Ivan Kolařík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ivan Kolařík (22. března 1920, Valašské Meziříčí1. dubna 1942, Vizovice) byl československý voják a příslušník výsadku Out Distance.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 22. března 1920 ve Valašském Meziříčí. Otec Josef byl učitel, matka Josefa, rozená Kuldová, byla v domácnosti. Měl jednoho bratra. Ve Valašském Meziříčí absolvoval obecnou školu a následně vystudoval gymnázium. V roce 1939 nastoupil na lékařskou fakultu. Po uzavření vysokých škol se rozhodl pro odchod do exilu.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. ledna 1940 společně s několika kamarády přešel na Slovensko a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Turecko se dostal do Francie. 6. března 1940 byl v Agde prezentován do čs. zahraniční armády a zařazen k 1. pěšímu pluku. V jeho řadách prodělal boje o Francii. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie, kde byl zařazen k 1. pěšímu praporu. Po absolvování školy pro důstojníky v dubnu 1941 byl povýšen na svobodníka. V srpnu 1941 byl vybrán pro výcvik k plnění zvláštních úkolů.

Od 15. srpna 1941 do 24. března 1942 absolvoval základní sabotážní kurz, parakurz, po povýšení na desátníka aspiranta prodělal kurz útočného boje. V té době byl zařazen do skupiny Out Distance.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Out Distance.

28. března 1942 byl společně s Adolfem Opálkou a Karlem Čurdou vysazen u Ořechova u Telče. Skupina přišla o veškeré vybavení během seskoku. Při ukrývání padáku navíc ztratil své doklady, ve kterých měl fotografii své snoubenky Milady Hušákové z období před válkou. Doklady byly nalezeny a předány gestapu. Kolařík byl identifikován a bylo po něm vyhlášeno pátrání. Po zjištění této skutečnosti se od skupiny oddělil a začal se skrývat. Aby neprozradil utajované skutečnosti a neohrozil své blízké, spáchal 1. dubna 1942 sebevraždu jedem na silnici u Vizovic. Pohřben byl ve Zlíně. Jeho rodina, stejně jako rodina jeho snoubenky byla zatčena, protože s ním jejich členové udržovali kontakt a předali mu jeho pravou občanskou legitimaci a potravinové lístky. Během heydrichiády byli všichni popraveni.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty, v roce 1948 byl in memoriam povýšen do hodnosti kapitána pěchoty.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt (1939 – 1941). Praha : Laguna, nakladatelství a vydavatelství, 2002. ISBN 80-86274-40-3.  
  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]