Irina Rodninová
| Irina Rodninová | |
|---|---|
 Irina Rodninová v roce 2010 | |
| Stát |  Sovětský svaz Rusko |
| Datum narození | 12. září 1949 (74 let) |
| Místo narození | Moskva, SSSR |
| Výška | 152 cm |
| Partner(ka) | Alexej Ulanov (do 1972) Alexandr Zajcev (1972–1980) |
| Aktivní období | do 1980 |
| Klub | CSKA Moskva |
| Trenér | Taťjana Tarasovová Stanislav Žuk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Krasobruslení na ZOH
| ||
| zlato | 1972 Sapporo | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1976 Innsbruck | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1980 Moskva | s Alexandrem Zajcevem |
| Mistrovství světa v krasobruslení | ||
| zlato | 1969 Colorado Springs | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1970 Lublaň | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1971 Lyon | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1972 Calgary | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1973 Bratislava | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1974 Mnichov | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1975 Colorado Springs | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1976 Göteborg | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1977 Tokio | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1978 Ottawa | s Alexandrem Zajcevem |
| Mistrovství Evropy v krasobruslení | ||
| zlato | 1969 Garmisch-Partenkirchen | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1970 Leningrad | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1971 Curych | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1972 Göteborg | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1973 Kolín nad Rýnem | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1974 Záhřeb | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1975 Kodaň | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1976 Ženeva | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1977 Helsinky | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1978 Štrasburk | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1980 Göteborg | s Alexandrem Zajcevem |
Irina Konstantinovna Rodninová, rusky: Ирина Константиновна Роднина (*12. září 1949, Moskva, Sovětský svaz) je bývalá ruská krasobruslařka závodící v kategorii sportovních dvojic. Během své kariéry vybojovala se svými partnery tři zlaté olympijské medaile, 10 titulů mistrů světa a 11 titulů mistrů Evropy. V roce 2014 se jí dostalo cti zapálit spolu s legendárním hokejovým brankářem Vladislavem Treťjakem olympijský oheň na olympiádě v Soči.
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
V předškolních letech Rodninová často trpěla zápalem plic. Její rodiče jí chtěli přimět k aktivitě, proto jí v roce 1954 přivedli k bruslení.[1] Od 13 let trénovala ve sportovní přípravce CSKA.[2][3]
V roce 1963 Rodninová začala bruslit se svým prvním partnerem Olegem Vlasovem, trénovali je Sonia a Milan Valunovi. V roce 1964 se jejím trenérem stal Stanislav Žuk, který ji dal dohromady s Alexejem Ulanovem. Spolu vyhráli čtyři po sobě jdoucí světové a evropské tituly. Svůj první světový titul získali v roce 1969, před párem Tamara Moskvinová a Alexej Mišin. Další dva tituly pak přidali v letech 1970 a 1971, vždy před dvojicí Ludmila Smirnovová a Andrej Surajkin. Ulanov se však zamiloval do Smirnovové a před olympiádou oznámili, že následující sezónu již budou bruslit spolu.[1] Na ZOH 1972 v Sapporu dobyli Rodninová s Ulanovem zlato. Pak se připravovali na svou poslední společnou soutěž, Mistrovství světa 1972 v Calgary. Při tréninku den před zahájením soutěže došlo k nehodě a Rodninová skončila v nemocnici s otřesem mozku a intrakraniálním hematomem.[1] Přesto předvedli výborné představení v krátkém programu a obdrželi i několik šestek (6.0 byla tehdy nejvyšší známka). V dlouhém programu se Rodninová cítila slabá a měla závratě, přesto jejich výkon stačil na zisk v pořadí již čtvrtého titulu mistrů světa. Ulanov se pak vydal pokračovat v kariéře se Smirnovovou, zatímco Rodninová uvažovala o odchodu do sportovního důchodu.
