Hypovitaminózy B ptáků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vitamíny skupiny B jsou organické látky rozpustné ve vodě, které se vyskytují v buňkách všech živočišných druhů. Většina těchto látek tvoří součást základních tkáňových enzymových systémů zapojených do oxidace živin, a tedy nezbytných pro normální funkci tkání. Vitamíny skupiny B jsou hojně obsaženy v semenech a zrninách; mohou také být syntetizovány střevními bakteriemi živočichů.

Nedostatek thiaminu[editovat | editovat zdroj]

Thiamin (vitamín B1, aneurin, antineuritický faktor) je v přírodě více rozšířen v rostlinné než živočišné říši, a to jednak ve volné formě, jednak vázaný jako ester kyseliny difosforečné, tzv. thiamindifosfát (TDP). Thiamin syntetizují některé bakterie, které se vyskytují i v trávicím ústrojí živočichů. Pro terapeutické účely se thiamin vyrábí synteticky ve formě solí. Je bezbarvý, rozpustný ve vodě a alkoholu, má charakteristický zápach po kvasnicích, rozkládá se v přítomnosti těžkých kovů, oxidačních prostředků, v alkalickém prostředí a při teplotách nad 100 °C.

V organismu má vitamín B1 velký význam při metabolismu sacharidů. Je nepostradatelný pro zužitkování glukózy v buňkách a pro činnost nervové soustavy. Při stravě bohaté na tuky jeho spotřeba v těle klesá, při stravě bohatší na sacharidy a při svalové práci je jeho spotřeba vyšší.

Hrabavá drůbež a holubi jsou k nedostatku vitamínu B1 velmi vnímaví. Přesto se však v praxi s tímto onemocněním téměř nesetkáváme, protože vitamín B1 je bohatě obsažen v četných produktech rostlinného původu, které jsou ve výživě drůbeže hojně zastoupeny. Poměrně vysoké nároky na thiamin mají rybožraví ptáci (tučňáci, krátkokřídlí) a dravci (syrové maso).

Hypovitaminózy mohou nastat při zvýšeném metabolismu sacharidů a při otravách nikotinem, olovem a arsenem.

Příznaky hypovitaminózy[editovat | editovat zdroj]

Klinické příznaky se u ptáků při chybění thiaminu v krmivu objevují již za 7–10 dnů, při částečné za 20–30 dnů. Prvními příznaky bývají ztráta chuti, pokles živé hmotnosti, zmodrání hřebene a slabost končetin. Při pokračující deficienci se dostavuje ochrnutí svalstva, nejprve ohybačů prstů, které postupuje směrem nahoru a zachvacuje i natahovače běháků, svalstvo křídel, krku a celého těla. Někteří ptáci jsou tak slabí, že nejsou schopni udržet ani křídla v obvyklé poloze. Při ochrnutí pouze předních partií krčního svalstva dochází k retrakci hlavy nazad (opistotonus) a samovolným pohybům hlavy.

Terapie a prevence[editovat | editovat zdroj]

Reakce na aplikaci thiaminu u deficitně krmených ptáků je velmi rychlá. Vitamín B1 je hojně obsažen v pivovarských kvasnicích, v otrubách, ve slupkách rýže a v obilninách. Běžné krmné dávky pro drůbež ho obsahují 2–3× více, než je pro drůbež nezbytné. Potřeba vitamínu B1 u drůbeže se pohybuje kolem 2 mg/kg krmiva. Semena rostlin také obsahují dostatek thiaminu, proto jeho deficit u volně žijících či v zajetí chovaných ptáků není nijak častý.

Nedostatek riboflavinu[editovat | editovat zdroj]

Riboflavin (vitamín B2) patří do skupiny žlutých barviv rostlinného nebo mikrobiálního původu. Zasahuje do metabolismu jako koenzym tzv. flavinových enzymů, které přenášejí vodík při hydrogenacích a dehydrogenacích. V organismu zasahuje především při procesech trávení a při přeměně bílkovin, tuků a sacharidů. Nehromadí se v těle na delší dobu, jeho přebytek se vylučuje, proto je důležitý jeho plynulý přísun v krmivu. Má význam pro růst, líhnivost a životnost mláďat.

