Ilyrské provincie

Ilyrské provincie Provinces illyriennes(fr) Ilirske pokrajine(hr) Ilirske province(sl) Province Illiriche(it) ←  ←  1809–1816  →  →  → vlajka
geografie Ilyrské provincie jsou modrou barvou vpravo
hlavní město:	Lublaň
obyvatelstvo
národnostní složení:	Slovinci, Chorvati, Italové
jazyky:	Italština, Srbochorvatština
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
mateřská země:	První francouzské císařství
vznik:	1809 -
zánik:	1816 -
Státní útvary a území
Předcházející: Rakouské císařství Republika Dubrovník Nástupnické: Ilyrské království Dalmátské království Spojený stát jónských ostrovů

Ilyrské provincie (francouzsky Provinces illyriennes,chorvatsky Ilirske pokrajine, slovinsky Ilirske province, italsky Province Illiriche) byl v letech 1809-1816 státní útvar na území dnešní Dalmácie, Istrie, Kraňska, Rakouského přímoří, Terstu, Dubrovníku, Korutanska a chorvatského přímoří. Ilyrské provincie byly součástí Prvního francouzského císařství pod vládou Napoleona jako autonomní provincie.

Název „Ilyrské“ byl uměle odvozen od starověkých Ilyrů, kteří v prostoru žili kolem roku 2 tisíce př. n. l.

Historie

Za napoleonských válek obsadila Napoleonská Francie rakouské historické země na jaderském pobřeží. Mírem z Campa Formia získala celou Dalmácii s výjimkou Dubrovníku Habsburská monarchie. Po porážce v bitvě u Slavkova postoupilo Rakousko celou Dalmácii Napoleonovi, který ji zprvu začlenil do jím vytvořeného Italského království, od 14. října 1809 pak přímo k Francii. Území Republiky Dubrovník, zrušené 31. ledna 1808. Ilyrské provincie se skládaly z Dalmácie, Istrie, Kraňska, Gorice, Terstu, Korutanska a chorvatského přímoří a bývalé republiky Dubrovník.

Ilyrské provincie se staly přímou součástí Francouzského císařství - jeho departementem, v jehož čele stál francouzský guvernér. Francouzská správa zde oslabila feudální vztahy a vytvořila příznivé podmínky pro rozvoj národního hnutí Jihoslovanů. Ilyrské provincie se měly stát nástupištěm francouzské expanze proti Osmanské říši..

Po bitvě národů v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo zpět pod rakouskou nadvládu. Ač měla francouzská nadvláda krátkého trvání, jde o jeden z mezníků slovinské historie. Napoleon Bonaparte přináší myšlenky nového společenského uspořádání (heslo: volnost, rovnost, bratrství) a zavádí je i na obsazeném území Habsburské monarchie. Slovinština vyrůstá právě na základě zkušenosti z Ilyrských provincií (Slovinsko je jedním z mála států, kde je mimo Francii Napoleon oslavován).

Na Vídeňském kongresu bylo území Ilyrských provincií vráceno vrácena Rakousku, to území rozdělilo na autonomní korunní zemi Dalmatské království, k němuž patřil Dubrovník i Kotor a na korunní zemi Ilyrské království (Korutany, Kraňsko, Gorice, Terst, Istrie), jež bylo 1849 opět rozděleno, tentokrát na 3 země.

Guvernérové

• Auguste Marmont - (1809-1811)
• Henri-Gratien Bertrand - (1811-1812)
• Andoche Junot - (1812-1813)
• Joseph Fouché - (1813), pouze jeden měsíc

Odkazy

Související články

• Ilyrismus
• Ilyrské království
• Napoleon Bonaparte
• Italské království (1805-1814)
• Dějiny Chorvatska
• Dějiny Slovinska
• Napoleonské války
• Mír v Campo Formio
• bitva u Slavkova
• Bitva u Lipska

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Illyrian Provinces na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Mapa