Ivan Šmeljev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Šmeljev
Shmelyov Ivan.jpg
Fotografie Ivana Šmeljeva z roku 1900 s podpisem.
Rodné jméno Ivan Sergejevič Šmeljev
Narození 3. říjen 1873
Rusko Moskva, Rusko
Úmrtí 24. červen 1950 (76 let)
Francie Francie
Povolání spisovatel, prozaik
Národnost ruská
Žánr fikce
Významná díla V nový život

Ivan Šmeljev (celým jménem Ivan Sergejevič Šmeljev, rusky Иван Сергеевич Шмелёв) (3. října 1873, Moskva, Rusko – 24. června 1950, blízko Paříže, Francie) byl ruský spisovatel, člen moskevské literární skupiny Sreda.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Raná léta[editovat | editovat zdroj]

Ivan Šmeljev se narodil v obchodnické rodině; po dokončení střední školy nastoupil na právnickou fakultu moskevské Lomonosovovy univerzity. Jeho první literární dílo bylo otištěno roku 1895; ve stejném roce navštívil Valaamský klášter, což v něm zanechalo silnou spirituální odezvu, jejímž výsledkem byla Šmeljevova první kniha На скалах Валаама (Na skalach Valaama - 1897).

Po absolvování fakulty v roce 1898 nastoupil do vojenské služby a strávil několik let jako státní úředník během nichž pokračoval v psaní; jeho rané práce vyšly v nakladatelství Maxima Gorkého (Znaniye Publishing House).

Po první ruské revoluci (1905) jeho popularita stoupá, dílo z roku 1911 Человек из ресторана (Čelovek iz restorana, Muž z restaurace) má velký úspěch, „vyobrazuje se zaujetím Dostojevského dekadenci bohatých očima číšníka a zbožného otce, jemuž se ze světa vrátil syn i dcera se špatnými zkušenostmi“.[1]

Příběh se stal předlohou pro stejnojmenný film z roku 1927 Jakova Protazanova.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912 Šmeljev organizoval Книгоиздательство писателей в Москве (vydavatelství moskevských spisovatelů), které publikovalo autory jako např. Ivan Alexejevič Bunin, Boris Zajcev a další soudobé prozaiky včetně Šmeljeva samotného.

Šmeljev přivítal Říjnovou revoluci v roce 1917 a pád autokracie. Vydal se na cestu po Rusku, aby sledoval průběh změn a byl silně dojat, když mu lidé vracející se ze sibiřského vyhnanství vyprávěli, jak mnoho pro ně znamenala jeho tvorba.[3]

Nicméně časem zamítl Říjnovou revoluci a přesunul se na bělogvardějský Krym. Jeho drahý syn Sergej, důstojník dobrovolnické proti-bolševické armády přijal nabídku bolševiků na amnestii a odmítl následovat Pjotra Nikolajeviče Wrangela do exilu v roce 1920, byl zajat revolučním výborem Bély Kuna na Krymu a zastřelen bez soudu.[4] Tato událost přiměla Ivana Šmeljeva přijmout nabídku Ivana Bunina k exilu ve Francii.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V díle Ivana Šmeljeva lze nalézt silnou vazbu k přírodě a půdě, zaznívá z něj hrdé vlastenectví (ve smyslu zaujetí pro ruské tradice) a láska k obyčejnému člověku.

Mladší generace ruských autorů občas nedocení Šmeljevův tradicionalismus a má výhrady vůči jeho patriarchálnímu pojetí. Avšak bohatá próza a silné kořeny k ruské kultuře mu získaly mnoho čtenářů, když byl později publikován ve své vlasti.

Česká vydání (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Proti odvěké křivdě
  • Sklepník
  • Slunce mrtvých (rusky Солнце мёртвых)
  • V nový život
  • Za světlým cílem: dvě povídky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Shmelyov na anglické Wikipedii.

  1. A.K. Thorlby (ed.), The Penguin Companion to Literature: European, Penguin Books, 1969, str. 718 (anglicky)
  2. Chelovek iz restorana v Internet Movie Database (anglicky)
  3. Oleg Mikhailov, introduction to Rukopisi ne goryat... ['Manuscripts don't burn...') (Moscow: "Molodaya Gvardiya", 1990), str. 10
  4. V.V. Veresaev, eyewitness report quoted in Oleg Mikhailov, introduction to Rukopisi ne goryat..., str. 11

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]