Iura novit curia
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Iura novit curia (soud zná právo) je právní zásada, známá už z římského práva, která znamená, že soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových. Soud je povolán k tomu, aby právo vykládal a proto musí při svém rozhodování vždy věc právně zhodnotit sám.
V českém právu se daná zásada projevuje v ustanovení § 121 občanského soudního řádu: „Není třeba dokazovat ... právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.“ Ačkoli text zákona mluví jen o českém právním řádu, podle judikatury se nedokazuje i cizí právo.[1]
