Imre Steindl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nerealizovaný Steindlův návrh na dostavbu Dómu svaté Alžběty v Košicích
Bardějovský kostel sv. Egídia dostal pod Steindlovým vedením současnou neogotickou podobu dostavbou věže a odstraněním renesančních přístaveb
Spišskonovoveská kostelní věž dostavěná v roce 1893. Svojí výškou 83 metrů se jedná o nejvyšší kostelní věž na Slovensku
Kostel sv.Alžběty v Budapešti z let 1891-1903
Neogotický maďarský parlament z let 1885-1902 je Steindlovým vrcholným dílem

Imrich Steindl (29. října 1839, Budapešť - 31. srpna 1902, Budapešť) byl maďarský architekt, restaurátor a vysokoškolský pedagog. Proslavil se hlavně svojí neogotickou tvorbou, jejíž stopy jsou výrazné i na Slovensku. Jeho nejznámějším dílem je Budova Maďarského parlamentu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studia a práce[editovat | editovat zdroj]

Základní a střední školu dokončil v Pešti a technickou univerzitu v Budíně. Jako dvacetiletý začal svá studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni, aby poznal i uměleckou stránku architektury. Byl velice nadaný a usilovný, o těchto jeho osobních vlastnostech svědčí i jeho kresby a skicy. Následující rok mu byla nabídnuta práce odborného asistenta na budapešťské technické univerzitě. Nabídku přijal, ale o dva roky později se vrátil ke svým studiím na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde jeho učiteli byli Eduard van der Nüll, August Sicard von Sicardsburg, Rosner a Friedrich von Schmidt. Dějiny architektury sa učil u Rudolfa Eitelbergera. Vlastní houževnatost, usilovnost a vzdělanost jej brzy zařadila mezi přední studenty akademie. Za navrhování obytných budov obdržel diplom a za návrhy veřejných a památkových budov získal Fügerovu cenu akademie. Díky výbornému prospěchu na studiích v roce 1867, jej na konci semestru osvobodili od povinných zkoušek. Jeho nejvýznamnější prací na akademii se stal návrh neogotického letohrádku.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1869 působil na budapešťské technické univerzitě, od roku 1870 už jako profesor ústavu konstrukcí a dějin. Jako profesor (příklad si vzal od svého učitele Schmidta) se snažil se svými studenty prochodit celé Uhersko a nakreslit všechny památky. Takto vzniklo více než 500 kreseb. Jeho profesorským působením se započalo jeho tvůrčí období.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Raná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho první díla patří plán radnice v Aradu. Jeho projekt berlínského parlamentu získal uznání. Zaujímaly jej i plány veterinární univerzity v Budapešti. Navrhl vícero kreseb, na základě kterých v letech 18801882 tuto školu skutečně postavili. V roce 1868 zhotovil plány justičního paláce v Pešti ve stylu německé renesance a taktéž v gotice. Jeho proporce jsou šlechetné, ornamenty jednoduché a vždy přiměřené k navrhované budově.

Restaurátorské práce[editovat | editovat zdroj]

Patřil také mezi přední restaurátory památek. V roce 1870 převzal vedení restaurátorských prací na hradě Vajda Hunyad, ale kvůli nedostatku financí byly práce zastaveny. V roce 1876 restauroval františkánský kostel v Segedíně, v letech 1878-1880 kostel v Mariasdorfu v gotickém stylu a později i košický Dóm svaté Alžběty.

Na poslední uvedené stavbě pracoval více jak dvacet let. Jedná se autora neogotické restaurační projekce, která počítala s dostavbou obou věží katedrály, což nebylo z finančních důvodů nakonec realizováno. Došlo však k podstatnému zásahu v interiérech chrámu, kde původní hvězdicové klenby bočních lodí byli nahrazeny síťovými. Dóm dostal pětilodní dispozici a změny se dotkly i exteriéru na obvodových zdech a na štítech lodí. Odstraněna byla pozdněgotická kaplička sv. Josefa na severní straně Dómu.

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří i rekonstrukce a dostavba bardějovského kostela sv. Egídia v letech 1878-1899, římsko-katolickeho kostela ve Spišské Novej Vsi a opatského kostela v Jáku 1881. Názorným příkladem jeho mnohotvárnosti je připojovací část a mýtný dům Margitinho ostrova v Budapešti. Díky vynikajícímu plánu veterinární univerzity dostal zakázku i na zhotovení projektu o mnoho větší školy – Technické univerzity krále Františka Josefa I. Svým talentem neplýtval na malá nevýznamná díla, obytných domů vytvořil pouze několik.