Drůbež je k deficienci riboflavinu velmi citlivá, zejména kuřata a krůťata, u kterých se také hypovitaminóza vyskytuje nejčastěji. Starší ptáci syntetizují riboflavin ve střevě.

Příznaky hypovitaminózy[editovat | editovat zdroj]

Nápadným projevem je značně zpomalený růst kuřat (krůťat), průjem a jejich celková slabost, i když chuť k přijímání krmiva je zachována. Kuřata posedávají na patních kloubech, pohybují se nerada, s prsty zkroucenými dovnitř. Křídla jsou často skleslá, s nápadně dlouhými hlavními letkami. Kůže je drsná a suchá. Podobné klinické příznaky byly pozorovány u mladých vodních ptáků, orlů a běžců. Korely krmené deficitní potravou nejsou schopny inkorporovat pigment do primárního peří. Nedostatek riboflavinu a argininu způsobuje vypadávání peří. Starší ptáci jsou odolnější na deficit riboflavinu než rostoucí mláďata. U dospělých nosnic klesá vaječná produkce. Normální vaječný bílek má výraznou žlutozelenou opalescenci, kdežto bílek s nedostatečným obsahem riboflavinu je téměř bezbarvý.

Násadová vejce nosnic trpících nedostatkem riboflavinu se špatně líhnou a zejména v druhé polovině inkubace je vysoká embryonální mortalita. Na embryích se pozorují zakrslost, edém a deformace v opeření, projevující se holými místy (bez puchu) nebo s nedokonale vyvinutým puchem. Puch bývá zkadeřený, nerozvírá se a chmýří zůstává trvale uzavřeno v pouzdře.

U krůťat se kromě zpomalení růstu objevují krusty v koutcích zobáku a na víčkách (připomínající deficit kyseliny pantotenové u kuřat), a různě intenzivní dermatitidy na končetinách, jež mohou vést až k edématoznímu zduření a k tvorbě ragád.

Terapie a prevence[editovat | editovat zdroj]

Do krmných směsí pro drůbež je přidáván syntetický riboflavin. Někdy se vyskytují deficience riboflavinu i při dostatečném přívodu v krmivu. Příčinou může být jeho nedostatečná resorpce při onemocnění střevní sliznice nebo geneticky podmíněná neschopnost jeho využití. Zvýšené nároky na riboflavin jsou při aplikaci antikokcidik. Riboflavin je obsažen hlavně v kvasnicích a mléce. Potřeba vitamínu B2 pro drůbež se pohybuje kolem 2–4 mg/kg krmiva.

Nedostatek pyridoxinu[editovat | editovat zdroj]

Pyridoxin (vitamín B6, adermin) je skupinové označení pro pyridoxol, pyridoxal a pyridoxamin. Z nich nejvýznamnější je pyridoxal. Je dobře rozpustný ve vodě a alkoholu, nahořklé chuti, stálý k teplotám, kyselinám i zásadám, pozvolna se však rozkládá působením světla. Látky pyridoxinové skupiny se do metabolismu zapojují jako koenzymy a zúčastňují se dekarboxylace a transaminace aminokyselin.

V organismu se uplatňuje pyridoxin v metabolismu bílkovin (využití metioninu a tryptofanu). Při deficienci dochází ke zvýšenému vylučování dusíku z organismu. Dále se uplatňuje jeho vliv na nervový systém a kůži.

Příznaky hypovitaminózy[editovat | editovat zdroj]

Příznaky deficience u ptáků se projevují ztrátou chuti, nedokonalým zužitkováním krmiva, zpomaleným růstem a slabostí, případně trhavým způsobem chůze a křečemi U nosnic dochází k redukci snášky a zhoršené líhnivosti. Hypovitaminóza B6 byla pozorována u rostoucího nandu.

Terapie a prevence[editovat | editovat zdroj]

Potřeba pyridoxinu pro drůbež se udává mezi 2–5 mg/kg krmiva. Dobrým zdrojem vitamínu B6 jsou kvasnice, obilniny, zvláště otruby, rýžové slupky, rybí moučka, játra, ledviny, sušené mléko a sušené kvasnice.

