Hyperon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ve fyzice částic je hyperon elementární částice, která je baryonem (a proto též hadronem a fermionem) s nenulovou podivností, ale s nulovým půvabem, nulovou krásou (bottomness) a nulovou pravdou (topness).

Vlastnosti a chování hyperonů[editovat | editovat zdroj]

Delta baryony (čtyři horní částice) a hyperony (šest spodních částic) v kombinačním stromu.

Všechny hyperony jsou fermiony. To znamená, že mají poloviční spin a řídí se Fermi-Diracovým rozdělením. Všechny interagují silnými interakcemi, což je řadí k hadronům. Jsou složeny se tří lehkých kvarků, z nichž nejméně jeden je podivný kvark, čímž je řadí mezi metastabilní baryony. Hyperony se rozpadají, ať přímo či nepřímo, na proton nebo neutron a jeden nebo více mesonů v čase 10−10 do 10−8 sekundy. Jestliže se hyperon rozpadne na neutron, rozpad dále pokračuje na proton. Jsou klasifikované pomocí kvarkového modelu.

Hyperon Ω má podivnost rovnu −3, což umožňuje vícenásobný slabý rozpad se změnou vůně, ukončený vznikem protonu či neutronu. Takový třístupňový rozpad byl objeven při pokusech s kosmickým zářením. Existence hyperonu Ω byla potvrzena v pokusech na urychlovačích částic, poprvé r. 1964 v Brookhaven National Laboratory, což potvrdilo Murray Gell-Mannův SU(3) model (někdy též nazývaný Eightfold way tj. „cesta osmi“).

Výzkum hyperonu[editovat | editovat zdroj]

První výzkum hyperonu byl proveden roku 1950 a podnítil fyziky k vytvoření klasifikace částic. V dnešní době jsou výzkumy v této oblasti prováděny na mnoha zařízeních po celém světě včetně CERNu, Fermilabu, SLACu, JLABu, Brookhavenské národní laboratoři, KEKu a jinde. Oblastmi fyzikálního výzkumu jsou porušení CP symetrie, měření spinu, studie excitovaných stavů a objevy dalších exotických částic, takových jako pentakvarky.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hyperon na anglické Wikipedii.