Ivan Šmeljev
| Ivan Šmeljev | |
|---|---|
 Fotografie Ivana Šmeljeva z roku 1900 s podpisem. |
|
| Rodné jméno | Ivan Sergejevič Šmeljev |
| Narození | 3. říjen 1873 Moskva, Rusko |
| Úmrtí | 24. červen 1950 (76 let) Francie |
| Povolání | spisovatel, prozaik |
| Národnost | ruská |
| Literární žánr | fikce |
| Významná díla | V nový život |
Ivan Šmeljev (celým jménem Ivan Sergejevič Šmeljev, rusky Иван Сергеевич Шмелёв) (3. října 1873, Moskva, Rusko – 24. června 1950, blízko Paříže, Francie) byl ruský spisovatel, člen moskevské literární skupiny Sreda.
Obsah |
Biografie [editovat]
Raná léta [editovat]
Ivan Šmeljev se narodil v obchodnické rodině; po dokončení střední školy nastoupil na právnickou fakultu moskevské Lomonosovovy univerzity. Jeho první literární dílo bylo otištěno roku 1895; ve stejném roce navštívil Valaamský klášter, což v něm zanechalo silnou spirituální odezvu, jejímž výsledkem byla Šmeljevova první kniha На скалах Валаама (Na skalach Valaama - 1897).
Po absolvování fakulty v roce 1898 nastoupil do vojenské služby a strávil několik let jako státní úředník během nichž pokračoval v psaní; jeho rané práce vyšly v nakladatelství Maxima Gorkého (Znaniye Publishing House).
Po první ruské revoluci (1905) jeho popularita stoupá, dílo z roku 1911 Человек из ресторана (Čelovek iz restorana, Muž z restaurace) má velký úspěch, „vyobrazuje se zaujetím Dostojevského dekadenci bohatých očima číšníka a zbožného otce, jemuž se ze světa vrátil syn i dcera se špatnými zkušenostmi“.[1]
Příběh se stal předlohou pro stejnojmenný film z roku 1927 Jakova Protazanova.[2]
Kariéra [editovat]
V roce 1912 Šmeljev organizoval Книгоиздательство писателей в Москве (vydavatelství moskevských spisovatelů), které publikovalo autory jako např. Ivan Alexejevič Bunin, Boris Zajcev a další soudobé prozaiky včetně Šmeljeva samotného.
Šmeljev přivítal Říjnovou revoluci v roce 1917 a pád autokracie. Vydal se na cestu po Rusku, aby sledoval průběh změn a byl silně dojat, když mu lidé vracející se ze sibiřského vyhnanství vyprávěli, jak mnoho pro ně znamenala jeho tvorba.[3]
Nicméně časem zamítl Říjnovou revoluci a přesunul se na bělogvardějský Krym. Jeho drahý syn Sergej, důstojník dobrovolnické proti-bolševické armády přijal nabídku bolševiků na amnestii a odmítl následovat Pjotra Nikolajeviče Wrangela do exilu v roce 1920, byl zajat revolučním výborem Bély Kuna na Krymu a zastřelen bez soudu.[4] Tato událost přiměla Ivana Šmeljeva přijmout nabídku Ivana Bunina k exilu ve Francii.
Dílo [editovat]
V díle Ivana Šmeljeva lze nalézt silnou vazbu k přírodě a půdě, zaznívá z něj hrdé vlastenectví (ve smyslu zaujetí pro ruské tradice) a láska k obyčejnému člověku.
Mladší generace ruských autorů občas nedocení Šmeljevův tradicionalismus a má výhrady vůči jeho patriarchálnímu pojetí. Avšak bohatá próza a silné kořeny k ruské kultuře mu získaly mnoho čtenářů, když byl později publikován ve své vlasti.
Česká vydání (výběr) [editovat]
- Proti odvěké křivdě
- Sklepník
- Slunce mrtvých (rusky Солнце мёртвых)
- V nový život
- Za světlým cílem: dvě povídky
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Shmelyov na anglické Wikipedii.
- ↑ A.K. Thorlby (ed.), The Penguin Companion to Literature: European, Penguin Books, 1969, str. 718 (anglicky)
- ↑ (anglicky) Chelovek iz restorana v Internet Movie Database
- ↑ Oleg Mikhailov, introduction to Rukopisi ne goryat... ['Manuscripts don't burn...') (Moscow: "Molodaya Gvardiya", 1990), str. 10
- ↑ V.V. Veresaev, eyewitness report quoted in Oleg Mikhailov, introduction to Rukopisi ne goryat..., str. 11