Nedostatek kyanokobalaminu[editovat | editovat zdroj]

Kyanokobalamin je nejznámější ze skupiny vitamínů B12, které se podle své základní struktury (korin) nazývají korinoidy. Biochemická funkce korinoidů spočívá v jejich účasti na přeměně aminokyselin a ribonukleotidů, např. při přenosu methylových skupin nebo vodíku.

Kyanokobalamin (vitamín B12, kobalamin, animal protein factor) má na centrálním atomu kobaltu navázanou skupinu -CN. Jeho sumární vzorec je C63H90O14N14Co. Jestliže je skupina -CN substituována jinými jednosytnými zbytky, vznikají další kobalaminy, např. akvokobalamin (-OH) nebo nitritokobalamin (-NO). Jsou stejně účinné jako kyanokobalamin.

Vitamín B12 je červená krystalická látka, v čistém stavu termostabilní a hygroskopická. Působí již v nepatrných množstvích a patří mezi biologicky nejúčinnější látky.

V organismu se tento vitamín uplatňuje při buněčných procesech v CNS a při zužitkování bílkovin. Je nezbytný pro tvorbu krve, protože spolupůsobí při vzniku a vývoji erytrocytů. Poprvé byl izolován z jater, je však i produktem metabolismu střevních bakterií a součástí výkalů.

Příznaky hypovitaminózy[editovat | editovat zdroj]

Kyanokobalmin stimuluje růst a využití krmiv, má příznivý vliv na snášku, líhnivost i odolnost proti nemocem. Při deficitu vitamínu B12 bylo pozorováno zpomalení růstu, snížená zužitkovatelnost krmiva, zvýšená úmrtnost, snížení počtu leukocytů a hypertrofie ledvin. Dlouhodobá aplikace antimikrobiálních látek (antibiotik, chemoterapeutik) se může projevit poruchami srážlivosti krve anebo anemií.

U embryí vede deficience vitamínu B12 ke zvýšené úmrtnosti, zejména kolem 17. dne inkubace. Na uhynulých embryích se zjišťuje atrofie svalstva, zejména běháků. Končetiny jsou normálně dlouhé, avšak slabší a s hemoragiemi, které se někdy vyskytují i na alantois.

Terapie a prevence[editovat | editovat zdroj]

Přirozenými zdroji vitamínu B12 jsou svalovina, játra, ledviny, obsah předžaludků přežvýkavců, kravský hnůj a trus drůbeže, hluboká podestýlka a živočišné moučky. Orientační obsah kyanokobalaminu v krmných směsích pro drůbež se pohybuje mezi 3–12 µg/kg krmiva.

Nedostatek kyseliny pantothenové[editovat | editovat zdroj]

S nedostatkem kyseliny pantothenové se setkáváme u mladé drůbeže, ponejvíce u kuřat živených jednostranně jen některými šroty (např. kukuřičným).

Kyselina pantotenová je žlutavá, viskózní, olejovitá kapalina, jejíž soli krystalizují; empirický vzorec je C9H17O5N. Je rozpustná ve vodě, nerozkládá se kyslíkem ani světlem, avšak rozkládá se teplem, kyselinami i zásadami. Její soli jsou rovněž rozpustné ve vodě a nerozkládají se ani působením kyslíku, ani působením tepla.

V organismu se uplatňuje při přeměně látkové, zejména ve vztahu k bílkovinám a tukům. Je důležitá pro růst a funkci epiteliální tkáně. Vyšší potřeba kys. pantothenové může vzniknout potlačením saprofytické mikroflóry při použití sulfonamidů, nitrofuranů a některých antibiotik.

Příznaky hypovitaminózy[editovat | editovat zdroj]

Při deficienci kyseliny pantothenové se u kuřat vyskytují dermatitidy, peróza, ataxie, poruchy růstu a opeření a zvýšená mortalita. V koutcích zobáku a na okrajích víček se objevují krustózní změny. Víčka jsou slepena viskózním exsudátem. Někdy vznikají změny na chodidlové ploše prstů a objevují se drobné trhliny na kůži. Postižená kuřata se nerada pohybují. V ojedinělých případech kůže na polštářcích prstů zesílí, zrohovatí, takže prsty působí dojmem, jako by byly pokryty bradavčitými výrůstky.

