Individuální právní akt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Individuální právní akt (nebo také akt aplikace práva) je specifickou formou realizace práva, užitím právních norem v konkrétních případech. Aplikace aktů práva je prováděna orgány státní moci, nejčastěji správními úřady a soudy. Jedná se tedy o projevy státní suverenity. Akty aplikace práva musí být schopny zasáhnout do právní sféry fyzické nebo právnické osoby. Státní orgán se povětšinou nestává subjektem právního vztahu, který založil na základě aktu aplikace.

Typologie individuálních právních aktů[editovat | editovat zdroj]

  • Konstitutivní akty – na základě těchto aktů vznikají, zanikají, či se mění právní vztahy. Konstitutivní akt je účinný od rozhodnutí do budoucna - ex nunc (např. rozvod manželství).
  • Deklaratorní akty – nastolují právní jistotu (v nejasných případech, například určení otcovství, rozhodnutí o vlastníkovi nemovitosti). Deklaratorní akty působí zpětně - již od vzniku právního vztahu – ex tunc.

Podmínky aplikace[editovat | editovat zdroj]

Orgán vydávající právní akt musí mít k tomu pravomoc (způsobilost k vydávání aktů určitého typu). Zároveň musí být kompetentní (věc musí spadat do jeho působnosti, např. finanční úřad) a k vydání takového aktu příslušný (např. místně příslušný, při odvolání funkčně příslušný).

Proces aplikace práva[editovat | editovat zdroj]

Východiskem procesu je zjištění skutkové podstaty, tedy toho, co se má posoudit, o čem se má rozhodnout. Následně se hledá tzv. zákonná skutková podstata, tedy právní předpis a normy, na základě kterých bude případ posuzován. Dochází tedy k subsumpci, podřazení existující skutkové podstaty pod skutkovou podstatu abstraktní (zákonnou). Po nalezení právní normy, podle které bude případ posuzován, musí být tato právní norma interpretována (vyložena) tím, kdo právo aplikuje. Někdy zákon ponechává prostor pro uvážení okolností jednotlivých případů. Cílem celého procesu aplikace práva je vydání individuálního právního aktu (aktu aplikace práva), tedy individualizace právních poměrů. Poté, co jsou vyčerpány řádné opravné prostředky, nabývá rozhodnutí právní moci – od té chvíle je individuální právní akt účinný, závazný a až na výjimky nezměnitelný. Současně se rozhodnutí stává vykonatelným.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VARVAŘOVSKÝ, Pavel. Základy práva: o právu, státě a moci. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009