Irský setr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Irský setr
Can Setter dog GFDL.jpg

Irský setr

Základní informace
země původu Irsko Irsko
Tělesná charakteristika
hmotnost Pes: 29 - 34 kg

Fena: 24 - 29 kg

výška † cca 65 cm
barva Zlatavě hnědá, písková, hnědá s nádechem do červena
Klasifikace a standard
skupina FCI Ohaři
sekce FCI Britští a irští stavěcí psi, setři
ČMKU standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Irský setr (anglicky: Irish setter, německy: Irish Red Setter) známý také jako červený setr je plemeno loveckých a rodinných psů. Byl vyšlechtěn v 19. století z kontinentálního španěla, anglického setra a pointera. Za starší z obou ras irských setrů se považuje irský červenobílý setr.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznikl v Irsku pravděpodobně systematickým křížením Irského červenobílého setra s neznámým červeným psem [1]. Původně se vedle sebe choval jak irský červený setr, tak červenobílý setr a jejich majitelé je běžně křížili ve snaze získat co nejlepší jedince pro práci [2]. Červených setrů však bylo zpočátku méně. Teprve postupně začala jejich obliba stoupat, protože byli považováni za elegantnější [2]. V Irsku se jim dodnes říká "Modderhu", v překladu to znamená "červený pes" [2].

Největší rozmach v chovu irských červených setrů nastal ve druhé polovině 19. století. V Čechách se začal irský setr objevovat nejdříve především na šlechtických honitbách, ale koncem 19. století, kdy nastal rozvoj myslivosti a chovu zvěře, vzrůstal i počet chovných stanic a za první republiky jich bylo již nepočítaně. Dnes je u nás registrováno několik desítek chovných psů a fen v reproduktivním věku.

Původ názvu setr[editovat | editovat zdroj]

Slovo setr (anglicky setter) se vysvětluje jako „stavěcí pes“ (z angl. to set), tedy pes, který pánovi označí místo, kde se nachází ulovená kořist.

Výstavní irský setr

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska myslivosti je výcvik trochu náročnější než u ostatních loveckých psů, proto není mezi myslivci tak rozšířen. Přesto je to vynikající lovecký pes s dobrým nosem, výbornou pracovní způsobilostí, vytrvalostí, temperamentem a neutuchající ochotou k práci. Mezi majiteli je oblíbený také pro svoji hravost, přítulnost, laskavost a oddanost. Není agresivní, naopak je mírný, kamarádský a spolehlivý.

Děti má rád a umí s nimi vycházet. Dětské hry mu nevadí, dalo by se naopak říct že si "všechno nechá líbit".

Je vhodné jej chovat se větší smečce s ostatními psy, protože není přehnaně dominantní ani agresivní, takže s nimi dobře vychází. I s ostatními domácími zvířaty vychází dobře, ale protože rád pronásleduje rychle se pohybující předměty, je možné, že začne pronásledovat i utíkající zvířata.

Cizí lidé mu nevadí a většinou je ignoruje. Je to dobrý hlídač — má vysoký hlas a na všechny nezvané návštěvníky upozorní.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Pointr a irský setr na staré malbě

Péče o srst[editovat | editovat zdroj]

Srst irského setra líná 2x ročně, na jaře a na podzim.V tomto období je nutné ji často vyčesávat. Mimo tyto doby ale stačí vyčesat jej jednou za týden. Voda jeho srsti nevadí. Na výstavy je vhodné srst rozčesávat hřeblem, protože se požaduje, aby byla srst rovná a nezacuchaná.

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Irský setr je velmi aktivní a hbitý a vyžaduje proto hodně pohybu. Je pro něj vhodný veškerý pohyb, od plavání až po horské túry. Nejvíce uplatnění ale najde jako pes lovecký. Pokud mu majitel nedopřeje dostatek pohybu, bude si svoji přebytečnou energii ukládat do tuků nebo ji využije na ničení zahrady. Takoví jedinci i často utíkají.

Výcvik a výchova[editovat | editovat zdroj]

Je netvrdohlaví, naopak, velmi rychle a rád se učí, ale pokud cviky nejsou často procvičovány, zapomene na ně. Výcvik je nutností, bez něj se může stát nezvladatelným nebo agresivním vůči okolí. Jeho výcvik může vést i začínající chovatel.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MCGREEVY, David. Rádce pro milovníky psů. 1.. vyd. [s.l.] : Argo, 2005. 436 s. ISBN 80-7203-732-3. S. 337.  
  2. a b c FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2006. 409 s. S. 233, 235.