Ivan Pinkava
| Ivan Pinkava | |
 |
|
| Narození | 1. února 1961 v Náchodě |
|---|---|
| Povolání | fotograf, vysokoškolský pedagog |
| Vzdělání | FAMU v Praze |
Ivan Pinkava (* 1. února 1961, Náchod) je český fotograf a bývalý vysokoškolský pedagog.
Obsah |
Studium a profesní život [editovat]
Narodil se v Náchodě, svá dětská léta však prožil ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku. V 70. letech 20. století žil čtyři roky v Červeném Kostelci, od 15 let byl v Praze.
Od roku 1976 krátce studoval polygrafické učiliště v Praze 5 na Smíchově, později stejný obor na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici na Malé Straně.
Mezi roky 1982–1986 vystudoval uměleckou fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
Na jaře roku 1989 založilo sdružení fotografů ve složení Pavel Baňka, Jaroslav Beneš, Jan Ságl, Jaroslav Bárta, Josef Moucha a Ivan Pinkava Prague House of Photography (PHP) - Pražský dům fotografie. Na konci 90. let 20. století byl dva roky předsedou správní rady PHP.
Věnuje se volné fotografii, mezi roky 2005–2007 působil jako vedoucí pedagog fotografického ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Pinkavovo dílo [editovat]
Věnuje se především černobílým portrétům, které jsou inspirovány symbolistickou a dekadentní[1] literaturou a manýristickým, barokním a klasicistním výtvarným uměním. Proto se v tvorbě tak často objevují biblické či mytologické motivy.[2] Vytváří androgynní figury na pomezí portrétu a aktu, mírně pozměňuje jejich křesťanskou a ikonografickou citaci jako například v dílech Zvěstování (1998) nebo Beránek boží, konec věků (1996). Jeho cykly obsahují variace polopostav se zavřenýma očima před tmavým pozadím. Kromě postav se věnuje také předmětům, kterými významově portréty doplňuje nebo je aranžuje samostatně.[1]
Jeho díla latentně obsahují i téma smrti, symbolicky v prázdných interiérech s odloženým kusem molitanu či pomačkanou dekou působí zvláštní silou nezobrazeného, a tedy domýšleného. Divákovi se přímo vnucují otázky, co se stalo, o co jde, otázky znepokojivé a neznámé.[3]
Jeho díla jsou součástí českých i světových veřejných sbírek a jeho výstavy probíhají po celém světě, např. v USA, Izraeli, Mexiku, Německu, Francii, Itálii, Velké Británii.[4]
Sbírky [editovat]
- Kinsey Institute Art Collection
- Bibliothèque nationale de France, Paříž
- Musée de l'Élysée, Lausanne
- Gernsheim Collection, Austin, Texas
- Victoria and Albert Museum, Londýn
- Maison européenne de la photographie, Paříž
- Museum of Fine Arts of Houston
- Sbírka PPF, Praha
- Muzeum umění Olomouc
- Uměleckoprůmyslové museum v Praze
- Moravská galerie v Brně
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b VAŇOUS, Petr. Anotace publikací, Ivan Pinkava. Ateliér – čtrnáctideník současného výtvarného umění. březen 2010, roč. 23, čís. 05, s. 2. ISSN 1210-5236.
- ↑ Václav Beitler: Současná česká portrétní fotografie, http://www.itf.cz/studenti.php
- ↑ TISKOVÉ ZPRÁVY\Galerie Rudolfinum_UPM Decadence Now! Za hranicí krajnosti http://www.galerierudolfinum.cz/index.php?site=tisk/tisk-zpravy&id=42
- ↑ Ivan Pinkava - biografie
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) (česky) Ivan Pinkava oficiální stránka
- (česky) Petr Vilgus: Nejsem hravý typ. Bohužel..., rozhovor s Ivanem Pinkavou ze září 2011
- (česky) Naďa Klevisová: Fotograf nad propastí, Hospodářské noviny, 7. 8. 2009
- (česky) Karel Oujezdský: Ivan Pinkava: Ticho, ticho, sen a tři matrace, Český rozhlas, 26.3.2009
