Intel 4040

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Intel 4040
Intel D4040 2293B top.jpg
Specifikace
Frekvence: 740kHz
Počet jader: 1
FSB:
Paměť programu: 8 KiB
Paměť dat: 640 B
Patice: 24 pinů
Nanotechnologie: 10 μm
Vydáno: 1974

Intel 4040 je druhý čtyřbitový mikroprocesor firmy Intel, následník Intel 4004. Byl uveden na trh na podzim roku 1974 ve třech 24-pin DIL provedeních. Navrhli jej: Ted Hoff, Federico Faggin, Stan Mazor, Masatoshi Shima.

Skládá se z 3000 tranzistorů. Rychlost jádra je 0,74 MHz.

Může adresovat 640 B RAM a 8 kB ROM. Na rozdíl od svého předchůdce má Intel 4040 osmiúrovňový stack, 14 nových instrukcí (celkem tedy 60) a 8 dalších registrů navíc. Disponuje i hardwarovým přerušením s možností „zrcadlení“ registrů.

Provozní teplota je omezena na 70 °C. Jeho spotřeba byla celkem 0,6 – 0,9 W a vyžaduje napájení 15 ± 0,75 V.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

  • Instrukční sada rozšířena na 60 instrukcí
  • Paměť programu rozšířena až na 8  KiB
  • Počet registrů rozšířen na 24.
  • Zásobník rozšířen až na 7 zpětných kroků

Návrháří[editovat | editovat zdroj]

i4040 microarchitecture.

Federico Faggin navrhoval projekt, upravoval architekturu a vedl návrh. Detailní návrh dělal Tom Innes.

Nové čipy[editovat | editovat zdroj]

  • 4201 - Generátor frekvence 500 to 740 kHz používal 4 až 5,185 MHz krystal
  • 4308 - 1 KiB ROM
  • 4207 - General Purpose byte Output port
  • 4209 - General Purpose byte Input port
  • 4211 - General Purpose byte I/O port
  • 4289 - Standardní paměťové rozhraní (nahradilo 4008/4009)
  • 4702 - 256 B UVEPROM
  • 4316 - 2 KiB ROM
  • 4101 - 256 4-bit word RAM