Ivana Lomová

Ivana Lomová
Narození	22. listopadu 1959 ; Praha; Československo
Vzdělání	Fakulta architektury ČVUT
Alma mater	Fakulta architektury ČVUT
Povolání	ilustrátorka, grafička a malířka
Příbuzní	sestra Lucie Lomová
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivana Lomová (* 22. listopadu 1959 v Praze) je česká malířka, žije a pracuje v Praze.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studovala na gymnáziu Jana Keplera a poté na fakultě architektury ČVUT v Praze v letech 1978–1983. V 80. letech začínala jako kreslířka a ilustrátorka. Ilustrovala přes 25 knih, převážně pro děti a mládež, spolupracovala s nakladatelstvím Albatros a přispívala ilustracemi do novin a časopisů. Věnovala se též komiksu (Anča a Pepík na stopě či Biblické příběhy pro časopis Mateřídouška) a kreslenému filmu Večírek z roku 1990. Posléze se věnovala též litografii.

Od devadesátých let 20. století se postupně těžiště její práce přesouvá k volné tvorbě. V současné době^[kdy?] maluje obrazy, převážně technikou olejomalby. Většinou tvoří v tematických cyklech.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Charakteristické pro její ranou kreslířskou a grafickou tvorbu je ironie a znaky české grotesky, s jejíž pomocí s nadsázkou komentuje stav české společnosti a její vliv na duši jedince. Důležitá jsou pro autorku témata týkající se společenských a rodinných rituálů, vztahů mezi blízkými lidmi, zvláště mezi mužem a ženou.

Kolem roku 2000 začíná pracovat s fotografií a její umělecká tvorba se přiklání k objektivnějšímu zpracování skutečnosti bez otisku pocitů samotné výtvarnice, ať vášně či ironie. Obrazy Ivany Lomové, ač přepisy reality zachycené ve fotografii, jsou ve výsledku interpretací viděného. Autorka transponuje, vynechává, vybírá, přidává, spoléhá se též na svou fantazii, prožitky, emoce. Vytváří tak obrazy, jež se noří hlouběji než fotografie. Na první pohled obyčejné scenérie, na pohled druhý silný prožitek a úvaha o zobrazovaném. Nic není jen povrch – slupka. Vždy lze jít za… do neznáma. Život jako tajemství – jako neprobádané místo. To je právě na tvorbě Ivany Lomové to vzrušující.

Samostatné výstavy – výběr[editovat | editovat zdroj]

1997 Život je dobrý – Galerie Malá Špálovka, Praha
1999 Muži a ženy – Galerie Václava Špály, Praha
2000 Pod Dekou – Galerie MXM, Praha
2001 Ivana Lomová – Galerie Kampf, Basilej, Švýcarsko
2002 Ivana Lomová – Galerie Pintner, Frantfurt am Main, Německo
2003 Dítě uvnitř – Atrium Pražákova paláce, Moravská galerie, Brno
2003 Pod Dekou – České centrum, Berlín
2004 Štěstí – Galerie Via Art, Praha
2005 Dokud nás smrt nerozdělí – Galerie české pojišťovny, Praha
2007 Ivana Lomová – Východočeská galerie v Pardubicích
2007 Noc – Galerie Vltavín, Praha
2007 Ivana Lomová – Galerie umění, Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov
2007 Ráj – Galerie Via Art, Praha
2008 Pták Ohnivák – Galerie české pojišťovny, Praha
2010 Slávia – Galerie Via Art, Praha
2010 Sesterstvo – Galerie Fotografic, Praha
2010 Kočka a já – Galerie 5. patro, Praha
2011 Kavárny – Galerie české pojišťovny, Praha
2011 Ivana Lomová – Wortnerův dům, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice
2012 Cestující – Galerie Beseda, Ostrava
2012 Ivana Lomová – Galerie u Bílého Jednorožce, Klatovy
2013 Voliči – Galerie Vltavín, Praha
2015 Obrazy z ložnice – Villa Pellé, Praha

Cykly maleb[editovat | editovat zdroj]

Muži a ženy 1998–9 – obrazy zabývající se genderovou problematikou
Dětství 2000–2002 – obrazy inspirované dětstvím vlastním i svých dětí a také psychoanalýzou
Noc 2002–2007 – klipový příběh z nočního snění. Vidíme scény ze snů i snící v ložnici. Putování v zakázaném lese plném různých symbolů.
Štěstí 2003–2004 – poněkud ironická série, inspirovaná reklamou 60. až 70. let i tou současnou.
Čas 2004–2006 – soubor obrazů z pláží v jihoanglického Worthingu, kam odjíždějí lidé na penzi.
Dokud nás smrt nerozdělí 2002–2004 – dvojportréty manželských dvojic po dlouhodobém soužití.
Ráj 2006–2008 – cyklus z cest po Guatemale a Itálii z ohromení krásou přírody. První setkání s džunglí – jako s kolébkou života.
Samota 2007–2009 – soubor obrazů zinteriérů, častým motivem jsou okna.
Kavárny 2009–2011 – meditativní výjevy z poloprázdných pražských kaváren
Cestující 2011–2013 – obrazy z prostředí vlaků a nádraží

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Jiří Brázda: Notářský pitaval, Práce, Praha 1987
Olga Krejčová: Moc volná kůže, Albatros, 1987
Hlavní města Evropy, Albatros, Praha, edice OKO, 1989
Dina Rubinová: Dům za zelenými vrátky, Albatros, 1989
Anča a Pepík na stopě (s Lucií Lomovou), Ilustrované sešity 133, Panorama, Praha 1989
Encyklopedie mladého manželství, Lidové nakladatelství, 1989
Miep Diekmannová: Annejet má problémy… (ad. 3 díly), Ivo Železný, Praha 1992
Enid Blytonová: Záhada…, 6 dílů detektivek pro děti, Albatros, 1994-1998
Jan Černý: Biblické příběhy – komiksový seriál pro časopis Mateřídouška – 56 dílů, 1992-1995