Hyperrealismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hyperrealismus (superrealismus, navazuje na fotorealismus) je umělecký směr pocházející ze Spojených států amerických, který se projevuje v malbě a sochařství od 60. let 20. století, poté i v literatuře, komiksu, filmu. Vychází z postmoderní filosofie Jeana Baudrillarda.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Využívá fotografií včetně všech jejich deformací skutečného obrazu. Hyperrealistické zobrazení ale překračuje rozlišovací schopnost oka při běžném vidění, asi tak jako fotografická čočka. Malíři často používají akrylové barvy a velkoformátová plátna. Sochy bývají zpravidla vymodelovány v životních velikostech, pro dosažení dokonalejší iluze. Tvorba hyperrealistů reaguje na abstrakci a konceptuální tvorbu vychází z pop artu a neodadaismu. Náměty mohou být dekadentní např. sexuální scény nebo holokaust a nebo naopak velice prosté, až na pomezí banality. Svou pregnantnost však získávají díky přesvědčivému zpracování, jež je mnohdy právě tím, co nutí diváky k zamyšlení se.

Základním nástrojem pro airbrush jsou miniaturní stříkací pistole s tryskou o průměru od 0,15mm do 1,2mm.

Hyperrealismus dnes[editovat | editovat zdroj]

Hyperrealistické malby na rozdíl od klasického fotorealismu 70. let zpracovávají viděnou skutečnost ještě přesněji. Hyperrealismus překračuje fotorealismus o znalost zobrazovaného objektu - nezjednodušuje. Hyperrealista maluje věci s „maximální hloubkou ostrosti“. Když vytváří v obraze krajiny listí nebo trávu, tak nepoužívá malířskou zkratku, ale takřka dogmaticky vykreslí na plátně vše o čem ví, že se v daném záběru vyskytuje. Podobně i vlasy nebo póry kůže u portrétů, jak to lze pozorovat v obrazech Gottfrieda Helnweina nebo Jordana Sourtcheva. Hyperrealističtí sochaři jako Ron Mueck při konstrukci svých figurálních soch využívají reálné vlasy nebo jejich dokonalé imitace. Nevyhýbají se ani odlévání lidských částí těla pro dosažení maximálně věrného zachycení pórů kůže. Na českém území přesné zobrazování skutečnosti dostalo nálepku totalitního umění neodporující politickým ideologiím jakým byl socialistický realismus nebo umění pod ovlivněné nacismem. Naopak abstraktní obrazy a sochy se staly symbolem svobodné možnosti vyjádření.

Technika[editovat | editovat zdroj]

Americká retuš neboli airbrush je způsob nanášení barev za pomocí rozprašovače. Stříkací pistole je napojena na kompresor, který žene vzduch od tlakem do pistole. Ta má výměnné trysky, které dovolují na plátně vytvořit stopu barvy šířky od několika málo milimetrů až po desítky centimetrů. Touto technikou lze vytvářet velice plynulé přechody barev v ploše, stejně jako drobné detaily. Specifikou této techniky je také i to, že barvy jsou nanášeny v extrémně tenkých vrstvách, takže na plátně nezůstává žádný malířský rukopis, jak tomu bývá u klasického nanášení barev štětcem.

Představitelé[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční malíři[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční sochaři[editovat | editovat zdroj]

Tuzemští malíři[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Hyperrealismus v literatuře se soustředí na popisování daného skutku včetně veškerých podrobností, jedná-li se např. o popis napadení, je přesně zaznamenán každý úder, dopodrobna se líčí z jakého úhlu padla každá rána a pozornosti autora neunikne ani jedna pohmožděnina. Příkladem takového použití hyperrealismu je román Stefana Castyho Dělat mrtvého(Spelar död), který získal August Prize ve Švédsku v roce 1999. Tento román obsahuje brutální scény, v nichž napadení a zbití mladého člověka je zaznamenáno jak z pohledu oběti, tak z pohledu dívky, která je ve skupině útočníků.

Film[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu se projevil ve vizuálním ztvárnění záběru stylizováním záběru za pomocí kamerových filtrů k dosažení ostrých kontrastních barev. Větší počet hyperrealistických filmů se točí například v Honkongu. Zvukový realismus jako u režiséra Spika Lee naplňuje zvukovou stopu přemírou zvýrazněných reálných zvuků. Nejen v zobrazení a zvuku, ale také v rovině příběhu, v logických souvislostech, vnímáme snahu o maximální realističnost.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Robert Janás: Naturlistické portréty, technická virtuozita. 28. ročník BP Portrait Award v londýnské National Portrait Gallery. http://www.artservis.info/archiv/srpen/pages/recenze_portrety.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • (francouzsky) [6] - Slovníček, databáze výtvarníků, výstavy, články.
  • (anglicky) [7] - Technika americké retuše
  • (česky) Nástroje pro airbrush