečnost. Mimo to přednášela po celém světě o míru a bezpečnosti. V Izraeli obhajuje lidská práva, práva žen a práva LGBT osob.

Ve volbách v roce 1992 byla zvolena poslankyní Knesetu za Stranu práce a působila jako předsedkyně parlamentního výboru pro status žen. V 90. letech se stala klíčovou osobou v přijetí zákona o sexuálním obtěžování. V následujících volbách v letech 1996 a 1999 byla opětovně zvolena (tentokráte na kandidátní listině aliance Jeden Izrael, která sdružovala Stranu práce, Mejmad a Gešer) a v roce 1999 se podruhé stala předsedkyní parlamentního výboru pro status žen. O poslanecký mandát přišla ve volbách v roce 2003, načež opustila Stranu práce a společně s Josi Bejlinem vstoupila do strany Merec. Stranu vedla do komunálních voleb v Tel Avivu v roce 2004, ve kterých získala 5 ze 31 mandátů. Merec se pak stal součástí koalice vedené Ronem Chuldajem. Na telavivské radnici působí jako místostarostka pro sociální záležitosti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Fikce
  • New Face In The Mirror - 1959
  • Envy The Frightened - 1961
  • Dust - 1963
  • Death Had Two Sons - 1967
  • Three Weeks In The Fall - 1979
Literatura faktu
  • The Promised Land: Memoirs of Shmuel Dayan (editorka) - 1961
  • Israel Journal: June 1967 (též známá jako A Soldier's Diary) - 1967
  • My Father, His Daughter - 1985

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yael Dayan na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]