Hylaeosaurus

Hylaeosaurus Stratigrafický výskyt: Spodní křída, asi před 136 miliony let
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: plazi (Sauropsida) Nadřád: dinosauři (Dinosauria) Řád: ptakopánví (Ornithischia) Podřád: Thyreophora Infrařád: Ankylosauria Čeleď: Ankylosauridae Podčeleď: Polacanthinae Rod: Hylaeosaurus Mantell, 1833
Druhy
H. armatus Mantell, 1833 (typový druh)

Hylaeosaurus, z řeckých slov υλη (hylē, česky: les) a σαυρος (sauros, česky: ještěr), je nejméně známým z trojice prehistorických zvířat, která roku 1842 použil paleontolog Richard Owen při definování nové skupiny Dinosauria (další byli Iguanodon a Megalosaurus). Původní exemplář, který roku 1832 nalezl Gideon Mantell v Tilgateském lese na jihu Anglie, je nyní uložen v Přírodopisném muzeu v Londýně.

Po Iguanodonovi to byl již druhý dinosaurus, kterého Mantell objevil. Ačkoliv dodnes ještě nebyl vypreparován z bloku kamene, v němž byl vyzvednut, je to nejlepší exemplář tohoto primitivního rodu obrněných dinosaurů, jaký mají paleontologové k dispozici. Jméno ještěra Mantell nejprve zdůvodnil místem nálezu, později zase tvrdil, že má odkazovat na kdysi zalesněnou oblast Wealden v jižní Anglii, která dala název tzv. wealdenským geologickým vrstvám ze spodní křídy.

Popis

Historická ilustrace Hylaeosaura od Benjamina Hawkinse, 1871

Hylaeosaurus žil ve valanginu až barremu ve spodní křídě. Ačkoliv Gideon Mantell původně odhadoval, že dosahoval délky asi 7,5 metrů, současné odhady jeho délky se pohybují v rozpětí od 3 do 6 metrů. Pohyboval se po všech čtyřech a tělo měl na ochranu před predátory pokryté pláty, z nichž vystupovaly ostny táhnoucí se v řadách podél těla a hřbetu. Nízkou vegetaci si uždiboval zobákem.