Viditelné změny se zjišťují pouze u kuřat, nikoliv u dospělých slepic. Na snášku vajec nemá deficience kyseliny pantothenové žádný vliv, ale projevuje se sníženou líhnivostí násadových vajec. V posledních 2–3 dnech inkubace dochází ke zvýšené mortalitě embryí, která jsou edematická, s podkožními krváceninami. Podobné příznaky byly pozorovány u embryí pštrosa.

U korel se deficit kyseliny pantothenové projevuje nedostatečným růstem obrysového peří na prsou a zádech a zvýšeným úhynem kolem 3. týdnu věku. Postižení ptáci mají vzhled jako oštipující se kuřata.

Terapie a prevence[editovat | editovat zdroj]

Kyselina pantothenová je obsažena v krmivech rostlinného i živočišného původu. Hlavními zdroji jsou sušené obilniny, pokrutiny, pivovarské kvasnice, pšeničné otruby, odstředěné mléko sušené, sušená vojtěška aj.

Léčebně lze podávat B-komplex v krmivu nebo v pitné vodě. Parenterální aplikace B komplexu (im.) je dobře snášena.

Nedostatek niacinu[editovat | editovat zdroj]

Symptomy deficience niacinu u lidí byly známy již v 18. století a označovány v Itálii jako pelagra (pella – kůže, agra – drsná). Avšak teprve v roce 1937 byla kyselina nikotinová a její amid zařazeny mezi vitamíny a zjištěna jejich účinnost proti pelagře.

Deficience niacinu se vyskytuje vzácně, neboť běžná krmiva používaná pro drůbež i exoty obsahují dostatek kyseliny nikotinové a jejího amidu.

Niacin (kyselina nikotinová, PP faktor, vitamín B5, C6H5O2N) je bezbarvá krystalická látka rozpustná ve vodě za tepla a v alkoholu. Nerozkládá se varem.

Niacinamid (nikotinamid, C6H6ON2) je bezbarvá krystalická látka hořké chuti, lehce rozpustná ve vodě, nerozpouští se však v olejích. Neruší se ani teplem, ani oxidačními činidly, je však citlivá k alkáliím. Vyskytuje se vázaný v pyridinových nukleotidech.

Niacin se uplatňuje při přeměně látek v organismu jako reverzibilní oxidačně redukční soustava a má význam pro trávicí ústrojí, nervovou soustavu a kůži. Podporuje růst, působí stimulačně na vylučování žaludeční šťávy a jeho aplikace zvyšuje hladinu krevního cukru v krvi.

V organismu se niacin do určité míry vytváří z tryptofanu, ovšem pouze tehdy, je-li této aminokyseliny v krmné dávce dostatečné množství nebo nadbytek. Málo tryptofanu obsahuje např. kukuřice. Proto se při krmení kukuřicí zvyšuje potřeba niacinu, a to zejména u zvířat s krátkým trávicím ústrojím. Tryptofan se mění na niacin v játrech, takže při jejich poškození je narušena i syntéza niacinu. Kuřecí embryo je také schopno syntetizovat niacin. Jeho obsah ve vejci se během inkubace zvyšuje až 20krát.

Příznaky hypovitaminózy[editovat | editovat zdroj]

Klinické příznaky jsou většinou nespecifické a mohou se projevovat sníženým příjmem krmiva, nedostatečným růstem a opeřením, nervozitou, průjmem a stomatitidou (zánět sliznice dutiny ústní). U mladých kuřat, krůťat a kachňat dochází ke zvětšení hlezna a deformaci končetin podobně jako při peróze, ale šlacha m. gastrocnemius není uvolněná z kondylů. Deficit niacinu u papoušků nebyl zatím pozorován.

Terapie a prevence[editovat | editovat zdroj]

Potřebu niacinu není možné dobře stanovit, protože záleží do značné míry na obsahu tryptofanu v krmivu, na obsahu tuků, pyridoxinu i kyseliny listové. Obecně se pohybuje od 25–70 mg/kg krmiva. Potřeba niacinu je u mladých rostoucích zvířat mnohem vyšší než u dospělých. Při vysokém podílu tuku v krmivu se potřeba niacinu snižuje.

