Hynek z Poděbrad
| Hynek z Poděbrad | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 18. května 1452 Praha |
| Úmrtí | 1. července 1492 (ve věku 40 let) Poděbrady |
| Místo pohřbení | Kladsko |
| Povolání | spisovatel, překladatel, básník, diplomat a politik |
| Choť | Kateřina Saská (od 1471)[1] |
| Děti | Anna Kateřina Minsterberská |
| Rodiče | Jiří z Poděbrad a Johana z Rožmitálu |
| Příbuzní | Zdenka Česká, Ludmila z Poděbrad, Barbora z Poděbrad, Boček z Poděbrad, Viktorín z Poděbrad, Kateřina z Poděbrad a Jindřich I. starší z Minsterberka (sourozenci) Adam I. z Hradce (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský (německy Heinrich der Jüngere von Münsterberg; 17. května 1452 Praha – 11. července 1492 Poděbrady)[2] byl český diplomat, spisovatel a syn krále Jiřího z Poděbrad.
Život
Mládí
Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad, jeho matkou byla králova druhá manželka Johana z Rožmitálu. V roce 1471 se oženil s kněžnou Kateřinou (*1453 +10.7.1491), mladší dcerou kurfiřta Viléma III. Saského, zvaného Statečný (1425-1482). Pro něj a jeho dva bratry Jindřicha a Viktorína vymohl Jiří z Poděbrad ještě před smrtí na císaři Fridrichovi IV. povýšení na říšské knížectví, hrabství kladské a knížectví minstrberské.
Politika a vztah k Matyáši Korvínovi
Ačkoli synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtemburk, Mělník a Teplice. Ačkoli měli k náboženství všichni synové krále Jiřího stejný postoj jako on, Hynek nepůsobil jako neoblomný kališník. V roce 1472 byl Hynek povolán k vládě. Na sněmu v Benešově byl téhož roku ustanoven zemským správcem jako zástupce Vladislavovy strany.
Hynek z Poděbrad stranil rovněž Matyáši Korvínovi, často z důvodu svých velkých finančních potřeb, jelikož nebyl schopen splácet dluhy. Když například obdržel v roce 1475 od svého bratra Viktorína panství Kolín, prodal je za 20.000 dukátů králi Matyášovi. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. Svého přítele a despotu Racka Kocovského král pak jmenoval správcem na Konopišti.
Vzniklé spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly následně uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478. Stal se královým rádcem a pomocníkem a připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava českým králem. V roce 1488 se připojil k slezským knížatům, která se vzepřela proti Matyášově rozpínavosti. Za toto jednání byl však nucen dědičně postoupit Matyášovi a jeho levobočkovi Hanuši Konrádovi panství Poděbrady a Kostomlaty a jejich doživotní užívání mu bylo ponecháno jen z milosti.
S králem Matyášem cestoval jako přední člen jeho družiny do Itálie a působil též na jeho dvoře v Budíně. Zde byla utvořena společnost Academia Corvina, jejíž členové byly význačné kulturní osobnosti a která měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské bibliotéky.
Osobní život
Měl základy humanistického vzdělání již z pražského dětství, protože jeho otec dbal na vzdělávání svých synů. Pokud nebyli přímo žáky pražské univerzity, měli domácí učitele blízké jejímu okruhu. Hynka učil jistý Martin Rokycana. Své umění v zápase i tanci často předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nijak nevynikl.
S Kateřinou měl dceru Annu, která byla provdána za staršího jihočeského šlechtice Jindřicha z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kunštát a Kostomlaty. Za své hlavní dědice však ustanovil svého bratra Jindřicha a jeho syny.
Bez zábran pořádal turnaje a hostiny nebo se jich hojně účastnil. Byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví. Zároveň je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou.[3] Na tuto nemoc zemřel v červenci 1492 na hradě v Poděbradech. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska a tam pohřbeny do rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové při klášteře minoritů. Roku 1558 byly ostatky všech 8 členů rodiny přeneseny do hlavního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Dílo
Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance. Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní → Hynkovy překlady vydal Antonín Grund, spolu s Hynkovým pokusem o původní českou novelu, pod názvem Boccaciovské rozprávky. Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybíral vesměs témata milostná až erotická. V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky. Důležité je, že tradiční středověké prvky užil ve skladbách jiného zaměření. Novum nalézáme v užití bezrozměrného verše. Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina. Byl vnímán jako hříšník, a to pro cizoložství a smilství. Tak dostal jakási pomyslná přízviska - nejnemravnější a nejnecudnější, a to zejména pro svůj způsob života.
Jeho díla mají erotický nádech, projevuje se v nich renesanční pohled na svět. Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku[4], jehož vznik klademe do posledního desetiletí 15. století. Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.
Zajímal se o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře, neboť právě v centru města získal v roce 1480 do svého držení Knajslíkovský dům.
Původní dílo:[5]
- próza: O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost; novela O jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu
- poezie: O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen (dostupné online); Stesk na ženitbu
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ FUKALA, Radek. Münsterberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 96.
- ↑ http://podebradskenoviny.cz/historie/hynek-z-podebrad
- ↑ VYKOUPIL, Libor. Májový sen Hynka z Poděbrad. Časopis HOST [online]. [cit. 2016-06-20]. HOST, 2012, roč. XXVIII, č. 5, s. 25. Dostupné online.
- ↑ Hynek z Poděbrad (ukázka)
Literatura
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hynek z Poděbrad
- FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.
- FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95-106.
- GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky)
- GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.
- Ottův slovník naučný, heslo Hynek z Poděbrad. Sv. 19, str. 1000. Dostupné online.
