Hypokoristikon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hypokoristikon nebo latinizovaně hypokoristikum (plurál od obého je hypokoristika; z řeckého ὑποκορίζεσθαι, hypokorizesthai, „mluvit dětinsky“), česky slovo domácké nebo mazlivé, je označení pro jméno, nejčastěji lidské (antroponymum) užívané v domácím nebo jinak neformálním prostředí. Může jít jak o jména vlastní (propria, např. Josef – Pepa, Jožka, v jiných jazycích Pepé, José, Joe apod.), tak (méně často) obecná (apelativa, např. bobek; drahoušek, miláček, zlatíčko, pusinka, poklad, mazánek, mazlík ) apod.[1] Označují se tak hlavně zkomoleniny osobních vlastních jmen, běžné zvláště v důvěrném hovoru místo tvarů plných (například Vašek, Fanda, Jirka místo oficiálních tvarů Václav, František, Jiří); v češtině i zejména ženských příjmení (Bohdalka, Keliška místo Bohdalová, Kelišová, Goťák místo Gott atd.). Hypokoristika existují ve všech známých jazycích,[zdroj?] zvláště indoevropských, často při jménech původně složených.[zdroj?] Obvykle se v jazyce ustálí určité přípony, které nesou (někdy mj.) hypokoristický význam. Tyto přípony jsou často zároveň zdrobňující (např. bavorské -erl: Mäderl (Mädchen)[2], některé jsou naopak augmentizující, „dělající (zdánlivě) hrubším, větším“, např. české -an (Peťan, Míšan/Mišan)).

Hypokoristika jako zdroj českých příjmení

Hypokoristika křestních jmen se v češtině často[3] ustálila jako příjmení. V některých případech je jejich původ zřejmý i laikovi (např. příjmení Adámek, Jeník, Franta, Tomeš...), u jiných však jejich původ na první pohled rozeznat nelze. Málokdo by dnes řekl, že příjmení Pehe či Píša jsou svým původem historická hypokoristika jména Petr[4].

Příklady českých příjmení vzniklých z hypokoristik křestních jmen:

  • Albrecht: Olbracht, Brecht, Brychta
  • Ambrož: Brož, Brožek, Brůžek, Brožík
  • Antonín: Antoš, Antoušek, Antalík
  • Bartoloměj: Bartoš, Bárta, Barták, Bárt, Bartoška, Bartoň, Bartoněk, Bartůněk
  • Benedikt: Beneš, Benda, Benetka, Benedek
  • Blažej: Baláž, Blažek, Blažíček, Bláha
  • Burian: Burda, Bureš
  • Daniel: Daněk, Daneš, Danda
  • Gabriel: Gabčík, Gábor, Kabrhel
  • Havel: Hašek, Hácha, Havlas, Havelka, Havlín, Havlík, Havlíček
  • Jakub: Jakeš, Jakubec, Jakl, Jokl, Kuba, Kubíček, Kubík, Kubín, Kubka, Kubát, Kubalec, Kubata, Kubiš, Kubišta, Kubásek
  • Jan: Jaš, Jašek, Jeník, Janeček, Janoušek, Janák, Janáček, Janda, Jandák, Jančura, Jenč, Hanzl, Honzl, Hanzlík, Hanzák, Hanzelka, Honzík, Honzíček
  • Jaromír / Jaroslav: Jaroš, Jaroň
  • Jeroným: Jech, Ješek, Jarolím
  • Jiří: Juránek, Jurča, Jurkovič, Jiránek, Jirásek, Jiráček, Jireček, Jiroušek, Jura, Jíra, Jirotka, Jirák, Jurajda
  • Kliment: Klíma, Klimek, Klimeš, Klindera
  • Lukáš: Lukeš, Luka, Lukl
  • Marek: Mareček, Mareš, Maroušek, Mařan, Mařák
  • Matěj: (příp. Matouš): Mach, Machovec, Machala, Macháček, Mašek, Machek, Maťa, Macek
  • Michal: Mícha, Michna, Míša, Michel, Michl, Michálek, Michalička
  • Mikuláš: Mikeš, Mikšíček, Mikát, Mikel, Mikulášek, Mikula, Klaus
  • Nikodém: Kodým, Kodeš, Kodet
  • Ondřej: Onderka, Ondrák, Ondráček, Ondruška, Vondra
  • Pavel: Paulík, Pavlát, Pašek, Pál, Paulík, Paulišta, Pavlíček, Pavlásek, Pavelka, Pavlata, Pavlica
  • Petr: Pech, Pehe, Píša, Pecháček, Pešek, Peterka, Petráň, Petráček
  • Prokop: Prokeš, Prošek, Průšek, Průcha
  • Řehoř: Gregor, Grégr, Říha, Řihák, Řehák
  • Stanislav: Stach, Stašek, Staněk, Staník
  • Šebestián: Šebesta, Šebek, Šabach, Šebrle, Šebela
  • Šimon: Šimek, Šíma, Šimák, Šimáček, Šiman, Šimánek, Šimša, Šimurda
  • Tobiáš: Dobeš, Dobek, Dobiáš
  • Tomáš: Tomeš, Tomek, Toman, Tomeček, Tomíček, Tůma
  • Václav: Vaš, Váša, Vacek, Vacula, Vaculík, Vencl, Vach, Vácha, Vachek, Váchal, Vaněk, Vaníček
  • Vavřinec: Vávra, Vavák, Vavroušek
  • Vojtěch: Vojta, Vojč, Vojtíšek
  • Zikmund: Zich, Zicha, Zika

