Isaurie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Římská diecéze Oriens kolem roku 400

Isaurie bylo historické území nacházející se na jihu střední části Malé Asie. Jádro tohoto kopcovitého a izolovaného kraje leželo severně od pohoří Taurus v dnešní turecké provincii Konya. V dobách římské nadvlády podnikal zdejší divoký a bojovný lid nájezdy do sousedních krajin, o čemž se zmiňuje Ammianus Marcellinus. Po Diocletianových administrativních reformách tvořilo jejich území provincii Isauria hraničící s Pamfýlií na západě, Lykaonií na severu a Kilíkií na východě.

Koncem 5. století se isaurští žoldnéři stali významným faktorem východořímské politiky, když z nich císař Leon I. sestavil novou císařskou tělesnou stráž ve snaze získat protiváhu k veliteli vojska Asparovi opírajícímu se o germánské žoldnéře v palácové gardě. Isaurského velitele jménem Tarasicodissa dokonce Leon I. oženil se svou dcerou a po Leonově smrti se Tarasicodissa stal pod jménem Zenon císařem. Zenonovův nástupce Anastasios I. Isaury zbavil mocenských pozic a po porážce jejich povstání v isaurské válce v letech 492497 ztratili politický význam.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hugh Elton: The Nature of the Sixth-century Isaurians. In: Geoffrey Greatrex, Stephen Mitchell (Hrsg.): Ethnicity and culture in Late Antiquity. London 2000, S. 293–307.
  • Karl Feld: Barbarische Bürger. Die Isaurier und das Römische Reich. de Gruyter, Berlin 2005, ISBN 978-3-11-018899-8 (Millennium-Studien, Bd. 8).