Involuce (matematika)
Involuce je v matematice taková funkce, která je sama sobě inverzním zobrazením. Tedy taková funkce
, která pro všechna
ze svého definičního oboru splňuje
.
Vlastnosti [editovat]
Každá involuce je nutně vzájemně jednoznačné zobrazení, jedná se tedy o permutaci dané množiny.
Počet možných involucí na konečné množině závisí na její mohutnosti a Heinrich August Rothe odhalil v roce 1800 rekurentní vztah, který udává počet možných involucí nprvkové množiny:

pro Nelze pochopit (neznámá funkce\gt): n\gt 1
Pro
jsou počáteční hodnoty této posloupnosti 1, 1, 2, 4, 10, 26, 76, 232. V rámci encyklopedie celočíselných posloupností má tato posloupnost označení A000085.[1]
Příklady [editovat]
Řada jednoduchých příkladů involucí je v geometrii. Jedná se například o osovou souměrnost v rovině, respektive o souměrnost podle nadroviny ve vícerozměrných Eukleidovských prostorech. Involucí je také středová souměrnost nebo kruhová inverze. Rovněž je involucí otočení v rovině o 180 stupňů.
V aritmetice (respektive obecněji v algebře) je involucí zobrazení na inverzní prvek, tedy v případě sčítání zobrazení přiřazující číslu opačné číslo, v případě násobení (ovšemže pouze pro invertibilní prvky) převrácená hodnota.
Pro komplexní čísla je příkladem involuce zobrazení na komplexně sdružené číslo.
Pro množiny matic je involuce transpozice matic.
Jednoduchými příklady z informatiky jsou „šifra“ ROT13 a bitová operace exkluzivní disjunkce s konstantou.

pro Nelze pochopit (neznámá funkce\gt): n\gt 1