Indigové děti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Indigové děti je výraz, jímž hnutí New Age označuje děti, které údajně disponují paranormálními schopnostmi, např. schopností číst myšlenky.[zdroj?]

Termín „indigové děti“ pochází od Nancy Ann Tappeové, která se považuje za parapsycholožku a médium. Tento koncept vytvořila v sedmdesátých letech minulého století. Tappeová publikovala knihu Understanding Your Life Through Color v roce 1982, kde popisuje tento koncept a vysvětluje, že v polovině 60. let minulého století si začala všímat, že mnoho dětí se rodilo s indigovou aurou (v jiných publikacích Tappeová říká, že indigová aura pochází ze „životních barev“ dětí). Myšlenka byla zpopularizovaná později v roce 1999 knihou The Indigo Children: The New Kids Have Arrived, kterou napsali manželé Lee Carroll a Jan Tober.

Přesvědčení[editovat | editovat zdroj]

Hnutí Indigových dětí věří, že se tyto děti narodily duševně spojeny se Zemí a myšlenkami ostatních. Kvůli přirozeným komunikačním omezením kojenců jsou však prý tyto schopnosti (telepatie, vysoká empatie a citlivost atd.) často potlačeny rodiči nebo sociálními vlivy. Hnutí Indigových dětí proto povzbuzuje rodiče v podpoře dětí s těmito vlastnostmi, které často bývají autoritami považovány za negativní. Vzhledem k tomu, že indigové děti jsou považovány za dokonalejší bytosti než jejich rodiče, je zde tendence, aby se rodiče přizpůsobovali dětem, spíš než aby se je snažili formovat.[zdroj?]

Stoupenci věří, že tento nový druh dětí se objevil z nějakého důvodu — nejčastěji aby nás upozornil na potřebu zlepšení světa. Tím se většinou myslí snaha o nastolení míru, odstranění zkorumpovaných institucí a přechod od alopatické k alternativní medicíně. Indigové děti jsou považovány za zastánce takzvané „Univerzální pravdy“; netolerují systémy, které s ní nejsou v harmonii a nerozumí jim.[zdroj?]

Některé Indigové děti by také měly údajně být obdařeny vysokou dlouhověkostí, což se zatím ovšem nemohlo projevit, protože se začaly rodit až v druhé polovině dvacátého století.[zdroj?]

V poslední době se o těchto dětech mluví i v souvislosti s rokem 2012, kdy končí Mayský kalendář a tyto děti by měly podle vyznavačů kultu převzít budoucnost Země.[zdroj?]

Charakteristika indigových dětí[editovat | editovat zdroj]

Carrollová a Tober zavedli deset atributů, které indigovým dětem připisují:[zdroj?]

  1. Přišly na svět s pocitem urozenosti (a často se tak také chovají).
  2. Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílí.
  3. Nepřeceňují se.
  4. Jen obtížně akceptují absolutní autoritu (autoritu bez vysvětlení nebo možnosti volby).
  5. Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.
  6. Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.
  7. Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.
  8. Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.
  9. Nereagují na „výchovu pocity viny“ („Počkej, až tatínek přijde domů a uvidí, cos provedl!“).
  10. Nebojí se říct, co skutečně potřebují.

Kritikové tvrdí, že tyto vlastnosti nejsou nijak výjimečné a lze je pozorovat u většiny dětí.[zdroj?]

Zastánci teorie k charakteristice Indigových dětí řadí také empatii, schopnost duchovní komunikace, „multidimenzionální uvědomění“, imunitu vůči nákazám typu HIV apod.[zdroj?]

Kritika a skeptické názory[editovat | editovat zdroj]

Skeptikové upozorňují, že Indigové hnutí postrádá jakékoli ověřitelné důkazy, které by existenci těchto dětí podpořily, a proto tuto teorii považují za pavědu, za nebezpečný esoterický výmysl.[1] Někteří z autorů literatury o Indigových dětech sice vystudovali psychologii, Indigové dítě však není uznávaným pojmem psychologie.

Indigová literatura často mluví o „univerzitních výzkumech“ a „spřízněných vědcích“, neexistují však žádné skutečné citace.[zdroj?] Podle některých odborníků, jako je např. Russell Barkley, profesor psychiatrie, „tyto teorie nestojí na vědeckých základech. Nejsou dostupné žádné výzkumy.“ Barkley také vyjádřil znepokojení z toho, že problémové děti bývají jednoduše označeny jako „indigové“, což může oddalovat odpovídající diagnózu a následnou péči, která by jim mohla pomoci.[zdroj?]

Indigové děti jsou často potomky rodičů sympatizujících s hnutím New Age;[zdroj?] je tedy vcelku logické, že děti, jež v prostředí myšlenek New Age vyrůstají, mají tendenci vyslovovat je více než předchozí generace. Řada rodičů, kteří slyšeli, že mnoho dětí se dnes rodí „indigových“, může mít strach z možného potlačení jejich přirozenosti a podporovat je v asociálním chování. Bylo navíc zjištěno, že velké množství indigových dětí by mohlo být bez obav označeno za arogantní a sobecké individualisty a že tyto děti mohou trpět autismem, Aspergerovým syndromem, ADHD nebo neverbálními či dokonce výchovnými problémy. Některé názory také tvrdí, že vzdělávání dětí „indigově“ v nich podporuje sociopatické chování, jako je pocit lidské nadřazenosti, odcizení a bizarní paranormální identity.[zdroj?]

Podle některých kritiků je možné jev indigových dětí připisovat novým sociálním trendům a není třeba je prohlašovat za novou rasu či formu uvědomění.[zdroj?] Mezi tyto sociální trendy patří mimo jiné fakt, že děti sledují v televizi stále více pořadů s magickou či mystickou tematikou, která právě jazyk hnutí New Age využívá. Spolu s tím, jak děti dokáží rozvíjet tyto podněty ve své fantazii, může být tato hra neúmyslně interpretována jako známka nadpřirozených vědomostí, dospělosti či „vysokého uvědomění“.[zdroj?]

Příklad tohoto problému se objevil roku 2006 v časopise Dallas Observer v článku zabývajícím se fenoménem indigových dětí. Reportér hovořil s osmiletým chlapcem jménem Dusk a zeptal se jej na jeho „indigový stav“:

„Jsi skutečně indigový?“ zeptal se Duska. Chlapec na něj stydlivě pohlédl a přikývl. „Jsem vtělení,“ řekl Dusk. „Vládnu čtyřem elementům - zemi, větru, vodě a ohni. Další generace vtělených se objeví až za 100 let.“ Reportér vypadal ohromeně.

Čtenáři Dallas Observer však začali posílat do redakce dopisy, ve kterých upozorňovali, že na dětském kanálu Nickelodeon se vysílá seriál Avatar: The Last Airbender (angl. Vtělený: Poslední vládce větru). V této velice oblíbené televizní show vystupuje dvanáctiletý chlapec, který je reinkarnací Ducha vtělení a dokáže ovládat zemi, vítr, vodu a oheň a který byl zmrazen ve stavu hibernace na 100 let. Tyto souvislosti nebyly v článku zmíněny a editor časopisu Dallas Observer později přiznal, že o těchto spojitostech nevěděl, dokud se neozvalo několik čtenářů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (česky) Slovník klubu Sisifos — Indigové děti
  2. (anglicky) Dallas Observer - reakce na dopisy čtenářů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOJTÍŠEK, Zdeněk, Indigové děti, Dingir 13 (4), 2010, str. 144-146. Kopie na kpufo.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]