Islandské jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jednoduchý rodokmen znázorňující otce s dvěma dětmi naznačující jak většinou probíhá získání patronymického jména na Islandu

Islandská jména se skládají nejčastěji ze dvou částí, z rodného a patronymického jména (případně matronymického). Klasická (dědičná) příjmení se na Islandu vyskytují jen zcela výjimečně a jsou povolována za striktních podmínek.

Rodné jméno[editovat | editovat zdroj]

Islanďané zpravidla dostávají při narození dvě rodná jména, v praxi poté užívají pouze jedno.

Výběr rodných jmen ovlivňují striktní pravidla daná legislativou, například rodné jméno, které nebylo užíváno v islandštině musí být před užitím nejprve schváleno výborem pro jména – Mannanafnanefndem – aby bylo jméno schváleno, musí obsahovat pouze znaky islandské latinky a musí být v islandštině sklonné.

Tvorba patronym[editovat | editovat zdroj]

Současná praxe získávání jména po otci na Islandu je vlastně pozůstatek starobylé praxe vlastní celému germánskému skandinávskému prostoru. Konkrétně na Islandu k vytvoření patronyma dochází připojením -son v případě syna a -dóttir v případě dcery ke genitivnímu tvaru jména otce (výjimečně matky, např. pokud otec není znám). Toto jméno se v průběhu života nemění a potomstvo ho nepřejímá.

Dědičná příjmení[editovat | editovat zdroj]

Z výše popsané praxe existují na Islandu některé výjimky, zpravidla se jedná o příjmení (rodinná jména) zděděná po rodičích přicházejících z ciziny nebo přijetím rodinného jména na vlastní žádost. Druhá možnost získání rodinného jména byla možná jen do roku 1925, tuto možnost využil např. spisovatel Halldór Laxness, mezi dědice rodinného příjmení patří např. Geir Haarde, Eiður Guðjohnsen.

Začleňování islandských jmen do češtiny[editovat | editovat zdroj]

Islandská patronymická, příp. matronymická příjmení se v češtině běžně přechylují.[1] Přechýlení se provádí standardní příponou -ová, která se připojí buď k celé ženské podobě patronymického příjmení (Garðarsdóttirová) nebo k jeho mužské podobě, je-li známa jenom tato (Garðarssonová, příp. Garðarová). Je také možno naznačit ženský rod nositelky příjmení pomocnými slovy (např. paní Garðarsdóttir), zvlášť je-li text určen čtenářům, u nichž se předpokládá znalost germánských jazyků.[2] Ti přechylování islandských jmen někdy odmítají.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetová jazyková příručka: Přechylování ženských příjmení pocházejících z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky [online]. ÚJČ AV ČR, [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.  
  2. KNAPPOVÁ, Miloslava. Naše a cizí příjmení v současné češtině. 2.. vyd. Liberec : AZ KORT, 2008. 249 s. ISBN 80-238-8173-6. Kapitola Islandština, s. 113-114.  
  3. VONDŘIČKA, Pavel. Islandská jména v češtině [online]. Severské listy, 2005-08-21, [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]