Hvězdák vlhkoměrný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hvězdák vlhkoměrný

Astraeus hygrometricus 122239.jpg
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení: Basidiomycotina
Třída: Agaricomycetes
Řád: hřibotvaré (Boletales)
Čeleď: hvězdákovité (Astraeaceae)
Rod: hvězdák (Astaeus)
Binomické jméno
Astraeus hygrometricus
(Pers.) Morgan 1889

Hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus (Pers.) Morgan 1889) je houba patřící mezi boletoidní gasteromycety. Vyznačuje se hvězdovkovitým habitem a hygroskopickými rameny reagujícími na vlhkost. Jde o jediný evropský druh z rodu hvězdákovitých.[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

české názvy
  • hvězdák vláhojevný
  • hvězdák vlhkoměrný[1]
  • hvězdice mnohopramenná[3]
  • proměnník mnohopramenný[4]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

i – endoperidie
a – exoperidie
g – gleba
Dospělé plodnice, dlaň jako měřítko

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice jsou nejprve podzemní, zploštěle kulovité (uzavřené), široké 15–33 milimetrů. V dospělosti vystupují na povrch.[1]

Exoperidie (povrch plodnice) rozpraskává na 7–13 (i 20[4]) cípů a dosahuje rozpětí 50–100 milimetrů. Cípy exoperidie jsou hygroskopické – ve vlhku se rozevírají, za sucha se uzavírají. Z vnější strany jsou kožovité, šedé až černohnědé, vnitřní strana (horní, pokud je plodnice rozevřená) je zbarvená žlutohnědě až tmavě hnědočerveně a její povrch je políčkovitě rozpraskaný.[1]

Endoperidie má bochníčkovitý tvar, dosahuje 15–30 milimetrů v průměru. Povrch má kožovitý, zbarvena je šedě až okrově hnědě, s otvorem na vrcholu.[1]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 8–11 μm, jsou kulovité a nesou ostnité bradavky až 1 μm dlouhé.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Mykorhizní druh typický pro oblasti teplomilné květeny.[5] Roste roztroušeně na výslunných stanovištích na písčitém, hlinitém i skalnatém podloží.[1] Objevuje se od srpna do listopadu pod duby, habry a borovicemi.[5] Plodnice na stanovišti vytrvávají do příštího roku. Plodnice mohou být napadeny parazitickým hřibem hvězdákožijným.[6]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hvězdák vlhkoměrný je rozšířený celosvětově v teplých oblastech. Roste v Evropě, Africe, Asii a Severní i Jižní Americe.

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Dospělé plodnice mohou být zaměněny za některé hvězdovky.[5] Od těch se liší makroskopicky i mikroskopicky v několika znacích. Teřich hvězdáku je snadno odloupnutelný, kdežto u hvězdovek je přirostlý.[5] Ústí hvězdáku je na rozdíl od podobné hvězdovky kvítkovité (Geastrum floriforme) nepravidelné, nikoli kuželovité.[7] Spóry hvězdáku jsou výrazně větší, kolem 10 μm, u hvězdovek dosahují zpravidla polovičních rozměrů. Mladé nerozevřené plodnice je možné zaměnit za pestřec.[6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Chemický základ astrahygrolů

Houba je nejedlá,[1] z plodnic ale byly extrahovány různé látky (polysacharidy, steroidní složky, deriváty triterpenů astrahygroly), které vykazují protirakovinné, antioxidační a imunitu povzbuzující účinky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola Astraeus hygrometricus, s. 554.  
  2. a b c d e f Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum, [cit. 2014-02-21]. Dostupné online.  
  3. VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha : Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Kapitola G. stellatus, s. 834.  
  4. a b BERNARD, Alexander Josef. Lesnická botanika. Písek : Nakladatel Jaroslav Burian, 1901. 449 s. S. 207.  
  5. a b c d KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha : Výběr, 2003. 335 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Hvězdák vlhkoměrný, s. 437.  
  6. a b PILÁT, Albert. Suchohřib hvězdákožijný. In Albert Pilát. Česká mykologie. Praha : Čs. akademie věd, 1953. S. 103.
  7. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha : Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hvězdák vlhkoměrný, s. 394-395.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu