Tonicita

Erytrocyty v různých prostředích

Tonicita je osmolalita roztoku ve vztahu k buňce. Je rovna koncentraci rozpuštěných látek, které jsou schopné putovat přes polopropustnou membránu. Známe tři druhy tonicity: hypertonicita, hypotonicita a izotonicita.

Hypertonické prostředí

Hypertonický roztok (hypertonikum) je oproti zkoumané buňce koncentrovanější (více rozpuštěných látek než v buňce). Buňka zpravidla odevzdává vodu. Dochází k zcvrknutí buňky a smrštění rostlinných vakuol (plazmolýza). Hypertonickým roztokem může být např. slaná (mořská) voda.

Hypotonické prostředí

Hypotonický roztok (hypotonikum) je oproti zkoumané buňce méně koncentrovaný (méně rozpuštěných látek než v buňce). Proto buňka zpravidla přijímá vodu. U rostlinných buněk s pevnou buněčnou stěnou probíhá velký nárůst objemu buňky (plazmoptýza)a zvětšuje se její turgor (tlak na buněčnou stěnu), živočišné buňky zpravidla praskají. Hypotonickým roztokem může být např. "sladká" (běžná, říční, povrchová...) voda.

Izotonické prostředí

Izotonické prostředí (izotonikum) má stejnou koncentraci jako zkoumaná buňka.

Související články

• Osmóza
• Plazmolýza
• Plazmoptýza