Příklady běžných českých a moravských hypokoristik

Česká hypokoristika jsou tvořena zpravidla z prvních dvou slabik vlastního jména a příslušného sufixu. U ženských jmen často -(v)ča nebo -ška, -čka, u mužských často -da, -ek, -an, případně deminutivní -ík, -íček aj. Méně často vzniká hypokoristikon z posledních (jedné až dvou) slabik jména a sufixu, jako je to obvyklé zejména v ruštině (v češtině např. tvary Polda, Slávek, Toník, Nácek). Výjimečně se hypokoristikon tvoří ze zcela jiného kořene, a to pod vlivem cizích jazyků (Honza – z německého jména Hans, Gréta z německého Margareta, Pepa z italského Giuseppe). Hypokoristika jednotlivých jmen se liší v rámci České republiky i geograficky. U mužských jmen jsou v Čechách obvyklé tvary s dlouhým vokálem (např. Láďa, Péťa), zatímco na Moravě mají tatáž jména vokál krátký. Na Moravě jsou častější tvary mužských jmen se sufixem -ek, -ík (Francek, Danek, Janík), v Čechách se setkáme spíše s koncovkou -a (Venca, Míla, Pája). Pro ženská jména jsou v českém prostředí (hlavně na jihu a západě Čech) typické tvary končící dlouhým -í, např. (Jindří, Hančí), na Moravě se častěji setkáme se sufixem -ka (Hanka, Janka). Na severovýchodní Moravě se objevují některá hypokoristika podobná polským (Tadek, Baška). U některých jmen se tvary v Čechách a na Moravě odlišují ještě výrazněji, např. Jiří má v Čechách častěji tvar Jirka a Jiřík, na Moravě Jura.

Příklady anglických hypokoristik

  • Albert - Al, Bertie
  • Alexander – Al, Lex, Sandy
  • Alfred - Al
  • Amanda - Mandy
  • Andrew – Andy
  • Bernard - Bernie
  • Catherine – Kate, Katie, Kitty, Kasie
  • Deborah – Deb, Debbie
  • Edward – Ed, Eddie, Ned, Neddy, Ted
  • Elisabeth – Betty, Lizzie, Liz, Bessie
  • Francis – Frank, Frankie
  • Frederick, Alfred - Freddie
  • Gerald, Jeremy – Jerry
  • Henry – Harry
  • Isaac - Ike
  • Isaac, Zachary – Zac, Zakky
  • Joseph – Joe
  • Leonard – Lenny
  • Lucinda – Cindy
  • Margaret – Peggy, Daisy, Maggie, Marge
  • Oswald – Ozzie
  • Patricia – Pat, Tris, Trish, Trissie
  • Patrick – Pat, Pad, Paddy, Paddie
  • Rebecca – Becky, Becca, Becks, Bex, Bec
  • Richard – Rich, Richie, Rick, Ricky, Dick, Dicky
  • Robert – Bob, Bobby, Rob, Robbie
  • Samantha, Samuel - Sam
  • Theodore – Ted, Teddy, Theo, Ned, Neddy
  • Victoria - Vicky
  • William – Bill, Billy, Will, Willie, Liam, Willy