Kostel svaté Alžběty v Budapešti[editovat | editovat zdroj]

Za jeho nejkrásnější dílo je považován kostel svaté Alžběty v Budapešti. Stavba trvala šest let. Kostel byl dokončen v roce 1901. Projekt zvítězil ve veřejné soutěži, ve které uspěl se svým trojlodním gotickým stylem. V kostele se nachází mnoho kapliček, dvě sakristie, vnitřní prostor vypínají úzké sloupy, které nesou tíhu křížových kleneb. Vnitřní prostor kostela je barevně vyladěn a kvůli stupňování barevných efektů jsou v místech okenních otvorů umístěny barevné skleněné malby.

Nejvýznamnější dílo - Parlament[editovat | editovat zdroj]

Korunou jeho tvorby se stal Országház, který je světoznámý a díky němuž nebude nikdy zapomenut ani jeho stavitel. Z množství návrhů byl vybrán 24. února 1884 právě jeho návrh. Stavba parlamentu byla zahájena 12. října 1885 v novogotickém stylu.

Údaje o parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Realizace stavby stála 38 miliónů zlatých korun. Na stavbě pracovalo více jak 1000 lidí, spotřebováno bylo 40 miliónů cihel, půl miliónu ozdobných kamenů a 40 kg zlata. Budova je 268 m dlouhá, 123 metrů široká a 96 metrů vysoká se zastavěnou plochou 18 000 metrů čtverečních a s vnitřním objemem 473 000 metrů krychlových. Budova má 27 bran, 242 soch, 29 vnitřních schodišť a více než 200 místností. V letech 1895-1902 vykonával funkci hlavního inspektora na stavbě Ján Nepomuk Bobula.

Popis parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Budova stojí na betonové desce tvořící jeden celek. Půdorys má obdélníkový tvar, ze kterého vystupuje jen rizalit, jenž tvoří hlavní schody. Na fasádě můžeme spatřit množství erbů, soch, pilířů, má mnoho balkónů, které se svými různorodými okny rovnoměrně dělí plochy stěn. Ze strany od Dunaje se nachází hlavní průčelí, ale hlavní vstup se nalézá ze strany Kossuth Lajos tér (Náměstí Lajose Kossutha).

Hala Díszlépcső-csarnok[editovat | editovat zdroj]

Po stranách hlavního schodiště vítají návštěvníky dvě sochy lvů. Skrz vstup se dostaneme do haly Díszlépcső-csarnok („Ozdobných schodů”). Tato hala je jedno z jeho nejhezčích děl. Zde se nachází i jeho bronzová busta instalovaná v roce 1904. V této hale se nalézá i osm sloupů z červeného mramoru. Šest metrů vysoké sloupy původem ze Španělska jsou jedinečné v celé Evropě. V hale můžeme vidět množství maleb a malé sošky držící korunovační klenoty. Přes tuto halu se dostaneme do kupole.

Členění budovy[editovat | editovat zdroj]

Budova je rozčleněna na dvě části: na horní sněmovnu a na poslaneckou sněmovnu. Spojuje je velká kupolovitá hala. Poloměr haly činí 20 metrů, výška 27 metrů, kupoli tvoří síťová klenba. Tato část parlamentu byla postavena později (v roce 1896), proto se stala tato část parlamentu místem miléniového slavnostního zasedání maďarského parlamentu. Kromě uvedeného se zde nachází 16 soch významných panovníků včetně jejich znaků, díla reprezentující maďarskou historii. Od této haly napravo se nalézá horní sněmovna, nalevo poslanecká sněmovna, naproti byla umístěna restaurace, knihovna a dvě zasedací místnosti. Chodby, kterými se sem dostaneme, mají mramorové stěny. Jejich strop tvoří dřevěné pozlacené gotické ozdoby. V ostatních podlažích jsou umístěny kanceláře, knihovna, spisovna, čítárna a místnosti pro novináře. Toto dílo je nejvýznamnějším projevem jeho umělecké tvorby, jeho jedinečnosti a obrovské geniality. Parlament je věčnou památkou tisícileté historie Uherska a Maďarska.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Oceněním jeho usilovné, kvalitní a houževnaté práce se stalo jeho zvolení do řad národního památkového výboru v roce 1872. V roce 1873 mu na Vídeňském světovém veletrhu byla udělena medaile Medaille für Kunst a v roce 1878 na Pařížském světovém veletrhu medaile francouzské vlády Officier d´ Academie.

Jeho sláva stále vice rostla. V roce 1891 byl zvolen členem Royal Institute of British Architects, v roce 1898 z členem Uherské akademie věd. V roce 1900 obdržel nejvyšší vyznamenání Pro Litteris et Artibus od rakouského císaře a uherského krále Františka Josefa I.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Dudák, Pošvák, Neškudla: Encyklopédia svetovej architektúry, Buset 2000
  • Arady Nóra és kol.: A művészet története Magyarországon

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imre Steindl na slovenské Wikipedii.