Indigové děti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Indigové děti je výraz, jímž zejména příznivci hnutí New Age označují děti, které mají být nadprůměrně inteligentní, s vyvinutou schopností intuice, kreativní; někdy jsou jim připisovány ï parapsychologické a léčitelské schopnosti.[1][2]

Termín „indigové děti“ pochází od Nancy Ann Tappeové, která se považuje za parapsycholožku a médium. Tento koncept vytvořila v sedmdesátých letech minulého století. Tappeová publikovala v roce 1982 knihu Understanding Your Life Through Color, kde popisuje tento koncept a vysvětluje, že v polovině 60. let minulého století si začala všímat, že mnoho dětí se rodilo s indigovou aurou (v jiných publikacích Tappeová říká, že indigová aura pochází ze „životních barev“ dětí). Myšlenka byla zpopularizována později, v roce 1999, knihou The Indigo Children: The New Kids Have Arrived, kterou napsali Lee Carroll a Jan Toberová.

Přesvědčení[editovat | editovat zdroj]

Stoupenci hnutí Nového věku věří, že tento nový druh dětí se objevil z nějakého důvodu: „jejich přítomnost na Zemi má způsobit příchod Nového věku, takže by po roce 2012 měly převzít budoucnost planety Země.“[1]

Charakteristika indigových dětí[editovat | editovat zdroj]

Carroll a Toberová uvedli deset atributů, které indigovým dětem připisují:[3]

  1. Přišly na svět s pocitem urozenosti (a často se tak také chovají).
  2. Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílí.
  3. Netrpí nedostatkem sebeúcty. (V orig.: „Self-worth is not a big issue“.)
  4. Jen obtížně akceptují absolutní autoritu (autoritu bez vysvětlení nebo možnosti volby).
  5. Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.
  6. Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.
  7. Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.
  8. Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.
  9. Nereagují na „výchovu pocity viny“ („Počkej, až tatínek přijde domů a uvidí, cos provedl!“).
  10. Nebojí se říct, co skutečně potřebují.

Kritika a skeptické názory[editovat | editovat zdroj]

Skeptikové upozorňují, že Indigové hnutí postrádá jakékoli ověřitelné důkazy, které by existenci těchto dětí podpořily, a proto tuto teorii považují za pavědu, za nebezpečný esoterický výmysl.[2] Někteří z autorů literatury o indigových dětech sice vystudovali psychologii, indigové dítě však není uznávaným pojmem psychologie.

Podle některých odborníků, jako je např. Russell Barkley, profesor psychiatrie, „tyto teorie nestojí na vědeckých základech. Nejsou dostupné žádné výzkumy.“ Barkley také vyjádřil znepokojení z toho, že problémové děti bývají jednoduše označeny jako „indigové“, což může oddalovat odpovídající diagnózu a následnou péči, která by jim mohla pomoci. Barkley také tvrdí, že běžně uváděná definice indigových dětí je natolik vágní, že se zde uplatňuje Barnumův (Forerův) efekt.[4][5]

Mnoho z dětí, které jsou svými rodiči označeny za indigové, mají diagnostikovánu poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Psycholog David Cohen upozorňuje, že některým rodičům může vyhovovat označit dítě jako indigové, spíše než aby připustili, že jejich potomek má neurovývojovou poruchu.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VOJTÍŠEK, Zdeněk: „Děti Nového věku“. Dingir 13 (4), 2010, str. 144–146
  2. a b Slovník klubu Sisyfos
  3. The Indigo Children: The New Kids Have Arrived, s. 1, 2
  4. http://www.nytimes.com/2006/01/12/fashion/thursdaystyles/12INDIGO.html?pagewanted=all&_r=0
  5. http://www.ivanhoe.com/channels/p_channelstory.cfm?storyid=15810
  6. JAYSON, S. Indigo kids: Does the science fly?. USA Today. 2005-05-31. Dostupné online [cit. 2007-10-23]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]