Inge I. Norský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Inge I. Haraldsson
norský král
Haraldsonnenes saga-Slaget ved Minne-W. Wetlesen.jpg
Inge Haraldsson je jako dítě v bitvě zmrzačen, ilustrace Wilhelma Wetlesena.
Doba vlády 11361161
Narození 1135
Úmrtí 3. února 1161
Předchůdce Harald IV. Norský
Nástupce Haakon II. Norský
Magnus V. Norský
Otec Harald IV. Norský
Matka Ingrid Ragnvaldsdotter

Inge I. Haraldsson (staroseversky: Ingi Haraldsson; 11353. února 1161) byl norský král v letech 11361161. Bývá označovaný i jako Inge Hrbáč (Inge Krokrygg), tento přívlastek se však neobjevuje ve středověkých zdrojích. Ságy Morkinskinna a Heimskringla píší, že jeho hrb vznikl v důsledku toho, že ho jeden strážců v roce 1137 přinesl do bitvy, Saxo Grammaticus naopak tvrdí, že ho jako malého upustila služka na podlahu.

Spoluvláda[editovat | editovat zdroj]

Inge byl jediným synem Haralda IV narozeným v manželství, v té době ale legitimita nebyl důležitým faktorem při nástupnictví na trůn. Ingeho vychoval Ögmund nebo také Ámund Gyrðarson ve východním Norsku.

Když jeho otce nechal v roce 1136 zavraždit uchazeč o trůn Sigurd Slembe, Inge byl společně se svými nevlastními bratry Sigurdem a Magnusem prohlášen králem. Jejich ochránci spojili síly proti Sigurdovi Slembemu a jeho spojenci, předchozímu králi Magnusovi IV. V roce 1139 v bitvě u Holmengrå Magnus IV. zemřel a Sigurd Slembe byl poté popraven.

Následovalo období míru. Během dětství bratrů Sigurda, Ingeho a Magnuse norská šlechta spolupracovala na vládě a králům radila (prominentní roli hrála Ingeho matka Ingrid Ragnvaldsdotter). V roce 1142 připlul další ze synů Haralda IV. Øystein Haraldsson ze Skotska. Jeho původ byl uznán, protože sám Harald IV. přiznával, že má v zahraničí syna. Øystein se tak stal dalším spoluvládcem. Mladý Magnus naopak zemřel někdy v průběhu čtyřicátých let. Zdá se, že rozdělení země mezi bratry nebylo teritoriální, ale že každý z nich měl stejnou pozici ve všech částech Norska.

Konflikty s bratry[editovat | editovat zdroj]

Mezi dorůstajícími bratry však rostla nevraživost (částečně situaci způsobovala smrt jejich starých rádců). V roce 1155 se všichni tři měli sejít v Bergenu, aby se pokusili zachovat mír. Inge obvinil Sigurda a Øysteina, že ho plánují připravit o trůn. Sigurd nařčení odmítl, ale o několik dní později byl jeden z Ingeho strážců zabit jedním ze Sigurdových. Na radu své matky Ingrid a rádce Gregoria Dagssona Inge nařídil útok na dům, ve kterém Sigurd bydlel. Sigurd měl jen málo mužů, a tak byl 6. února 1155 zabit.

Øystein na sjednanou schůzku přijel pozdě, až po Sigurdově vraždě (která v podstatě odstartovala druhou fázi norských občanských válek). Mezi ním a Ingem byl sjednán mír, ale ten nevydržel dlouho. Ságy tvrdí, že Øystein a Sigurd se snažili připravit Ingeho o královský titul a rozdělit si království jen mezi sebou, ale někteří historici tento argument berou jen jako omluvu pro Ingeho násilné činy.

V roce 1157 Inge i Øystein shromáždili své síly a připravili se na konfrontaci. Ingeho síly byli silnější než vojsko jeho bratra a když se na západním pobřeží poblíž Mosteru setkali, Øysteinovo vojsko se rozpustilo. Øystein byl nucen utéct, ale později toho roku byl v Bohuslänu zadržen a zabit.

Inge tak byl posledním přeživším z bratrů. Příznivci Sigurda a Øysteina se však spojili pod Sigurdovým synem Haakonem II. a obnovili boj proti Ingemu. 3. února 1161 vedl Inge své muže do boje proti Haakonovi poblíž Osla. Mnoho z jeho mužů přeběhlo na druhou stranu a Inge byl poražen a zabit. Pohřbený byl v kostele sv. Hallvarda v Oslu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inge I of Norway na anglické Wikipedii.


Předchůdce:
Harald IV. Norský
Znak z doby nástupu Norský král
1136 - 1161
se Sigurdem II. (1136-1155)
a Magnusem IV. (1137-1139)
a Øysteinem Haraldssonem (1142-1157)
a Haraldem II. (1157-1161)
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Haakon II. Norský
Magnus V. Norský