Vnitřní předpis
Vnitřní předpis (též interní normativní akt, interní normativní směrnice, interní předpis, vnitřní směrnice, směrnice, pokyn, interní akt řízení apod.[1][2]) je neveřejný předpis (jehož zveřejnění ovšem může být přípustné), kterým jeho tvůrce upravuje práva a povinnosti svých pracovníků, členů, zaměstnanců či zástupců v rámci své působnosti.[3] Některé vnitřní předpisy musí právnická osoba vydat povinně na základě zákona a zákony ukládají povinnost se jimi řídit nebo zněním vnitřních předpisů podmiňují některé právní vztahy. Vnitřní předpis může vydat jen k tomu oprávněný orgán právnické osoby a z předpisu by mělo být zřejmé, který orgán a na základě jakého zmocnění jej vydal. Vnitřními předpisy nejsou právní akty směřující vně organizace, například obchodní podmínky, veřejné soutěže, veřejné sliby atd.
Příklady[editovat | editovat zdroj]
Mezi nejběžnější a nejzákladnější vnitřní předpisy patří například:
- organizační řád, který obvykle definuje hierarchickou organizaci,
- pracovní řád, který specifikuje práva a povinnosti zaměstnanců,
- požární řád, požární a poplachové směrnice, (viz krizové řízení) apod.,
- plán krizové připravenosti, krizový plán, traumatologický plán,
- bezpečnostní předpisy,
- provozní předpisy, provozní řády pro objekty i činnosti,
- metodické předpisy, technologické předpisy atd.,
- spisový řád, skartační řád nebo
- inventarizační řád.
Zejména u právnických osob, které nebyly zřízeny vnějším zřizovatelem, zákonem nebo například smlouvou, lze za vnitřní předpis považovat i jejich základní dokument, tedy typicky stanovy, statut a podobně.
Vnitřní předpis upravuje pouze právní vztah mezi organizací, která jej vyhlásila, a osobou, která je s ní v pracovním, členském, služebním, zmocněneckém nebo podobném vztahu. Vnitřní předpis sám o sobě nemůže ukládat povinnosti například obchodním partnerům, zákazníkům nebo jiným osobám. Není proto pramenem práva. Vnitřní předpisy a jejich dodržování však mohou být legitimním předmětem zájmu pro orgány dozoru, ať už by šlo o státní dozor, nebo dozor ze strany zřizovatele, odborové organizace aj.
Například v drážní dopravě je činnost, na rozdíl od silniční dopravy, do značné míry organizována podle vnitřních předpisů provozovatele dráhy a vnitřních předpisů dopravce. Zejména musí být vydán dopravní předpis, návěstní předpis, případně dopravní a návěstní předpis. Podmínkou k provozování dráhy je osvědčení o bezpečnosti provozovatele dráhy, podmínkou k provozování drážní dopravy je osvědčení dopravce, podmínkou k provádění letecké dopravy je osvědčení leteckého dopravce – při vydávání těchto osvědčení státní orgány zkoumají, zda organizační struktura, vnitřní předpisy a systém řízení zaručují bezpečnost provozu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vnitřní předpisy ve zkratce [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2020-04-09]. Dostupné online.
- ↑ ZILVAR, Tomáš. Vnitřní předpis a pracovní řád – jaké jsou mezi nimi rozdíly? Jaké jsou výhody a povinnosti?. Měšec.cz [online]. Internet Info, 2021-04-22 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. § 305. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
