Ingeborg Dánská (1347–1370)
| Ingeborg Dánská | |
|---|---|
| Narození | 1. dubna 1347 Zámek Sondenburk |
| Úmrtí | 16. června 1370 (ve věku 23 let) Meklenbursko |
| Choť | Jindřich III. Meklenburský (od 1361)[1] |
| Děti | Albrecht IV. Meklenburský Marie Meklenburská |
| Rodiče | Valdemar IV. Dánský a Helvig Šlesvická |
| Rod | Estridsenové |
| Příbuzní | Christopher, Duke of Lolland a Markéta I. Dánská (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ingeborg Dánská dánsky Ingeborg Valdemarsdatter) (1. dubna 1347 - 16. června 1370 byla rodem dánská princezna a sňatkem s meklenburským vévodou Jindřichem III. meklenburská vévodkyně; zemřela však ještě před tím, než její manžel nastoupil na trůn vévodství. Byla potenciální dědičkou dánského trůnu. Její nejmladší sestrou byla Markéta I. Dánská.
Biografie
Původ, mládí
Ingeborg se narodila jako třetí dítě/druhá dcera ze šesti potomků dánského krále Valdemara Atterdaga a jeho manželky Helvig Šlesvické.
Manželství, potomci
Manželství Ingeborg s meklenburským vévodou Jindřichem bylo uzavřeno jako politicko-dynastický svazek. Původně byla s Jindřichem zasnoubena již jako malé dítě starší Ingeboržina sestra Markéta (1345–1350), když však v pěti letech zemřela, stala se Jindřichovou nevěstou Ingeborg (když se pak Valdemarovi narodila v roce 1353 další dcera, dostala rovněž jméno Markéta). Manželská smlouva byla uzavřena v Dornburgu roku 23. října roku 1350, když byly děvčeti tři roky, vlastní svatba se uskutečnila o dvanáct let později, po dosažení její plnoletosti, v roce 1362.
z manželství vzešli čtyři potomci:
- Eufemie († 1400), Jan V., ∞ kníže von Mecklenburg-Werle;
- Albert (1362 - 1388), vévoda meklenbursko-zvěřínský Albert IV., ∞ Alžběta Holštýnská;
- Marie (1363 - 1403), ∞ pomořanský vévoda Vartislav II.;
- Ingeborg (1368 - 1408), od roku 1376 jeptiška a v letech 1395 - 1408 abatyše kláštera v Ribnitz 1376;
Dědictví dánského trůnu
Ingeborg byla potenciální dědičkou dánského trůnu poté, co v roce 1363 zemřel její nejstarší a jediný přeživší bratr Kryštof, vévoda Lolland (1344–1363). Dánsko však nebylo přísně dědičnou monarchií a Ingeborg zemřela v roce 1370 jako třiadvacetiletá pět let před svým otcem. Když ten v roce 1375 zemřel, nebyla Ingeborg jako jeho nástupkyně jmenována a otázka nástupnictví na dánský trůn se stala předmětem sporu. Dánské stavy se sešly v Odensee, aby vybraly nového dánského krále. Velmožové měli volit mezi synem Ingeborg, meklenburským vévodou Albrechtem a Markétiným synem Olafem, dědicem norského trůnu; další možnost byla nová dynastie. Volba nakonec přinesla vítězství Markétě, jak pro její popularitu a půvab, tak pro to, že byla jediným přeživším potomkem zemřelého krále, v neposlední řadě pak také pro její svazek s Norskem i antiněmecké nálady; svou roli hrálo jistě i to, že na švédském trůně seděl Albrecht Meklenburský, Ingeboržin švagr (bratr jejího manžela) a Dánsko nestálo o dalšího meklenburského panovníka ve Skandinávii. Za krále Dánska byl tedy v roce 1376 vybrán Markétin syn jako Olaf II. s Markétou jako regentkou.
Práva své babičky však zdědil Ingeboržin vnuk Erik VII. Pomořanský a protože král Olaf II. ve svých sedmnácti letech nečekaně jako bezdětný zemřel, nastoupil v roce 1396 na dánský trůn se svou tetou Markétou jako regentkou. Stal se prvním panovníkem Kalmarské unie, jež spojovala Dánsko, Norsko a Švédsko. Poslední přeživší potomek Ingeborg, syn její dcery Marie, Erikovy sestry, byl Kryštof III. Bavorský, který se po Erikovi stal dánským králem a vládcem Kalmarské unie.
Externí odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ingeborg of Denmark, Duchess of Mecklenburg na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]