Hutuové a Tutsiové
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hutu a Tutsi patří mezi africká etnika, nacházející se především ve státech Rwanda (84 % Hutu a 15 % Tutsi) a Burundi (85% Hutu a 14% Tutsi). V menší míře se také vyskytují v Demokratické republice Kongo, v Ugandě a také v Tanzanii. Hutu patří mezi bantuské kmeny a jsou to tradičně rolníci, zatímco Tutsi se většinou řadí k nihilským kmenům pastevců. Jazyky, které tyto skupiny užívají, jsou burundština (kiburundi), bantuská rwandština (kinyarwanda) a také francouzština. Lze se setkat i s jinými označeními těchto skupin jako jsou např. Wahutu / Watutsi, Banya Masissi / Banya Mulenge v oblastech Konga nebo také Ba Iru / Ba Huma v oblastech ugandského království Toro, které se nachází v blízkosti hranice s Demokratickou republikou Kongo. Mezi rwandské a burundské obyvatele patří i kmen Twa (zastoupení okolo 1% v obou státech), který se řadí mezi příbuzné konžských Pygmejů.
Příslušníci kmene Tutsi se vyznačují vysokou štíhlou postavou s protáhlejším až špičatým nosem a tmavší barvou kůže i rtů. Hutu je většinou střední výšky, podsaditější postavy, světlejšího odstínu tmavé pleti a mívají širší nos. Twa jsou typicky malého vzrůstu pygmejů. Toto ovšem není striktní pravidlo, samozřejmě existují i tmavě hnědí Hutu, světlí Tutsi, apod.
Obsah |
[editovat] Kultura
Hutu se nejvíce hlásí k římskokatolickému křesťanství a protestantismu, ale také i k islámu a animismu. Tutsi jsou také většinou římskokatoličtí křesťané, ale po genocidě se u nich objevuje i islám. Celkově je ve Rwandě okolo 56 % římskokatolických křesťanů, 26 % protestantů, 10 % adventistů, okolo 5 % muslimů a pod 1 % animistů. V Burundi je okolo 60 % římskokatolických křesťanů, 5 % protestantů, 23 % animistů a 10 % muslimů. Sňatky mezi skupinami nejsou výjimkou, přestože z převážné většiny to jsou svazky muže Hutu a ženy Tutsi, zřídkakdy naopak. Jedním z důvodů je i to, že děti manželského páru přejímají kmenovou příslušnost od otce, díky tomuto se podíl Hutu oproti Tutsi zvyšuje rychleji.
[editovat] Historie
Kmeny Hutu se měly do oblasti dnešní Rwandy a Burundi dostat někdy kolem 11. století z míst kde se nachází dnešní Čad. Přestože zde již dříve byli příslušníci kmene Twa, Hutu oblasti dominovali a to až do doby, kdy se sem dostali Tutsi (někdy mezi 15. až 18. stoletím). Tito se i díky relativně malému počtu rychle přizpůsobili (přejali jazyk atd.), vytvářeli jakési státní útvary a Hutu i Twa si podmanili. V 19. století němečtí a následně i belgičtí (po 1. světové válce) kolonizátoři podporovali centralizaci a upřednostňovali Tutsi, jednoduše také proto, že měli evropštější vzhled než Hutu. Ještě před kolonizací oblasti patřila sice většina Tutsi mezi ty bohatší a vládnoucí, ale našli se i takoví kteří patřili k rolnickému obyvatelstvu. A stejně to tak bylo i s Hutu – většinově byli zemědělci, ale někteří jedinci měli vyšší postavení. Toto se po příchodu kolonizátorů změnilo. Pro zjednodušení zavedli, že Tutsi bylo označení pro vládnoucí elitu a Hutu pro všechnu spodinu. Po 1. světové válce pokračovala tato praxe i za belgických kolonizátorů, kteří privilegovali Tutsi např. i v přístupu ke vzdělání, to se samozřejmě projevilo v míře gramotnosti obou skupin. Mimo jiné byly zavedeny identifikační průkazy, kde měl každý vyznačeno zda je Hutu či Tutsi, což sehrálo významnou roli při pozdější genocidě. Před kolonizací žily kmeny vedle sebe poměrně poklidně, po příchodu Němců a Belgičanů začali napovrch vyvěrat rasové rozdíly a Tutsi snad i začali věřit ve svou nadřazenost. Belgičané ovšem později začali podporovat myšlenku, že na vládě by se měla podílet i většinová skupina Hutu s čímž samozřejmě ale Tutsi příliš nesouhlasili. Nicméně po vyhlášení nezávislosti obou zmíněných států v roce 1962 dostaly události mnohem rychlejší spád než doposud. Z královského zřízení ve Rwandě se stalo prezidentské a to s vedoucím postavením Hutu. Tento režim Tutsi utlačoval, což vedlo nejdříve k pokusu o převrat (1963) a poté i k úspěšnému převratu vojenskému (1973), kdy se k moci dostal umírněný generál Habyarimana, kmenový příslušník Hutu. V Burundi byla zachována monarchie s Tutsijskou mocí, ale i tito utlačovali Hutu. Vraždění bylo částečně pozastaveno až nástupem taktéž umírněného generála Bagazu (Hutu). V roce 1987 byl ale jeho režim svržen, do čela státu se postavil Buyoya a rozpoutaly se další boje. Po volbách vyhraných Hutuy byla rozpoutána dokonce občanská válka ve které si ale Hutu moc udrželi. Při sestřelení letadla roku 1994 zemřel rwandský Habyarimana i burundský Ntaryamira, rwandští Hutu tohoto využili jako spouštěcího mechanizmu k následné genocidě.
[editovat] Dnes
Dnešní stav je prakticky totožný s tím, který nastal po ukončení genocidy. U moci ve Rwandě jsou opět Tutsi, ovšem s tím rozdílem, že dnes se úspěšně brání jakékoli účasti Hutu na vládě, a to díky argumentu, že se „vrazi“ z genocidy přeci nemůžou podílet na státní moci. Přesto se Rwandský režim dá označit za víceméně demokratický, přestože menšina autoritativně vládne většině. Situace v Burundi je odlišná, po občanské válce byl sice u moci Tutsi to se ovšem v roce 2005 změnilo a dnes je v úřadu prezidenta Hutu vzešlý z politické strany, která vznikla pouhou přeměnou z radikálního etnického hnutí. V Burundi tedy vládnou většinoví Hutu a v zájmu udržení se u moci se neštítí sáhnout i k nedemokratickým prostředkům.
[editovat] Zdroje
- BAAR, V.: Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus? Šenov u Ostravy a Ostrava: Tilia , 2001 , ISBN 80-86101-40-1
- KOVÁŘ, M.: Modelové problémy ve výuce regionální geografie, 2007, ISBN 978-80-7368-397-9, dostupné z: www.seminarky.cz
- www.cia.gov
- www.ksa.zcu.cz
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Origins of Tutsi and Hutu na anglické Wikipedii.
