Ira S. Bowen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ira S. Bowen
Narození21. prosince 1898
Seneca Falls
Úmrtí6. února 1973 (ve věku 74 let)
Alma materKalifornský technologický institut
Oberlin College
Houghton University
Povoláníastronom, fyzik a astrofyzik
ZaměstnavateléKalifornský technologický institut
Observatoř Mount Wilson
Observatoř Palomar
OceněníMedaile Henryho Drapera (1942)
Howard N. Potts Medal (1946)
Rumfordova cena (1949)
medaile Frederica Ivese (1952)
medaile Catheriny Bruceové (1957)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ira S. Bowen (21. prosince 1898 - 6. února 1973) byl americký fyzik a astronom. V roce 1927 objevil, že chemický prvek nebulium není skutečným prvkem, ale že jde o dvakrát ionizovaný kyslík. [1]

Život a kariéra

Narodil se v Seneca Falls ve státě New York. [2] Kvůli častému stěhování rodiny byl doma vzděláván otcem až do jeho smrti v roce 1908. Od té doby chodil na Houghton College, kde jeho matka pracovala jako učitelka. Po absolvování střední školy, zůstal Bowen na škole v rámci přípravných ročníků na univerzitu. Později přešel na Oberlin College, kterou absolvoval v roce 1919. V době studia spolupracoval s Robertem Hadfieldem na zkoumání vlastností oceli. Výsledky publikovali roku 1921. [3]

V roce 1919 začal studovat fyziku na Chicagské univerzitě. O dva roky později se již dostal do výzkumné skupiny Roberta Millikana a začal se věnovat ultrafialové spektroskopii prvků. Ještě v roce 1921 však George Ellery Hale přesvědčil Millikana, aby přešel na Kalifornský technologický institut (Caltech) a Bowen odešel také. Kontakty s Halem umožnily Bowenovi pracovat na Observatoři Mount Wilson a Observatoři Palomar. Bowen na Caltechu přednášel obecnou fyziku a prováděl výzkum kosmického záření a ultrafialové spektroskopie. Prováděl rovněž výpočty spekter pro lehké prvky periodické tabulky.

Zelené emisní čáry části mlhoviny Kočičí oko na 4959 a 5007 nanometrech byly objeveny Williamem Hugginsem v roce 1864. Vzhledem k tomu, že tyto emisní čáry nevykazoval žádný v té době známý prvek, bylo v 90. letech 19. století určeno, že je za emisní čáry zodpovědný nový prvek zvaný nebulium. Bowen přesně vypočítal zakázané přechody dvakrát ionizovaného kyslíku a zjistil, že se nachází přesně v místech, kde byly pozorovány tyto spektrální čáry. Nízká pravděpodobnost srážek zabránila kyslíku dostat se z excitovaného stavu do základního a proto byly zakázané přechody hlavní cestou k relaxaci. Bowen své výsledky publikoval v roce 1927 se závěrem, že nebulium nebylo opravdovým chemickým prvkem. [4]

Mezi lety 1948 a 1964 byl Bowen ředitelem observatoře Palomar. Před svým odchodem do penze v roce 1964, ale i poté se podílel na zlepšení konstrukce mnoha optických teleskopů.

Ocenění

V roce 1936 byl zvolen členem Národní akademie věd Spojených států amerických. Roku 1942 získal Henry Draper Medal [5], roku 1957 medaili Catheriny Bruceové [6] a roku 1966 Gold Medal of the Royal Astronomical Society. [7]

Jmenuje se po něm kráter na Měsíci a asteroid 3363 Bowen.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ira Sprague Bowen na anglické Wikipedii.

  1. Vaughan Jr., Arthur H. Obituary: Ira Sprague Bowen. Physics Today. May 1973, s. 77–78. Dostupné online [cit. 18-08-2016]. DOI 10.1063/1.3128066. Bibcode 1973PhT....26e..77V. 
  2. HOCKEY, Thomas. The Biographical Encyclopedia of Astronomers. [s.l.]: Springer Publishing, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-387-31022-0. 
  3. HADFIELD, Robert; WILLIAMS, S. R.; BOWEN, I. S. The Magnetic Mechanical Analysis of Manganese Steel. Proceedings of the Royal Society of London, Series A. 1921, s. 297–302. DOI 10.1098/rspa.1921.0004. JSTOR 93947. Bibcode 1921RSPSA..98..297H. 
  4. BOWEN, I. S. The Origin of the Nebulium Spectrum. Nature. 1927, s. 473. DOI 10.1038/120473a0. Bibcode 1927Natur.120..473B. 
  5. Henry Draper Medal [online]. National Academy of Sciences [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. 
  6. Past Winners of the Catherine Wolfe Bruce Gold Medal [online]. Astronomical Society of the Pacific [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. 
  7. Winners of the Gold Medal of the Royal Astronomical Society [online]. Royal Astronomical Society [cit. 2011-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25-05-2011.