Interferometr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Princip Michelsonova interferometru

Interferometr je přístroj pro velmi přesná měření, jehož princip je založen na interferenci světla. Interferometry se používají k měření délek (pak se nazývají interferenční komparátory), k určení indexů lomu u plynů a u kapalin (pak se nazývají interferenční refraktometry) a k určení jemné struktury spektrálních čar (pak to jsou interferenční spektroskopy).

Interferenční komparátory[editovat | editovat zdroj]

Interferometr Michelsonův[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Michelsonův interferometr.

Nejstarší druh interferometru, který v roce 1881 navrhl a sestavil Albert Abraham Michelson.

Interferenční refraktometry[editovat | editovat zdroj]

Interferometr Jaminův

Interferometr Jaminův[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Interferometr Jaminův.

Jsou to dvě rovnoběžné desky na nichž se odráží a láme svazek rovnoběžných paprsků. Mezi tyto dvě desky se vloží trubice s plynem, u kterého zjišťujeme index lomu, a trubice s vakuem (index lomu = 1). Při měření porovnáváme optické dráhy paprsků, které prochází trubicemi. Trubice s plynem můžeme nahradit trubicemi s kapalinou. Toho se využívá v lékařství při zjišťování kvality krevního séra.

Interferometr Rožděstvenského-Machův[editovat | editovat zdroj]

Interferometr Rožděstvenského-Machův
Související informace naleznete také v článku Interferometr Rožděstvenského-Machův.

Tento interferometr je také nazýván Interferometr Mach-Zehnderův. Je velmi podobný interferometru Jaminovu, pouze svazky paprsků, které prochází první a druhou trubicí jsou od sebe více vzdáleny.

Interferometr Rayleighův[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Interferometr Rayleighův.

Zkoumané světlo prochází štěrbinou, objektivem a pak dvěma štěrbinami rovnoběžnými s první. Za těmito štěrbinami je umístěna spojná čočka, za kterou dochází k interferenci a vzniku interferenčních proužků na stínítku. Mezi objektiv a dvouštěrbinovou destičku se vkládají trubice s plynem a vakuem a porovnávají optické dráhy paprsků, které prochází trubicemi.

Interferenční spektroskopy[editovat | editovat zdroj]

Michelsonova stupňová mřížka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Michelsonova stupňová mřížka.

Je tvořena řadou asi 40 rovnoběžných destiček přesně stejné tloušťky z průhledného materiálu. Destičky mají různou délku a jsou spojeny tak, že vytvářejí "schůdky" o výšce 1 mm. Při průchodu rovnoběžných paprsků zkoumaného monochromatického světla těmito destičkami se stávají "schůdky" zdroji rozptylujících se paprsků, které spolu interferují. Na stínítku pak vznikají interferenční obrazce.

Interferometr Fabryův-Perotův[editovat | editovat zdroj]

Obrazec vznikající při použití Fabryova-Perotova interferometru
Související informace naleznete také v článku Interferometr Fabryův-Perotův.

Je tvořen dvěma skleněnými deskami mírně klínovitého profilu, mezi kterými je tenká vzduchová vrstva. Při průchodu monochromatického světla vznikají interferenční kroužky, u kterých je dobře viditelné jemné dělení.

Lummerova-Gehrecheova deska[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Lummerova-Gehrecheova deska.

Základem tohoto interferometru je deska z průhledného materiálu, na jejíž jeden konec je přitmelen hranolek, kterým vstupuje zkoumané monochromatické světlo. Paprsky se díky úplnému odrazu v desce odráží od jejích stěn a dochází k jejich interferenci. Při pozorování desky ve směru podélné osy tak vznikají interferenční obrazce.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fuka J., Havelka B.: Optika a atomová fyzika, I. Optika, fyzikální kompendium pro vysoké školy, díl IV., SPN, Praha 1961. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(česky)