Illit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Illit
Struktura illitu – USGS.
Struktura illitu – USGS.
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec (K,H3O)(Al,Mg,Fe)2(Si,Al)4O10[(OH)2,(H2O)]
Identifikace
Barva bílý, nažloutlý
Vzhled krystalu celistvý; jemnozrnné šupinky
Soustava jednoklonná
Tvrdost 1–2
Štěpnost dokonalá podle [001]
Vryp bílý
Hustota 2,6–2,9 g/cm³


Illit je v užším slova smyslu jílový minerál z oddělení fylosilikátů. Illit je dioktaedrická jílová slída.[1][2]

Charakteristickým znakem illitu je index lomu, který je vyšší než u kanadského balzámu, a poměrně vysoký dvojlom.[3]

Vzniká větráním alumosilikátů v alkalickém prostředí.[2] Oproti muskovitu obsahuje méně draslíku, zato obsahuje více vody, která je vázána v mezivrstevní oblasti ve formě hydroxoniových iontů.[1]

Illit je pojmenován podle státu Illinois, kde byl prvně popsán roku 1937 v jílových břidlicích z Calhoun County. Původně byl název illit používám pro celou skupinu jílových minerálů[1] nebo hydromuskovity v různých stupních přeměny a rozměry částic obvyklými u jílových minerálů[2].

Vyskytuje se v jílových břidlicích, v jílech a půdách spolu s kaolinitem a montmorillonitem.[4]

Při začátečním stádiu regionální metemorfózy se mění na sericit.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MELKA, Karel. Illit — In: BERNARD, Jan Hus, ROST, Rudolf a kolektiv. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0360-6. S. 261.
  2. a b c Encyklopedický slovník geologických věd. A-M. 1. vyd. Praha : Academia, 1983. S. 550.
  3. PETRÁNEK, Jan. Usazené horniny. Jejich složení vznik a ložiska. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. S. 31.
  4. HEJTMAN, Bohuslav. KONTA, Jiří. Horninotvorné minerály. 1. vyd. Praha : Přírodovědecké vydavatelství, 1953. S. 224.

Související články[editovat | editovat zdroj]