Innokentij Fjodorovič Anněnskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Innokentij Fjodorovič Anněnskij
Innokentij Fjodorovič Anněnskij
Innokentij Fjodorovič Anněnskij
Narození 1. září greg. / 20. srpen jul. 1855
Omsk, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 13. prosinec greg. / 30. listopad jul. 1909
Petrohrad, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Občanství Ruské impérium
Alma mater Petrohradská státní univerzita
Povolání básník, spisovatel, pedagog a autor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Innokentij Fjodorovič Anněnskij rusky: Иннокентий Фёдорович Анненский, (1. září greg. / 20. srpen jul. 1855[p 1][1], Omsk13. prosinec greg. / 30. listopad jul. 1909, Petrohrad) ruský symbolistický básník, překladatel a kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Omsku, kde jeho rodiče přechodně pobývali. Po návratu do Petrohradu záhy osiřel a dětství prožil v rodině svého mnohem staršího bratra N. F. Anněnského, známého narodnického publicisty, a jeho ženy A. N. Anněnské, populární spisovatelky dětských knih. V roce 1879 absolvoval historicko-filologickou fakultu petrohradské univerzity disertační prací ze srovnávací jazykovědy. Téhož roku se oženil a začal působit jako středoškolský profesor klasické filologie, ruského jazyka a teorie literatury. V roce 1890 se stal ředitelem soukromé střední školy v Kyjevě. Po třech letech musí místo opustit pro „přílišnou svobodomyslnost“. Vrací se krátce do Petrohradu jako ředitel 8. gymnázia a v letech 1896 - 1906 je ředitelem gymnázia v Carském Sele. Zde ovlivnil řadu studentů: např. A. A. Achmatovovou, jejího pozdějšího manžela N. S. Gumiljova a O. E. Mandelštama. V roce 1906 je sesazen a přeřazen na administrativní funkci inspektora petrohradského školního obvodu. Důvodem byla jeho ochrana několika studentů, kteří se zúčastnili první ruské revoluce. Od roku 1908 přednáší staré řecké dějiny na petrohradském dívčím institutu. Žádá o uvolnění ze státní služby, která je po průtazích vyřízena 13. prosince 1909, přesně v den, kdy cestou na schůzku Společnosti klasických filologů umírá na srdeční mrtvici. V nekrologu stálo: „Innokentij Anněnskij, dlouholetý ředitel gymnázia v Carském Selu, který se ve volných chvílích zabýval poezií“.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • 1901 Melanippa filozofka (Меланиппа-философ)
  • 1903 Král Ixión (Царь Иксион)
  • 1906 Laodamie (Лаодамия)
  • 1913 Hudec Thamiras (Фамира-кифарэд)

Literární stati[editovat | editovat zdroj]

  • 1906 Kniha odlesků (Книга отражений)
  • 1909 Druhá kniha odlesků (Вторая книга отражений)

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • 1904 Tiché písně (Тихие песни)
  • 1910 Cypřišová truhlička (Кипарисовый ларец)
  • 1923 Posmrtné básně Innokentije Anněnského

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

  • Innokentij Anněnskij: V bezesných nocích (výbor), přeložil Václav Daněk, Světová četba sv. 492, Odeon 1978;

Jiné[editovat | editovat zdroj]

Je po něm pojmenována planetka: (3724) Annenskij

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V mnoha pramenech českých, ruských i dalších je chybně uveden rok narození 1856. Tento chybný údaj je i na Anněnského náhrobku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. А. В. Федоров: Иннокентий Анненский - лирик и драматург

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SVATOŇ, Vladimír. heslo Innokentij Fjodorovič Anněnskij. In Milan Hrala a kol.. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha : Odeon, 1978. Svazek I (A-K), s. 149.
  • Jiří Honzík: Don Quijote ruského symbolismu, In: Innokentij Anněnskij: V bezesných nocích (výbor), Světová četba sv. 492, Odeon 1978;
  • heslo Anněnskij. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha : Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8.