V dubnu 1972 jí trenér Stanislav Žuk navrhl, že by se mohla spojit s mladým petrohradským bruslařem Alexandrem Zajcevem, který měl dobrou skokovou techniku a rychle se učil prvky. Rodninová přijala a pár začal společně trénovat. Na mistrovství světa 1973 v Bratislavě přestala při jejich jízdě v krátkém programu hrát hudba, pravděpodobně vinou československého technika, který se tak mstil za pražské jaro.[4][1] Rodninová se Zajcevem se přesto dokázali soustředit a jízdu v hlubokém tichu dokončili. Vysloužili si bouřlivé ovace publika a soutěž sportovních dvojic následně vyhráli před párem Smirnovová a Ulanov.[5] Totéž pořadí se opakovalo i následující rok.
V roce 1974 se Rodninová se Zajcevem rozešli s trenérem Žukem a začali trénovat pod Taťjanou Tarasovovou.[1] V letech 1975–1978 vyhráli další čtyři světové tituly a triumfovali i na ZOH 1976 v Montréalu. V sezóně 1978–79 nezávodili, neboť Rodninová byla těhotná. Syn, jehož otcem byl Zajcev, se narodil 23. února 1979.[1] Ke krasobruslení se vrátili, aby vybojovali zlaté medaile na ZOH 1980 v Lake Placid. Poté ukončili aktivní kariéru.
Její tři zlaté medaile z olympijských her, deset titulů z mistrovství světa a jedenáct titulů z mistrovství Evropy z ní činí nejúspěšnější krasobruslařku historie.
Rodninová trénovala mnoho elitních sovětských bruslařů a přednášela na univerzitě v Moskvě. V letech 1990–2002 trénovala ve Spojených státech a mimo jiné přivedla ke světovému titulu český pár Radka Kovaříková a René Novotný.[6]
Od roku 2005 je Rodninová členem Občanské komory Ruské federace.[7] Od roku 2007 je rovněž členkou Hospodářské komory Ruské federace. Dne 17. prosince 2012 Rodninová podpořila[8] Zákon Dimy Jakovleva, který zakázal adopci ruských sirotků občany USA. Je členkou strany Jednotné Rusko.[9]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Vystudovala Centrální institut tělesné výchovy (Центральный институт физической культуры).[9] Jejím prvním manželem byl její bruslařský partner Alexandr Zajcev, se kterým má stejnojmenného syna (*1979).[1] Z druhého manželství s byznysmanem a kinoproducentem Leonidem Minkovskim má dceru, Aljonu Minkovski (*1986).[1] V současnosti je rozvedená.[10] V letech 1990–2002 pobývala ve Spojených státech, pak se vrátila do Ruska.[10]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1976 – Leninův řád
- 1989 – uvedena do krasobruslařské Síně slávy
- 1999 – Řád "Za zásluhy vlasti" 3. třídy
- 2009 – Řád "Za zásluhy vlasti" 4. třídy
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irina Rodnina na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h PUSHKINA, Oksana. Ирина Константиновна Роднина [online]. peoples.ru, 3. říjen 2004 [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ MALININ, Nikolai. Ирина Роднина: "Я не дачница, я москвичка" [online]. archi.ru, 1. prosinec 2006 [cit. 2011-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2003. (rusky)
- ↑ скользящий путь [online]. kommersant.ru, 20. prosince 2004 [cit. 2011-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2003. (rusky)
- ↑ SREBNITSKAYA, Daria. Роднина – это эпоха [online]. russianews.ru, 10. září 2009 [cit. 2011-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2003. (rusky)
- ↑ Encyclopædia Britannica: Irina Rodnina
- ↑ Sports-reference: Irina Rodnina. www.sports-reference.com [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-21.
- ↑ WEIR, Fred. Putin's 'chamber': a parallel parliament? [online]. csmonitor.com, 2. listopadu 2005 [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Záznam o hlasování Hospodářské komory Ruské federace č. 186614-6. vote.duma.gov.ru [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-30.
- ↑ a b Роднина Ирина Константиновна [online]. Единая Россия [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20. (rusky)
- ↑ a b LEPESHKOVA, Svetlana. Я больше не хочу стремиться к вершинам. Дайте наконец пожить по-человечески. gzt.ru [online]. peoples.ru, 25. února 2005 [cit. 2011/04/23]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Irina Rodninová na Wikimedia Commons - Irina Rodninová v databázi Olympedia (anglicky)
