Ignacy Jan Paderewski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ignacy Paderewski)
Ignacy Jan Paderewski
Základní informace
Rodné jménoIgnacy Jan Paderewski
Narození18. listopadu 1860
Kurilivka
Úmrtí29. června 1941 (ve věku 80 let)
New York
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníBazilika svatého Jana Křtitele
Arlingtonský národní hřbitov
Žánryopera
Povolánípolitik, klavírista, skladatel klasické hudby, diplomat, muzikolog, hudební pedagog, hudební skladatel, hlavní představitel exekutivní moci a ministr zahraničí
Nástrojeklavír
OceněníZlatá medaile Royal Philharmonic Society (1897)
velkokříž Řádu Karla III. (1906)
čestný doktor Lvovské univerzity (1912)
honorary doctor of the Yale University (1917)
Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově (1919)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Helena Paderewska (do 1934)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ignacy Jan Paderewski
Paderewského pomník ve Varšavě

Ignacy Jan Paderewski (18. listopadu 1860 Kurylovka29. června 1941 New York) byl polský klavírista, hudební skladatel, politik a státník v roce 1919 premiér Polské republiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v zámožné rodině správce statku na dnešní Ukrajině a jeho matka brzy zemřela. V letech 18721878 studoval konzervatoř ve Varšavě, kde pak také vyučoval. Oženil se, ale jeho žena brzy zemřela a Paderewski se pak plně věnoval hudbě. Studoval klavír v Berlíně a od roku 1884 ve Vídni, kde také v roce 1887 dosáhl prvního velkého úspěchu jako klavírista. Roku 1888 koncertoval třikrát v Praze, následovaly koncerty v Paříži a v Londýně. Velkým úspěchem skončilo jeho první turné po Spojených státech amerických v letech 18911892, po kterém se v USA usadil a roku 1899 se podruhé oženil. Prosadil se i jako skladatel a jeho opera „Manru“ měla premiéru v Drážďanech a roku 1902 v Metropolitní opeře v New Yorku. Krátce před první světovou válkou koupil velký statek v Kalifornii, kde založil jednu z nejznámějších amerických vinic.

Za války se stal mluvčím Polského národního výboru v Paříži a pomocí svých politických kontaktů v USA podpořil snahy o obnovu polské nezávislosti. Bezprostředně po konci války navštívil Poznaň, o jejímž dalším osudu se právě rozhodovalo, a jeho projev vyvolal protiněmecké povstání. V roce 1919 byl premiérem a ministrem zahraničních věcí Polska. Společně s Romanem Dmowským vedl polskou delegaci na mírové konferenci v Paříži, kde tito dva politici podepsali za Polsko Versailleskou smlouvu.

V prosinci 1919 však rezignoval a stal se polským vyslancem u Společnosti národů v Ženevě. Roku 1922 odešel z politiky a věnoval se opět koncertování v USA, brzy se však přestěhoval do Švýcarska, do obce Morges u Lausanne. Patřil mezi aktivní odpůrce Pilsudského převratu v roce 1926 a po obsazení Polska v roce 1939 se stal předsedou Polské národní rady v Londýně. Ještě ve svých 80 letech opět koncertoval v USA, aby pro polský zahraniční odboj získával prostředky. Po jednom z koncertů se mu udělalo nevolno a brzy nato zemřel. Byl pochován na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu a roku 1992 byly jeho ostatky převezeny do Varšavy, kde je pohřben v katedrále svatého Jana.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Paderewského dílo čítá asi 70 skladeb, z nichž se často hrají:

  • Manru, lyrická opera o cikánovi a manželském trojúhelníku;
  • Symfonie B-moll Polonia
  • Polská fantasie na původní témata pro klavír a orchestr
  • Klavírní koncert A-moll
  • Menuet G-dur, Op.14, No. 1.

Pocty[editovat | editovat zdroj]

Po Paderewském je pojmenována hudební akademie v Poznani, několik nadací v USA a řada ulic v různých polských městech. Už roku 1925 byl vyznamenán Řádem britského impéria, dále francouzským Řádem čestné legie, polskými řády Bílé orlice a Virtuti Militari, řadou čestných doktorátů v Polsku i v USA a stal se čestným občanem Varšavy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Paderewski. Sv. 19, str. 13
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Paderewski. Sv. 8, str. 832

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]