Ion

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ion nebo iont je elektricky nabitá částice atomární velikosti (atom, molekula, někdy také skupina atomů či molekul), tedy taková, kde celkový počet elektronů se liší od celkového počtu protonů.

Slovo pochází z řeckého „ión“ – poutník.

Značení

Ionty se označují chemickým označením částice, přičemž vpravo nahoře se uvede velikost elektrického náboje iontu.

Grafické znázornění kationtu
  • Kationty např. K+, Na+, Mg2+, Ca2+
  • Anionty např. F-, CO32-, NO3-

Rozdělení iontů

Související informace naleznete také v článcích kationt a aniont.

Rozlišujeme je na:

Vznik iontu

Proces vzniku iontu se nazývá ionizací. Obrácený proces, tzn. vytvoření neutrálního atomu z iontu, se označuje jako rekombinace.

Energie potřebná k odstranění jednoho z elektronů ve vnější podslupce atomu se označuje jako ionizační energie (popř. ionizační potenciál). Ionizační energie nám říká, jak pevně jsou vnější elektrony k atomu vázány.

Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, která se označuje jako elektronová afinita.

Ionty vznikají

  • při rozpouštění (např. solí ve vodě), kdy se část molekul rozpouštěné látky rozštěpí na dva (nebo více iontů). Takové roztoky jsou elektricky vodivé.
  • při ionizaci plynu, kdy rychle letící částice nárazem rozštěpí molekulu na ionty. Ionizovaný plyn se pak stává vodivým.
  • při tření (kladný náboj - sklo, záporný náboj - plast)

Využití

Vlastnosti iontů se využívají při různých procesech, např.:

Související články

Externí odkazy