Išicha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čínské zahraniční výpravy ér Jung-le a Süan-te:                      Výpravy Išichy,                      Výpravy Čeng Chea,                      Výpravy Čchen Čchenga.

Išicha (čínsky v českém přepisu I-š'-cha, pchin-jinem Yìshīhā, znaky 亦失哈; 1409?–1451?) byl čínský eunuch, kterého císaři říše Ming vyslali na devět výprav do Mandžuska a přilehlých oblastí Dálného východu. Plavil se na řekách Sungari a Amur; na dolním Amuru, nedaleko ústí řeky do moře, u dnešní vesnice Tyr v Chabarovském kraji, postavil dva buddhistické chrámy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Išicha pocházel z chajsijských[pozn. 1] Džürčenů[2][3] a koncem 14. století padl do mingského zajetí.[2] Stal se eunuchem v císařském paláci a pracoval pod vedením Wang Čena a Cchao Ťi-sianga.[4]

V éře Jung-le (1403-1424) říše Ming vedla aktivní zahraniční politiku. Na moři vysílala expedice do „Východních, Jižních i Západních moří“ (tj. na Filipíny, do Indonésie a, pod vedením admirála Čeng Chea, do Indického oceánu). Na souši mingský vyslanec Čchen Čcheng dorazil do Herátu – hlavního města říše Timúrovců.[5] Roku 1409 mingská vláda, už ve styku s ťienčouskými i chajsijskými Džürčeny, pověřila Išichu připravit expedici k dolnímu toku Amuru, aby demonstroval moc říše Ming zde žijícím nurgalským Džürčenům, navázal s nimi oficiální styky a odvrátil případné nebezpečí z jejich strany v případě bojů mingské říše s východními Mongoly.[2]

Roku 1411, po dvouleté přípravě, Išichova výprava odplula z Ťi-linu po proudu Sungari na 25 lodích s tisícovkou lidí na palubách.[2] Džürčeni expedici prakticky nekladli překážky. Išicha obdaroval místní náčelníky a zřídil Nurgalské regionální velitelství (čínsky v českém přepisu Nu-er-kan tu-s’, pchin-jinem Nú​'ér​gān​dū​sī, znaky 奴儿干都司)[2] v Tche-linu (特林, dnešní vesnice Tyr v ruském Chabarovském kraji). Na stejném místě sídlil v letech 1260–1320 „Velitel východních tažení“ vyslaný vládou říše Jüan.[6] Nově zřízené velitelství uplatňovalo svou autoritu na značné části povodí Amuru, včetně povodí řek Sungari, Ussuri, Urmi, Mu-ling a Non.[3] Poté se vrátil do Číny, přičemž s sebou přivedl poselstvo 178 nurgalských Džürčenů přinášející tribut mingskému císaři.[2]

Pilíř na vrchu říčního útesu u Tyru. Zřejmě pozůstatek druhého Išichova chrámu, jak vypadal kolem roku 1860.

V letech 1413–1414, během své druhé amurské expedice, strávil Išicha v Tche-linu celý rok.[4] Na říčním útesu postavil buddhistický chrám pojmenovaný „Chrám věčného míru“ (Jung-ning-s', 永宁寺) a zasvěcený Kuan-jin). V blízkosti vztyčil stélu (nyní je v Arsenjevském muzeu ve Vladivostoku) s trojjazyčným nápisem (čínským, mongolským a džürčenským) popisujícím jeho výpravu.[2] Podle nápisu byli místní obyvatelé zkušení střelci z luku a rybáři, odívali se do rybích kůží. [7] Existují důkazy, že roku 1413 Išicha navštívil blízké pobřeží Sachalinu a udělil místním náčelníkům mingské úřední tituly.[3] Do konce éry Jung-le Išicha uskutečnil ještě tři výpravy na dolní Amur, které se vracely s tributem od místních kmenů.[2]

Smrt císaře Jung-le roku 1424 mingskou politiku vůči Džürčenům neovlivnila, po několikaměsíční vládě Chung-siho nastoupil císař Süan-te a pokračoval ve vysílání expedic na severovýchod. Roku 1425 představitel mingské vlády v Liao-tungu Liou Čching přikázal postavit lodě pro novou říční výpravu, která vyplula následující rok, znovu pod Išichovým vedením.[2]

Na své poslední expedici, roku 1432, se Išicha účastnil nastolení nového náčelníka nurgalských Džürčenů, kterého přivezl z Pekingu,[4] aby nastoupil po smrti svého otce. Išicha předal novému vládci pečeť a rozdal dary menším náčelníkům.[2] V této expedici disponoval 50 loděmi a dvěma tisíci muži.[4] Chrám z roku 1413 byl už zničen, a tak postavil nový na jiném místě – na místě chrámu postaveného v dobách dynastie Jüan.[6] vedle nového chrámu vztyčil novou stélu (nyní také v muzeu ve Vladivostoku). Celkem na dolní tok Amuru podnikl devět výprav.[3]

Od poloviny 30. let mingská vláda přerušila vysílání zahraničních expedic. V této souvislosti byl Išicha roku 1435 jmenován velitelem obrany Liao-tungu a zůstal na tomto postu 15 let.[2] Během útoků Ojratů Esena-tajšiho byly patrně jeho výkony shledány neuspokojivými a mezi roky 1449 a 1451 o funkci přišel. Dále již není v pramenech připomínán.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Číňané v mingském období rozlišovali tři skupiny Džürčenů – divoké (jie) v severním Mandžusku a podél Amuru, chaj-si ve středním Mandžusku (kolem Charbinu a v povodí Sungari) a ťien-čou v jižním Mandžusku.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LI, Gertraude Roth. State Building before 1644. In PETERSON, Willard J. The Cambridge History of China : Volume 9. The Ch'ing Empire to 1800, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 2003. ISBN 978-0-521-24334-6. S. 10–11.
  2. a b c d e f g h i j k l GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York : Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. Dále jen Goodrich]. ISBN 0-231-03801-1 (sv. 1), 023103833X (sv. 2). Heslo Isiha, s. 685–686. (anglicky) 
  3. a b c d TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle : University of Washington Press, 2002. [dále jen Tsai (2002)]. ISBN 0-295-98124-5. S. 158–159. (anglicky) 
  4. a b c d TSAI, Shih-shan Henry. Eunuchs in the Ming Dynasty. New York : State University of New York Press, 1996. 290 s. (SUNY series in Chinese local studies) ISBN 0791426874. S. 129–130. (anglicky) 
  5. Tsai (2002), s. 161.
  6. a b [ Важнейшие результаты исследований Лаборатории позднесредневековой археологии Дальнего Востока [online]. . Dostupné online. (rusky) 
  7. Тырская стела [online]. Cайт "Восточная Литература", 2004, [cit. 2011-07-13]. (пер. Г. В. Мелихова) Текст воспроизведен по изданию: Политика Минской империи в отношении чжурчженей (1402 –1413 гг.) // Китай и его соседи в древности и средневековье. М. 1970. Dostupné online. (rusky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yishiha na anglické Wikipedii.