Indonéské námořnictvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Indonéské námořnictvo
Znak indonéského námořnictva
Znak indonéského námořnictva
ZeměIndonésie Indonésie
Vznik1945[1]
Velikost11 fregat
21 korvet
15 raketových člunů
50 hlídkových člunů
11 minolovek
3 ponorky
26 výsadkových lodí
MottoJalesveva Jayamahe
Účast
VálkyIndonéská revoluce
Konflikt s Nizozemskem a Malajsií
Invaze na Východní Timor (1975–1976)
BitvyBitva v Arafurském moři
Operace Trikora

Indonéské námořnictvo (indonésky Tentara Nasional Indonesia-Angkatan Lut – TNI AL) je součástí ozbrojených sil Indonésie. Založeno bylo roku 1945 v návaznosti na vyhlášení nezávislosti země. Indonésie udržuje rozsáhlé námořnictvo, což si vynucuje samotná geografie státu ležícího na mnoha ostrovech a potýkajícího se s řadou problémů (spory o oblasti bohaté na nerostné suroviny, pirátství na námořních trasách, nebo terorismus).

Námořnictvo tvoří asi 55 000 příslušníků a 166 válečných lodí.[1] Jeho hlavní síly tvoří fregaty a korvety, doplněné množstvím menších lodí. Země tradičně provozuje i konvenční ponorky. Rozvíjí se i domácí loďařský průmysl – státní loděnice PT.Pal vyvinula výsadkové lodě třídy Makassar a ve spolupráci s Jižní Koreou staví konvenční ponorky třídy Chang Bogo.

Indonéské námořnictvo bylo v minulosti několikrát bojově nasazeno - například v konfliktu s Nizozemskem a Malajsií v 60. letech 20. století, nebo při invazi na Východní Timor v letech 1975–1976.

Názvy indonéských válečných lodí začínají zkratkou KRI.

Historie

Indonéská ponorky RI Tjakra (S-01) sovětské třídy Whiskey
Indonéská fregata

Indonésie začala budovat své námořnictvo bezprostředně po vyhlášení nezávislosti v roce 1945. Zpočátku přitom disponovala pouze několika hlídkovými čluny, mimo jiné čtyřmi oceánskými minolovkami třídy Nathurst. V roce 1951 se vlajkovou lodí námořnictva stal v Nizozemsku zakoupený torpédoborec Gadjah Mada (ex Tjerk Hiddes (G16) britské (třídy N).[2] V letech 1959-1960 země získala osm torpédových člunů německé třídy Jaguar a v letech 1960-1961 celkem 13 tankových výsadkových lodí amerického druhoválečného typu LST.

V době vlády prezidenta Sukarna se země silně orientovala na Sovětský svaz, který jejímu námořnictvu dodal celou řadu válečných lodí, včetně jediného indonéského křižníku Irian třídy Sverdlov. Kromě jej se jednalo například o sedm torpédoborců třídy Skorij, sedm fregat třídy Riga, 14 konvenčních ponorek třídy Whiskey, 24 torpédových člunů třídy P6, 12 raketových člunů třídy Komar, šest oceánských minolovek třídy T-43P, nebo 14 hlídkových lodí třídy Kronštadt.

Éru spolupráce se SSSR ukončil vojenský převrat a nástup vlády generála Radena Suharta. Indonésie se poté přeorientovala na západ a hlavním dodavatelem námořnictva se staly nizozemské loděnice a naopak sovětská plavidla byla postupně vyřazována. Z USA byly v letech 1973-1974 získány čtyři starší fregaty třídy Claud Jones a v letech 1979-1980 byly zařazeny tři moderní fregaty třídy Fatahilah postavené v Nizozemsku. Na rozvoji indonéského námořnictva se začala výrazněji podílet i Jižní Korea, kde byly pro Indonésii postaveny čtyři raketové čluny třídy Mandau vycházející z americké třídy Asheville, nebo šest tankových výsadkových lodí třídy Teluk Semangka.

Osmdesátá láta byla dobou expanze a modernizace námořnictva. Nejsilnější jednotky představovalo šest fregat nizozemské třídy Van Speijk (varianta legendární britské třídy Leander) z let 1986-1990 a tři starší britské fregaty třídy Tribal. Plavidla třídy Van Speijk přitom byla výrazně modernizována a mimo jiné vyzbrojena ruskými těžkými nadzvukovými protilodními střelami Jachont. Výraznou posilou námořnictva se staly rovněž dvě zcela nové ponorky třídy Cakra německého typu 209/1300 a z Německa bylo dodáno také několik sérií hlídkových a raketových člunů (třídy Kakap, Andau, Pandrong a Todak) patřících k řadě PB 57 německé loděnice Lürssen.

V devadesátých letech Indonésie zakoupila značné množství lodí pocházejích z německých přebytků, zejména plavidel postavených pro východoněmeckou Volksmarine a převzatých německým námořnictvem po sjednocení země. Jednalo se například o pět malých ponorek typu 206, 15 protiponorkových korvet třídy Parchim, devět minolovek třídy Kondor II a 14 výsadkových lodí třídy Frosch.

Složení

Fregaty

Raden Edi Martadinata (331)
Karel Satsui Tubun (356)
  • Třída Van Speijk
    • Ahmed Yani (351)
    • Slamet Riyadi (352)
    • Yos Sudarso (353)
    • Oswald Sihaan (354)
    • Abdul Halim Perdanakasuma (355)
    • Karel Satsui Tubun (356)

Korvety

Sultan Iskandar Muda (367)
John Lie (358)
  • Třída Diponegoro
    • Diponegoro (365)
    • Sultan Hasanuddin (366)
    • Sultan Iskandar Muda (367)
    • Frans Kaisiepo (368)

Ponorky

Výsadkové lodě

Makassar (590)
Teluk Bintuni (520)

Raketové čluny

Clurit (641)

Hlídkové čluny

Minolovky

Pomocné lodě

Rigel

Cvičné lodě

Plánované aktivize

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Indonesia [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 265. 
  3. ↑ Indo Defence 2016: PT DRU lays keel for 117 m LST on order for Indonesian Navy [online]. Jane's, rev. 2016-11-07 [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Indonéské_námořnictvo&oldid=16276879“