Jan Svatopluk Presl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z J. Presl)
Jan Svatopluk Presl
Jan Svatopluk Presl
Jan Svatopluk Presl
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)
Narození4. září 1791
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí6. dubna 1849 (ve věku 57 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
PříbuzníKarel Bořivoj Presl (sourozenec)
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesechemik, lexikograf, zoolog, pedagog, botanik, vysokoškolský učitel, politik, mineralog, učitel a překladatel
PodpisJan Svatopluk Presl, podpis
CommonsJan Svatopluk Presl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Spojeni pouty přírody i vědy, hlásá latinský nápis na náhrobku bratří Preslových na vyšehradském hřbitově

Jan Svatopluk Presl (4. září 1791 Praha[2] – 6. dubna 1849 Praha[3]) byl český vysokoškolský pedagog, profesor zoologie a mineralogie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a jeden z nejvýznačnějších českých přírodovědců 19. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině pražského výrobce špendlíků a jiných výrobků z drátu Jakuba Presla (1730–1804) a jeho manželky Terezie, rozené Strakové.[2] Otec pocházel z Alsaska, matka byla pražská Češka. Po čtyřech dcerách se narodil jako první syn, pokřtěn byl Jan Evangelista Leopold.[pozn. 1] Mladší bratr Karel se narodil o tři roky později.[4]

V roce 1802 nastoupil Jan Svatopluk Presl na piaristické gymnázium v Panské ulici, kde s ním později studoval i jeho mladší bratr Karel. Zájmy Jana Svatopluka Presla ovlivňovaly během studií návštěvy tzv. Kanálky, veřejně přístupné zahrady, zřízené hrabětem Canalem. Spolu s bratrem Karlem navštěvovali i další místa v okolí Prahy, kde sbírali botanický materiál.

Po maturitě (1807) nastoupil na pražské univerzitě na studium filozofie.[pozn. 2] Vystudoval medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Roku 1816 zde získal se skvělým prospěchem titul doktora lékařství. Jeho disertační práce ale byla farmakologická (O druzích vavřínu v lékařství užívaných), ukazující na jeho budoucí zaměření.[5]

Již od roku 1812 počali oba bratři pracovat na prodejném herbáři sušených, tehdy málo známých tajnosnubných (dnes výtrusných) rostlin, kterého vydali celkem šest svazků.

Vysokoškolský pedagog[editovat | editovat zdroj]

Po studiích působil jako asistent u F. X. Bergera (1782–1818) na katedře přírodopisu lékařské fakulty. Po jeho smrti se stal v letech 1818–1819 suplentem pro tento obor. V letech 1819–1820 působil jako profesor všeobecného přírodopisu a technologie na akademickém lyceu v Olomouci. Roku 1820 nastoupil jako řádný profesor speciálního přirodopisu na lékařské fakultě pražské univerzity. Roku 1824 zde založil kabinet zoologie a staral se o rozšiřování jeho sbírek.[6]

Společně s bratrem Karlem Bořivojem Preslem vydávali Flora Čechica.[6]

V roce 1831 spoluzakládal Matici českou. V roce 1847 se stal členem vídeňské akademie věd. Byl rovněž členem české akademie.[6]

Politická dráha[editovat | editovat zdroj]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Zastupoval volební obvod Nový Knín v Čechách. Uvádí se jako doktor medicíny.[7] Patřil ke sněmovní pravici.[8]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Jan Svatopluk Presl zemřel neženatý, bez potomků. Jeho dědicem se stal bratr Karel, který ale zemřel dříve, než stačil dědictví uspořádat.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vědecký časopis Krok[editovat | editovat zdroj]

V roce 1821 se podílel se zakladatelem Josefem Jungmannem na vzniku prvního česky psaného vědeckého časopisu Krok. Tento časopis vycházel nepravidelně do roku 1840 a Jan Svatopluk Presl byl v tomto období jeho jediným šéfredaktorem. Časopis obsahoval nejen vědecké články, ale i poezii.

Odborná terminologie[editovat | editovat zdroj]

Jan Svatopluk Presl spoluzakládal českou a odvozeně i slovenskou odbornou terminologii mnoha vědních oborů, zejména pak v mineralogii, chemii, zoologii a botanice. Zavedl dvouslovné pojmenovávání anorganických sloučenin a rozlišování oxidačního čísla pomocí přípon (v jeho původním systému bylo ovšem přípon pouze 5).