Příklady německých hypokoristik

  • Friedrich — Fritz
  • Gertrude — Trudi
  • Johannes — Hänsel(chen)
  • Siegfried, Sigismund — Siggi

Příklady ruských hypokoristik

Ruská hypokoristika jsou často tvořena z posledních dvou slabik daného jména, k nimž se připojí sufix -a, případně -ka nebo -uška (pokud se tvoří deminutiva). Pro mužská i ženský jména jsou sufixy stejné. (např. Váňa, Goša, Tojla, Saša, Nasťa, Duňa aj.) Méně často se tvoří hypokoristika z prvních slabik jména, jako je to obvyklé ve většině ostatních indoevropských jazyků včetně angličtiny a češtiny (např. Káťa, Vasja, Loňa, Marfuša).

  • Afanasij – Afoňa, Afoňka
  • Agrafjena - Grušeňka, Gruša
  • Alexej – Aljoška, Ljoška, Ljocha
  • Alexandr, Alexandra – Alexaška, Saška, Saša, Sášeňka, Šura
  • Alina – Lina, Linočka, Alinuška
  • Andrej – Andrjuška, Andrjucha, Juška, Dronka
  • Anastasija – Nastasja, Nasťa, Nastěnka
  • Anatolij – Tolja, Tolik
  • Dimitrij – Míťa, Míťaj, Dima, Dimka
  • Fjodor – Feďa, Feďka
  • Gerasim – Geša
  • Grigorij – Gríša, Griška, Goša, Goga, Gryc
  • Igor – Goša
  • Ivan – Váňa, Vaňka, Ivaška
  • Jakov – Jakuška, Jaška, Kuška
  • Jelena – Lena, Lenočka, Oleňka, Oleňčik
  • Jevdokija – Duňa, Duňka
  • Jevgenij, Jevgenija – Žeňa, Žeňka
  • Konstantin – Kosťa
  • Leonid – Loňka
  • Marfa (Marta) – Marfuša
  • Marija – Máša, Mášenka
  • Michajl – Míša, Miška, Míšeňka
  • Naděžda – Naďa, Naďka, Dinka
  • Natalija - Nataša
  • Nikolaj – Kolja
  • Pjotr – Péťa, Peťka, Píťa
  • Praskovja – Paška, Pašeňka
  • Semjon (Sergej, Arsenij) – Seňka
  • Sergej – Serjožka
  • Sofija - Soňa, Soněčka
  • Stěpan – Sťopa, Stěpka, Stěnka
  • Timofej – Timoša, Moška
  • Varvara – Varja
  • Vasilij – Vaska, Vasja
  • Vladimir – Voloďa, Vovka

Příklady španělských hypokoristik

  • Dolores - Lola
  • Francesco - Paco, Paquito, Curro
  • Joaquín - Quino
  • José - Pepe
  • Manuel, Emanuel, Imanuel - Manu, Mano
  • Santiago - Diego

Reference

  1. ↑ BACHMANNOVÁ, Jarmila, a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. S. 172. 
  2. ↑ GLÜCK, Helmut, a kol. Metzler Lexikon Sprache. [s.l.]: [s.n.], 1993. S. 253. (německy) 
  3. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. 18. vyd. Praha: SPN, 1984. S. 194. 
  4. ↑ KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1991. S. 168. 

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě
  • Encyklopedický slovník češtiny
  • Příruční mluvnice češtiny
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hypokoristikon&oldid=15665263“