Infrazvuk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Infrazvuk je akustické vlnění, jehož frekvence je tak nízká, že ho lidské ucho není schopné zaznamenat. Přesná hranice mezi slyšitelným zvukem a infrazvukem neexistuje, ale udává se mezi 16 až 20 Hz. Spodní hranice se udává mezi 0,001 a 0,2 Hz. Je známo, že velryby, sloni, hroši, nosorožci, okapi a aligátoři používají infrazvuk k dorozumívání.

Účinky na lidský organismus

I když infrazvuk neslyšíme, může způsobit vážné závratě. Při vysoké intenzitě může způsobit perforaci kochleární membrány nebo infarkt. Vnímaví jedinci pociťují tlak v uších (pocit "zalehnutí"), tlak na citlivé oblasti pokožky, jako např obličej, hřbet ruky. Vlny akustického "signálu" v přírodě ve frekvenční oblasti 0,05 - 20 Hz jsou obvykle na úrovni 80-90 dB. Při bouřích, přechodech front dosahuje až 120 dB. Aerodynamický infrazvuk v dopravních prostředcích (lokomotivy ČD řad 163, 263, 363 a obdobné) při rychlostech jízdy vyšší než 80 km/hod přesahují hodnotu 130 dB, extrémně i 140 dB - to je za prahem bolestivosti (odpovídá to tlakům řádově jednoty až desítky pascal). Uvedené tvrzení platí při porušení hermetizace kabiny (otevření okének) a současné změně laminárního obtékání kabiny okolním vzduchem na turbulentní.

Vojenství

Ve vojenství se využívají nejen zmíněné účinky fyziologické, ale i mechanické. Zvukové dělo je schopné sestřelit letadlo. Vzhledem k tomu, že intenzita zvuku klesá s druhou mocninou vzdálenosti, je dosah relativně malý a praktické využití dosti omezené.[zdroj⁠?]

Zdroje infrazvuku

Přírodní

Umělé

Související články