Již v první publikaci Flora Čechica, kterou vydal roku 1819 spolu s bratrem Karlem Bořivojem) využil k českému názvosloví nejen lidové české názvy, ale i termíny přizpůsobené z ruštiny (např. durman), polštiny (např. vraní oko) či jihoslovanštiny (např. hrachor); pro jiné vytvořil české názvy sám (např. bublinatka)

V díle Wšeobecný rostlinopis popsal a pojmenoval i řadu rostlin exotických, jako například tropické cykasy.

Z preslovských jmen botanických i dalších zůstala živá naprostá většina (například kopretina, kukuřice či bledule, lebeda pro Atriplex, šťovík pro Rumex atd.). Některá se již nepoužívají nebo se změnila – pepřika na paprika, ďubanka (Swertia) na kropenáč, šišvorec (Acorus) na puškvorec atd.[9]

Presl pojmenoval například i tuleně, vorvaně, lachtana, bobra, dikobraza, zubra, mrože nebo hrocha. Je autorem českých a slovenských názvů pro větší počet chemických prvků, např. draslík, kyslík, vápník[10] a také pro minerály cínovec, kazivec a živec.

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Flora Čechica (1819, spolu s bratrem Karlem Bořivojem) – první dokončená systematicky zpracovaná česká květena popisující 1498 druhů, ve které Presl zavedl české názvosloví; k názvosloví využil nejen lidové české názvy, ale i termíny přizpůsobené z ruštiny (např. durman), polštiny (např. vraní oko) či jihoslovanštiny (např. hrachor); pro jiné vytvořil české názvy sám (např. bublinatka)[11]
  • O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinopis (1820, spolu s Bedřichem Bertoldem) - zde poprvé použito množství názvů z botaniky, ale rovněž zoologie, mineralogie a také chemie, tedy základ současného chemického názvosloví, které bylo dále rozpracováno v Chemii zkusné
  • Mantissa I. ad Floram Čechicam (1822, dodatek k předchozí publikaci)
  • Rozprava o převratech kůry zemní a o proměnách v živočistvu jimi způsobených (1834) - překlad spisu Georgese Cuviera, první paleontologická práce v češtině
  • Chemie zkusná (1828–1835, soubor spisů)
  • Ssawectwo čili rukowěť saustawná k poučenj wlastnjmu 338s. (1934) – Kronberger & Řiwnáč, Praha
  • Obšírné prostonárodní pojednání o řemeslech a umělostech čili Technologia všeobecná a obzvláštní (1836-1837), volný překlad spisu Johanna Heinricha Poppeho, základ českého technického názvosloví
  • Nerostopis čili Mineralogie (1837)
  • Všeobecný rostlinopis (1846) – Kronberger & Řiwnáč, Praha – v této a v následující knize určil české názvy pro řadu exotických rostlin, například cykasů
  • Počátkové rostlinosloví (1848) – Kronberger & Řiwnáč, Praha[12].

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

Osudy ostatků a posmrtných připomínek[editovat | editovat zdroj]

Jan Svatopluk Presl byl původně pochován na Olšanských hřbitovech (hřbitov II., hrob 333). Hrob nebyl ozdoben památníkem, po čase byl pozapomenut a byla do něj pochována i jiná osoba, takže vznikaly pochyby, zda je Jan Svatopluk Presl v hrobě stále uložen.[13] (V roce 1891, při příležitost sta let od narození, považoval dokonce časopis Humoristické listy Preslův hrob za neznámý.[14]) Ostatky obou bratrů byly okolo roku 1894 přeneseny na Vyšehradský hřbitov,[15] kde byl vybudován náhrobek s jejich reliéfní podobou.[16]

Na podnět Vojtěcha Šafaříka se v roce 1880 uskutečnila sbírka k vybudování důstojného náhrobku a organizace se ujal Spolek českých chemiků. Když ale v roce 1883 konstatoval výbor pro postavení náhrobku, že v hrobě na Olšanských hřbitovech je pohřbeno více osob, převážil názor, že by měl být vybudován Preslův pomník. V roce 1898 pak byl na vyšehradském hřbitově vybudován náhrobek bratrů Preslů a zájem o hrob na Olšanských hřbitovech pominul.

