Jóaš (Judsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jóaš (hebrejsky: יהואש המלך) byl sedmým králem samostatného Judského království. Vládl v letech 835 př. Kr. až 796 př. Kr.

Pocházel z rodu Davidova, byl synem krále Achazjáše a Sibjy z Beer-šeby, vnuk Atalji. Když se Atalja, po smrti svého syna, zmocnila vlády a nechala vyvraždit královskou rodinu, byl roční Jóaš zachráněn svou tetou Jóšabat (sestrou Achazjáše) a jejím manželem Jójadou (nejvyšším knězem) po šest let ukrýván v Hospodinově chrámě. V roce 835 př.n.l. byl Jójadou, který na svou stranu získal armádu, korunován a Atalja byla při tomto převratu zabita. Pod vlivem Jójady pak nechal strhnout Baalův chrám a obnovit chrám Hospodinu. Po smrti Jójady (ten se dožil neuvěřitelných 130 let) král Jóaš pod vlivem judských velmožů uctívání Hospodina opustil a dokonce nechal Jójadova syna Zekarjáše (proroka, který ho napomínal) ukamenovat. Jeho vláda končí, když aramejské vojsko vydrancuje zemi a těžce nemocný král je na svém lůžku zavražděn vlastními lidmi. Jóaš vládl v Judsku 40 let. Po něm na jeruzalémský trůn nastoupil jeho syn Amasjáš.

Králové Judského království
Předchůdce: Atalja	835–796 př. n. l. Jóaš (Judsko)	Nástupce: Amasjáš