Interdialekt
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interdialekty (nadnářečí) jsou posledními vývojovými stadii dialektů . Vznikají jednak stíráním největších nářečních rozdílů mezi několika sobě blízkými nářečími a naopak posilováním jejich společných rysů v určitém větším regionu, jednak pronikáním spisovného jazyka do tradičních nářečí. Tvořit se začaly přibližně od konce 18. století.
V Čechách je takovým interdialektem obecná čeština vzniklá nivelizací původních nářečí z české nářeční skupiny. Vychází ze středočeského nářečí a obsahuje hláskoslovné a tvaroslovné prvky společné většině dialektů používaných na území Čech. Jakožto "přirozeně užívaný neformální jazyk" je užívána většinou obyvatel Čech a okrajových oblastí jižní a západní Moravy. Vlivem především zábavních masových médií, ve kterých její modifikovaná varianta plní funkci primární komunikativní variety jazyka se ale šíří i na Moravu a do části Slezska, kde je však, přes všechna výše uvedená fakta, dodnes velkou částí veřejnosti vnímána jako prvek cizorodý a její užívání ve formálním, veřejném, případně i neveřejném vystupování je pociťováno, v protikladu k situaci v Čechách, jako nevhodné či nepřístojné.
Na území Moravy, části Slezska a okrajových oblastí jižních a východních Čech existují interdialekty tři, rozdíl mezi nimi se dá ilustrovat např. na větě: Dej mouku ze mlýna na vozík.
Interdialekt střemoravský (dříve hanácký) - střed Moravy: Dé móku ze mléna na vozék.
Interdialekt východomoravský (dř. moravskoslovenský) - východní Morava: Daj múku ze mlyna na vozík.
Interdialekt slezský (dř. lašský) - Slezsko, severní Morava: Daj muku ze młyna na vuzek.
Za interdialekt se někdy považuje též těšínské nářečí.