Spolku českých chemiků bylo přislíbeno místo pro Preslův pomník na jižním okraji Karlova náměstí. Zde však byl roku 1898 postaven pomník pěstitele orchidejí Benedikta Roezla. (Za nepravdivou označují odborníci legendu uvedenou ve Zlaté Praze, že došlo ke dvojí záměně jmen Presl – Ressl – Roezl,[17] i když ji novodobí badatelé někdy uvádějí jako fakt.[18])

V roce 1909 bylo umístění pomníku Jana Svatopluka Presla plánováno u budovy techniky na Karlově náměstí, spolek Svatobor schválil reliéf, který vytvořil Bohumil Kafka, k realizaci opět nedošlo.[19] Definitivně byl pomník, dílo Bohumila Kafky a Josefa Gočára, umístěn a slavnostně odhalen ve Vrchlického sadech v Praze 1. 7. 1910.[20]

Realizované připomínky[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

„ Říkával, že by na ulici německy nepromluvil jen proto, aby lidé nemysleli, že je žid, jen proto, že je židu velmi podoben. Vůbec co do zevnějšku tělesného máti příroda tohoto vřelého ctitele a pěstitele svého velmi skoupě vystrojila; bylť těla slabého, postavy nízké, hrbatý, to vše tak málo jej hnětlo, že v důvěrné a veselé společnosti na tyto své tělesné nedostatky a jedině to prý ho bolelo, že nemohl vstoupiti do sboru našich městských granátníků. “

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jméno Leopold obdržel jako připomínku korunovace českého krále, která se konala dva dny po jeho narození.
  2. ↑ Tehdy předstupeň ke studiu medicíny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ hrob Jana Svatopluka Presla na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. 
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Matrika zemřelých, sv. Havel, 1844-1852, snímek [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ HOFMANNOVÁ, Eva. Jan Svatopluk Presl, Karel Bořivoj Presl. Praha: Melantrich, 1973. 299 s. Dostupné online. Dostupné online po registraci. 
  5. ↑ a b c PROCHÁZKA, Jan Svatopluk. Jan Svatopluk Presl. Praha: F. Topič, 1920. Dostupné online. S. 16. Dostupné online po registraci. 
  6. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Presl, Jan Svatopluk (1791-1849), Naturwissenschaftler, s. 267. (německy) 
  7. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  8. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  9. ↑ Dle ústního sdělení doc. Petra Bureše z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty MU.
  10. ↑ PRESL, Jan Svatopluk; BERTHOLD, Friedrich Carl Eugen Vsemir, von. O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář. Praha: Karel Vilím Enders, 1820. Dostupné online. 
  11. ↑ PRESL, Jan Svatopluk. Flora Čechica. Praha: J. G. Calve, 1819. 224 s. Dostupné online. (česky, latinsky) 
  12. ↑ PRESL, Jan Svatopluk. Počátkowé rostlinoslowí. Praha: Kronberger & Řiwnáč, 1848. Dostupné online. 
  13. ↑ Dílo Jan Svatopluk Presl ve Wikizdrojích
  14. ↑ Jan Svatopluk Presl. S. 1. Humoristické listy [online]. 18. 9. 1891 [cit. 2020-05-08]. S. 1. Dostupné online. 
  15. ↑ Hřbitov vyšehradský. S. 2. Čech [online]. 3. 9. 1894 [cit. 2020-05-08]. Čís. 244, s. 2. Dostupné online. 
  16. ↑ Vyhledání hrobového místa: Presl, Jan Svatopluk [online]. Správa pražských hřbitovů [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ "Geneze pomníku Benedikta Roezla na Karlově náměstí", Za starou Prahu, 2/2019, s. 34. https://www.zastarouprahu.cz/webdata/D7B70C39-53BF-428E-AD43-A97619D02ABA_02.pdf
  18. ↑ ČRO 2012, Toulky českou minulostí, 882. schůzka: Muž, který dostal pomník omylem
  19. ↑ Ze Svatoboru. S. 3. Národní listy [online]. 4. 4. 1909 [cit. 2020-05-08]. Čís. 94, s. 3. Dostupné online. 
  20. ↑ Národní listy, 27.6.1910, s.2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 321–322. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 564. 
  • PROCHÁZKA, Jan Svatopluk. Jan Svatopluk Presl. Praha: F. Topič, 1920. Dostupné online. S. 16. Dostupné online po registraci. 
  • HOFMANNOVÁ, Eva. Jan Svatopluk Presl, Karel Bořivoj Presl. Praha: Melantrich, 1973. 299 s. Dostupné online. Dostupné online po registraci. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Díla online[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Svatopluk_Presl&oldid=23755373“