Ignaz Ginzkey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ignaz Ginzkey
Ignaz Ginzkey
Ignaz Ginzkey
Narození 25. června 1819
Vratislavice nad Nisou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. května 1876 (ve věku 56 let)
Vratislavice nad Nisou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz Ginzkey (*25. června 1819 Vratislavice nad Nisou[1] – †1876) byl český továrník a podnikatel. Narodil se v rodině zahradníka a tkalce látek. Díky svému důvtipu a schopnosti předvídat, založil továrnu na koberce a stal se tak jedním z největších fabrikantů v Čechách. Spoluzaložil také slavný vratislavický pivovar a angažoval se i v občanském životě.

Počátky továrny na koberce[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Ignaze Ginzkeye

Jeho podnikání začíná před rokem 1844, kdy v rodném domku na tkalcovském stavu začal vyrábět první koberce. V roce 1844 se přestěhoval do domku č. 11 a za vypůjčené peníze zahájil výrobu koberců ve velkém. Začalo se mu v podnikání dařit a to hlavně díky tomu, že začal zpracovávat ve velkém to, co nikdo nechtěl – odpad z vlny a výčesků, které si nechával dovážet až z Francie.

Výroba ve velkém[editovat | editovat zdroj]

Po čase získává Ginzkey od místního podnikatele Hausera další tovární objekt, aby mohl opět rozšířit výrobu. Instaluje jeden stav za druhým a zaměstnává desítky lidí z Vratislavic i okolí. Roku 1856 si pronajímá objekty továrny v Pekle nedaleko rybníků, ale již po dvou letech, když se jejich hráze protrhly a způsobily mnoho škod, od záměru rozšířit výrobu i sem ustupuje a definitivně se rozhoduje vyrábět koberce v prostoru mezi kostelem a řekou Nisou. Ani zde to však nemá jednoduché. Majitelé pronajatých domů dělají problémy. Do hry vstupuje Ginzkeyův ochránce – velkotovárník Liebieg, půjčuje mu peníze a tak je vratislavická továrna na koberce v druhé půli 18. století nejen zachráněna, ale navíc značně rozšířena ještě o velkou barvírnu a tkalcovnu.

Odbyt koberců[editovat | editovat zdroj]

Ginzkey nejdřív své výrobky prodává na trzích v Liberci, později v Praze a nakonec, stejně jako mnozí jiní rakouští podnikatelé, to dotáhl i do vytoužené Vídně. V šedesátých letech pak slaví úspěchy na Světové výstavě v Londýně, odkud si dováží nejen ocenění, ale i nový mechanický stav, podle kterého si nechává doma vyrobit další kopie a výrobu tak značně rozšiřuje.

Další nápady[editovat | editovat zdroj]

V tuto dobu dochází k prvním problémům. Rakouské mocnářství zvyšuje cla a tím dochází i ke zdražení vlny. Ignaz Ginzkey však tento problém řeší po svém – zužitkovává materiál ze starých vlněných hadrů. Kupuje další objekty a staví i nové. Továrnu opouštějí stovky koberců a v továrníkově hlavě se rodí další nápad. V roce 1870 zahajuje ruční tkaní luxusních koberců, které do nejmenších podrobností kopírují orientální vzory. Tyto výrobky jej pak proslavily po celém světě.

Zisk nebyl vším[editovat | editovat zdroj]

Pan Ginzkey nebyl jen „tvrdým“ kapitalistou, který se žene pouze za ziskem. Byl ze staré školy noblesních „nešlechtických šlechticů“, kteří si sice dopřávali pohodlí a požitků, avšak nezapomínali ani na blaho obce.

Nechal zřídit domy pro své nejdůležitější zaměstnance, v tomto měl vzor ve svém příteli a velkopodnikateli Liebiegovi, založil nemocenskou pokladnu, zasadil se o vybudování silnice z Vratislavic do Vesce a Rochlice, obrovskou částku věnoval na výstavbu školy, prosadil zřízení pošty a na vlastní náklad ji vybavil telegrafem. Držel se hesla: „Co je dobré pro mne, hodí se i ostatním“. Pomohl také k založení zdejšího pivovaru, i když tato investice se nakonec ukázala jako ne zcela výhodná.

Pro blaho své obce toho udělal opravdu mnoho. Ignaz Ginzkey umírá roku 1876 na srdeční mrtvici. Zůstala po něm obrovská továrna na mechanicky i ručně vyráběné koberce a navíc ještě značka Austrian blantets, která proslavila další jeho výrobky – deky.

Po otcově smrti přebírají továrnu jeho synové Ignaz, Willi a Alfréd, kteří rozhodně nezůstali pozadu za svým zakladatelem a i díky ním se továrna na koberce ve Vratislavicích nad Nisou stala světoznámou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Čerpáno z brožurky „Vratislavice nad Nisou“; vydal: Kalendář Liberecka pro Úřad městského obvodu Vratislavice nad Nisou; autor článku: Marek Řeháček; vydáno: 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]