Inertial Upper Stage

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Inertial Upper Stage se sondou Ulysses

Inertial Upper Stage neboli IUS je raketový stupeň na tuhé pohonné látky, vyvinutý společností Boeing pro americké letectvo a NASA. Stupeň byl navržen k vynášení velkých nákladů z nákladového prostoru raketoplánu Space Shuttle, nebo mohl startovat s raketou Titan III jako její poslední stupeň.

Vývoj IUS[editovat | editovat zdroj]

Vypuštění IUS z nákladového prostoru raketoplánu Endeavour při misi STS-54.

Během vývojové fáze programu Space Shuttle (1969 - 1974) NASA, za neochotné podpory USAF, požadovala stupeň, který by mohl být použit na novém raketoplánu a zároveň by mohl být přizpůsoben ke startu na raketě Titan III (nejsilnější americká raketa té doby). To pro případ, kdyby se protáhl vývoj nebo testování raketoplánu. NASA chtěla pro své meziplanetární mise používat stupeň Centaur, ale letectvo chtělo používat stupeň Transtage, který se již používal na Titanech III. Transtage měl výhodu, že používal stejné hypergolické (vznítí se při vzájemném kontaktu) pohonné látky, jako korekční a manévrovací motory raketoplánu.

IUS vznikl jako kompromis mezi Transtage, který nedostačoval potřebám NASA a Centaurem, který sice NASA vyhovoval, ale pro většinu vojenských nákladů byl až příliš předimenzován. Nový stupeň byl dostatečně silný, aby dokázal vynést dvojici vojenských nebo výzvědných satelitů na geostacionární dráhu nad bývalým Sovětským svazem a zároveň dokázal vynášet náklady pro NASA (zejména satelity Tracking and Data Relay Satellite). První IUS odstartoval s raketou Titan 34D v roce 1982. S raketoplánem letěl poprvé při misi STS-6. Hlavním dodavatelem byl Boeing a chemické motory na tuhé palivo dodávala společnost United Technologies.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nákres IUS

IUS je 5,18 metru dlouhý a má 2,8 metru v průměru, celková hmotnost je přibližně 14 700 kg. Stupeň je složen ze dvou samostatných sekcí. První sekce je poháněna velkým raketovým motor motorem na tuhé palivo, jehož hmotnost činí 9700 kg a vyvíjí tah přibližně 188,5 kilonewtonů. Druhá sekce je vybavena menším motorem s 2700 kilogramy tuhého paliva, který vyvíjí tah 80 kilonewtonů. Druhá sekce taktéž obsahuje avioniku, potřebnou k řízení letu. To zahrnuje naváděcí systém, navigaci, řízení, telemetrii, velení a řízení přenosu dat, reaktivní řízení a elektrický systém. Všechny kriticky důležité komponenty avionického systému, spolu se systémem směrování tahu, reaktivním řízením, zážehovým systém motorů a pyrotechnického zařízení pro separaci jednotlivých sekcí jsou zdvojeny pro zajištění vyšší spolehlivosti, která dosahuje 98 procent.

Pro instalaci v nákladovém prostoru raketoplánu se používá zařízení Airborne Support Equipment, které zajišťuje propojení s raketoplánem a následné vypuštění. Toto zařízení je instalováno v samotném raketoplánu a obsahuje avionické vybavení pro zkoušku systémů a mechanický systém pro zdvihnutí a vypuštění IUS s nákladem. Před zažehnutím je IUS zdvižen v úhlu 50° a následně uvolněn. Raketoplán se poté vzdálí do bezpečné vzdálenosti. Při typické misi navede zážeh motoru první sekce náklad na eliptickou přechodovou dráhu a poté se odpojí. Motor druhé sekce poté upraví dráhu na kruhovou pak se oddělí. Při startu na raketách Titan byl IUS s nákladem vynesen na nízkou oběžnou dráhu a poté zážehem svých motorů naveden na požadovanou dráhu.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

IUS se sondou Magelan.
První sekce - IUS-1 (ORBUS 21)
  • tah: 181,5 kN
  • specifický impuls: 296 sekund (2900 N.s/kg)
  • doba zážehu: 152 sekund
  • průměr: 2,34 metru
  • délka: 3,52 metru
  • hmotnost: 10 840 kg
  • prázdná hmotnost: 1130 kg
Druhá sekce - IUS-2 (ORBUS 6)
  • tah: 78,4 kN
  • specifický impuls: 304 sekund (2980 N.s/kg)
  • doba zážehu: 103 sekund
  • průměr: 1,61 metru
  • délka: 2,08 metru
  • hmotnost: 3920 kg
  • prázdná hmotnost: 1170 kg

Mise[editovat | editovat zdroj]

Číslo Datum startu Nosný systém Užitečné zatížení Poznámky Galerie
1 30. října 1982 Titan 34D DSCS-II F16
DSCS-III A1
Úspěšný start, avšak po většinu letu nebyla přijímána telemetrie.
2 4. dubna 1983 STS-6 TDRS Selhání motoru druhého stupně. Družice byla navedena na správnou dráhu pomocí vlastních motorů. STS-6 TDRS-A deploy preparations.jpg
3 24. ledna 1985 STS-51-C Magnum 1 Utajený náklad pro ministerstvo obrany.
4 3. října 1985 STS-51-J DSCS-III B4
DSCS-III B5
Utajený náklad pro ministerstvo obrany.
5 28. ledna 1986 STS-51-L TDRS B Zničen při havárii Challengeru.
6 29. září 1988 STS-26 TDRS C TDRS-C ASE.jpg
7 13. března 1989 STS-29 TDRS D
8 4. května 1989 STS-30 Magellan Sonda k planetě Venuši Magellan Overhead.jpg
9 14. červen 1989 Titan 4A DSP 14
10 18. října 1989 STS-34 Galileo Sonda k planetě Jupiter a jeho měsícům. 1989 s34 Galileo Deploy2.jpg
11 22. listopadu 1989 STS-33 Magnum 2 Utajený náklad pro ministerstvo obrany.
12 6. října 1990 STS-41 Ulysses Vesmírná sonda určená k výzkumu Slunce. STS-41 Ulysses deployment.jpg
13 13. listopadu 1990 Titan 4A DSP 15
14 15. listopadu 1990 STS-38  ? Utajený náklad pro ministerstvo obrany. Magnum 3 nebo SDS-2, přesný náklad neznámý.
15 2. srpen 1991 STS-43 TDRS E TDRS-E deployment from STS-43.jpg
16 24.listopadu 1991 STS-44 DSP 16
17 13. ledna 1993 STS-54 TDRS F 1993 s54 TDRS-F.jpg
18 22. prosince 1994 Titan 4A DSP 17
19 13.července 1995 STS-70 TDRS G
20 23. února 1997 Titan 4B DSP 18
21 9. dubna 1999 Titan 4B DSP 19 Selhalo oddělení nákladu od IUS.
22 23. července 1999 STS-93 Rentgenová observatoř Chandra Chandra X-ray Observatory inside the Space Shuttle payload bay.jpg
23 8. května 2000 Titan 4B DSP 20
24 6. srpna 2001 Titan 4B DSP 21
25 14. února 2004 Titan 4B DSP 22

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inertial Upper Stage na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]