Ingeborg Dánská (1244)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ingeborg Eriksdatter (ca 1244, Dánsko - 26. března 1287, Bergen) byla rodem dánská princezna a jako manželka norského krále Magnuse VI. norská královna v letech 1263 - 1280.

Byl první královnou korunovanou v Norsku a první, která obdržela k samostatnému užívání území dnešního Østfoldu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako třetí dítě (druhá dcera) ze šesti potomků dánského krále Erika Plovpenninga a jeho manželky Juty Saské († před r. 1267, dcery saského vévody Albrechta I. († 1261) a jeho první manželky Anežky Babenberské (1206-před 1237).

V roce 1250, když bylo Ingeborg zhruba šest let, byl její otec zavražděn svými politickými odpůrci. Její matka se i s dětmi přestěhovala zpět ke svým rodičům do Saska. Zde vyrůstala Ingeborg se svými třemi sestrami, občas však žily i na dvoře svého strýce, dalšího otcova bratra, dánského krále Kryštofa I. v péči jeho manželky, královny Markéty; občas ovšem také v klášteře. Čtyři sestry zdědily po svém otci určitá území; bylo lze předpokládat jak z norské, tak švédské strany zájem (motivovaný jak politicky, tak ekonomicky) o spojení s nimi. V roce 1260 se oženil švédský král Valdemar Birgersson s Ingeboržinou sestrou Žofií. Současně uvažoval norský král Haakon IV. o mladé Ingeborg jako o možné manželce pro svého syna Magnuse.

Manželství, potomci[editovat | editovat zdroj]

Norské poselstvo se postaralo nejprve o souhlas vévody Alberta Saského, princeznina děda, a teprve následujícího roku další norská delegace pod vedením osloského biskupa Haakona přibyla do Horsens v Jutsku, kde přebývala Ingeborg v klášteře. Výsledkem bylo to, že Ingeborg byla odvezena z Dánska do Norska s družinou norských šlechticů v roce 1261 bez svolení jejích poručníků a dánského krále Abela (jejího strýce, otcova bratra, jenž byl spojován s otcovou násilnou smrtí), který snad měl v úmysl provdat svou mladou neteř za jednoho ze synů jarla Birgera, švédského regenta.

Snoubenci se setkali 28. července roku 1261 v Tønsbergu, velkolepý sňatek se uskutečnil 14. září roku v Bergenu, tehdy nejvýznamnějším norském městě. Svatebního veselí se účastnilo na 1600 hostí ve třech sálech, podle pramenů za neslýchaného přepychu. O tři dny později byli novomanželé v bergenské katedrále korunováni.

Z manželství Ingeborg a Magnuse VI. se narodili čtyři synové, pouze dva mladší však se dožili dospělosti; oba pak postupně nastoupili na norský trůn:

O životě Ingeborg není mnoho známo. Kromě jiného měla dobrý vztah s islandským spisovatelem Sturla Tordssonem, který na norském královském dvoře proslul svou ságou Huldar a později napsal další ságu o životě krále Magnuse VI.

Kvůli královniným dědickým nárokům k dánskému trůnu vznikl mezi Norskem a Dánskem spor s následnou řadou srážek. Král Magnus se snažil o vyplacení dědictví své ženy, ale její bratranec, dánský král Erik Klipping to odmítal. Třebaže Ingeborg i Žofie dosáhly kladného rozsudku v Nyborgu, ten nebyl naplněn.

Ingeborg ovdověla v roce 1280 a v následujících sedmi letech, o něž přežila svého manžela, se účastnila vlády, především pro nízký věk nového krále, svého syna. V této době poskytovala významnou podporu baronovi Alvu Erlingssonovi, který byl značně aktivní jako pirát proti lodím Dánska a Hanzy. Zemřela z neznámých příčin koncem března roku 1287, aniž by byly spory o dánské dědictví vyřešeny. Toho se podařilo dosáhnout teprve jejímu synovi Erikovi.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Norská královna
Předchůdce:
Markéta Skúladóttir
1263 - 1280
Ingeborg Dánská (1244)
Nástupce:
Markéta Skotská (1261-1283)