Iura novit curia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Iura novit curia (lat., česky „soud zná právo“) je právní zásada, známá už z římského práva, která znamená, že soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových. Soud je povolán k tomu, aby právo vykládal a proto musí při svém rozhodování vždy věc právně zhodnotit sám.

českém právu se daná zásada projevuje v ustanovení § 121 občanského soudního řádu: „Není třeba dokazovat ... právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.“ Ačkoli text zákona mluví jen o právních předpisech publikovaných ve Sbírce zákonů (tedy ústavních zákonech, zákonech, zákonných opatřeních Senátu, nařízeních vlády a vyhláškách), nedokazují se ani uveřejněné vyhlášky nebo nařízení obcíkrajů, stejně jako předpisy zveřejňované v Úředním věstníku EU.[1] Podle judikatury se kromě českého právního řádu nedokazuje ani cizozemské právo.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HROMADA, Miroslav; SVOBODA, Karel, a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 438.  
  2. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. září 2007, sp. zn. 25 Cdo 1143/2006, [cit. 2015-02-26]. Dostupné online.