Zdrojem niacinu jsou z krmiv zejména obilniny, a to ječmen a pšenice, méně oves a rýže, obilní otruby, sušené pivovarské kvasnice a rýžové slupky. Z krmiv živočišného původu je niacin obsažen zejména ve vnitřnostech a v mléku. Tryptofan je obsažen nejhojněji v rybí moučce, mase a sušených kvasnicích, středně je obsažen ve vojtěšce, méně je ho v pšenici, ječmenu a ještě méně v kukuřici.

Nervozita a hysterie drůbeže může být ovlivněna doplněním niacinu v pitné vodě nebo v krmivu.

Nedostatek biotinu[editovat | editovat zdroj]

Biotin je důležitým růstovým faktorem, který se uplatňuje zejména při karboxylačních reakcích jako prostetická skupina karboxyláz.

Příznaky hypovitaminózy[editovat | editovat zdroj]

Deficit biotinu se projevuje stejnými klinickými příznaky jako deficit kyseliny pantothenové – dermatitidy, peróza, nedostatečný růst i opeření a ataxie. Někdy dochází ke zduření a ulceraci (zvředovatění) prstních polštářků. Syndrom tukové dystrofie jater a ledvin u kura bývá často spojován s krajní deficitem biotinu. Líhnivost násadových vajec je snížena pro zvýšenou mortalitu embryí, u kterých se nachází syndaktylie (srůst prstů) a chondrodysplastické (porucha vývoje a růstu chrupavky) změny v kostech.

Antagonistou biotinu je avidin, obsažený v syrovém bílku. S metabolismem biotinu interferují mykotoxiny. Přirozené zdroje biotinu jsou shodné se zdroji kyseliny pantothenové.

Nedostatek cholinu[editovat | editovat zdroj]

Cholin byl původně řazen mezi aminokyseliny. Ovlivňuje kladně střevní peristaltiku, rozšíření (dilataci) cév a metabolismus bílkovin. Při nedostatku methioninu může cholin při dostatečném přívodu částečně zastávat jeho funkci.

Deficience cholinu se u kuřat a krůťat projevuje zpožděním růstu a perózou. U starších ptáků se může vyskytovat tuková infiltrace jater. Korely držené na deficitní dietě mají špatnou pigmentaci peří křídel a ocasu, ale žádnou perózu.

Cholin se nachází v krmivech rostlinného i živočišného původu, hlavně v rybích moučkách, vejcích, obilních klíčkách a kvasnicích.

Nedostatek kyseliny folové[editovat | editovat zdroj]

Kyselina folová (kyselina pteroylmonoglutamová, acidum folicum) je jedna ze souboru tzv. listových kyselin, které jsou specifickým vitamínem kostní dřeně. Kyseliny listové jsou složkou enzymatické soustavy katalyzující přenos jednouhlíkových fragmentů (skupina -COH nebo -CH2-OH), což má význam zejména pro biosyntézu purinových apyrimidinových bází a tedy i nukleových kyselin.

Z nedostatku kyselin listových u vyšších živočichů vzniká chudokrevnost. U drůbeže se projevuje sníženou líhnivostí, vyšší embryonální mortalitou, deformacemi horní čelisti, nedostatečným růstem, anémií, zkřivením tibiotarzu a perózou. Kyselina listová, lysin a železo jsou potřebné pro tvorbu péřových pigmentů u barevných plemen drůbeže. Je syntetizována bakteriemi v zažívacím traktu, takže aplikace antibiotik či sulfonamidů může vyvolat příznaky decificitu kyseliny listové.

Kyselina listová se vyskytuje v zelených částech rostlin, v játrech, kvasnicích, pokrutinách a v dalších krmivech. K jejímu deficitu běžně nedochází.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky) 
  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – metabolické poruchy, parazitární infekce nemoci trávicího ústrojí. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 167 s. ISBN 80-7305-456-6. 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky) 
  • KOŽUŠNÍK, Z. et al. Drůbež – zdravotní problematika velkochovů. 1. vyd. Praha: SZN, 1979. 216 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]